Práce Viktora Karlíka z cyklu LITERATURA jsou nyní poprvé ve své hmotné podobě představeny na výstavě v pražském DOXu. Dnes z ní spolu s textem její kurátorky Magdaleny Juříkové přinášíme fotografie a upozorňujeme na možnost výstavu zhlédnout před programem dalšího z Večerů RR – ten se v DOXu uskuteční 10. listopadu, v den, kdy uplyne 130 let od smrti Arthura Rimbauda, a vystoupí na něm Marie Málková a Miloslav Topinka. Další podrobnosti k tomuto programu zveřejníme brzy v našich aktualitách.


foto Ondřej Přibyl 


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl

 

Magdalena Juříková
K LITERATUŘE Viktora Karlíka

Revolver Revue se po celou dobu své existence věnuje literatuře a výtvarnému umění. Není patrně náhoda, že tyto dvě afinity se zkřížily i v tvorbě Viktora Karlíka, který je s tímto časopisem úzce spjatý. Cyklus jeho výtvarných prací s lakonickým názvem LITERATURA byl před časem představen v knize a letos je vystaven v pražském DOXu. Celý cyklus objektů je inspirovaný autorovou čtenářskou „anamnézou“.

Písmo, různé formy odkazů, hesel a apelů se objevují v Karlíkově výtvarné tvorbě od osmdesátých let, v tomto případě jsou však transformovány do trojrozměrné podoby. Se svými oblíbenými autory nakládá bez zábran, vždy s hmatatelnou vážností, často i s humorem a ironií a nevyhýbá se ani polemice (E. Bondy). Některé z objektů mohou fungovat jako přenosné domácí pomníky literárních osobností. Ozve se tu undergroundová minulost autora, v níž projevovat úctu a zájem některým z nich bylo věcí neoficiálních aktivit, odehrávajících se výhradně v soukromí aktérů. Karlíkovi totiž jako by málo záleželo na většinovém veřejném přijetí jeho galerie osobností, nakonec i jeho skutečný pomník Janu Hančovi (Cesta Jana Hanče, 2016), který už byl realizován ve veřejném prostoru (má formu litinových reliéfů vycházejících z estetiky kanálových krytů vložených do dlažby vedle sídla Západočeské galerie v Plzni), je dílem zcela nenápadným a vyžadujícím zvláštní pozornost kolemjdoucích. Na první pohled si je můžeme snadno splést s městským mobiliářem.


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl

Původně expresivní práce Viktora Karlíka jsou dávnou minulostí, v posledních letech je před námi spíš vyznavač zjednodušeného, maximálně hutného tvaru, který spolu s robustním zpracováním kovových materiálů i nálezů mluví jazykem černých řemesel. Mnohé ze symbolických významů vycházejí přímo z prostředí, kde se pracuje s ohněm a kovem (F. Nietzsche), a hořící plameny jsou v závěru období, v němž cyklus LITERATURA vznikal, aktérem ambivalentních rituálů (Knižní gril) – nebo naopak, v objektu-věčném ohni s nápisem Poesie, symbolem trvalé a životodárné síly slova.

Písmo bylo erbovním výrazovým prostředkem Jiřího Koláře, který se stal svou experimentální tvorbou respektovanou autoritou několika generací. Balancování mezi písmem, jeho strukturováním a poezií bylo pro výtvarnou i básnickou komunitu zjevením, s nadšením přijatým u obou. Vedle Jiřího Koláře lze vzpomenout Zbyňka Sekala, který dovedl zpracovat zejména nálezy z kovového šrotu v navýsost jednoznačnou, radikálně čistou formu. Dával přednost neušlechtilým nebo pošramoceným kovům, vzdorovitému materiálu, který se brání nadbytečné estetizaci. Kolář i Sekal jsou v LITERATUŘE zastoupeni a patří k těm, které autor považuje za zásadní. Skromná povaha materiálů i jednoduchá, leč sofistikovaná forma výpovědi je to, co k nim Viktora Karlíka přitahuje. Kromě objektů, které pracují s rustikálními materiály, litinou, s odkazy na smaltované tabule a podobně „civilní“ rejstřík vztahující se k výtvarným kvalitám „předbillboardové“ komunikace ve veřejném prostoru, obsahuje jeho cyklus i díla, v nichž je s literaturou naloženo konceptuálně a skutečné knihy se tu například ocitají v kleci. Není však jednoznačné, zda jako zapuzené oběti, nebo naopak chráněnci.


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl

Viktor Karlík se rád ocitá v pozici dada, analyzuje své spřízněné literární duše nepředpojatě, je zkoumavý a vede s nimi dialog nebo se nechá unášet volnými asociacemi. Když pro něj dílo rezonuje dlouhodobě a silně, vrací se rád nově ke stejnému autorovi. Osobnosti, které pro svůj cyklus zvolil, představují ty, které „stálo a stojí za to číst“, a to v době, kdy jsme zde žili v naprosté izolaci. Autoři z Karlíkova rejstříku tehdy ztělesňovali přinejmenším zdravou skepsi, analýzu stavu světa kolem nás a inspiraci ke vzdoru. Dnes, kdy nás nedrtí jen epidemie, ale i ochabující občanské sebevědomí a úcta k pravdě, je tato „suma“ stále víc než namístě.


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl

Pod názvem LITERATURA se skrývá rozmanitá a vybraná společnost, inspirující k neortodoxním a kritickým postojům. Stejně jako to činí plastiky a objekty Viktora Karlíka, v nichž literatura, slovo, manifest, verš fungují v trojrozměrné podobě symbioticky, vypointovaně a pro diváka stejné krevní skupiny i velmi srozumitelně.


foto Ondřej Přibyl


foto Ondřej Přibyl

Viktor Karlík: LITERATURA, Plastiky a objekty 2012–2021, 17. 9. 2021 – 9. 1. 2022, DOX, Praha, kurátorka: Magdalena Juříková, architektonické řešení: Natálie Najbrtová, grafický design: Josefina Karlíková