Na Aktuálně.cz jsem si přečetl článek o výstavě Nezlomní, která probíhá v Obecním domě a na níž jsou zastoupeny i mé práce. Po vernisáži jsem kurátorce Zuzaně Brikciusové za přizvání k tomuto projektu poděkoval, to jsem ovšem ještě neměl tušení o záležitosti s Babišem. Zmíněný článek končí tímto odstavcem:
„Na otázku, jestli nebylo neuctivé zvát bývalého agenta StB na výstavu perzekvovaných autorů, odpověděla Brikciusová, jejíž manžel strávil za své umělecké akce osm měsíců v komunistickém vězení: ‚Oni toho tolik prožili a tohle by jim mělo vadit?‘“
Slovem „oni“ má kurátorka na mysli autory, jejichž díla jsou v Obecním domě vystavena a za něž tu bez jejich vědomí mluví místo toho, aby mluvila za sebe, agentem StB je míněn Andrej Babiš, kterého výstavou za přítomnosti fotografů osobně provedla, aniž by o tom zastoupení umělci a další zainteresovaní měli tušení. Protože jsem na rozdíl od Jiřího Koláře, Otakara Slavíka, Karla Nepraše a většiny dalších zastoupených autorů dosud naživu, mohu se ohradit. Celá záležitost mi vadí, a velmi, neboť Andrej Babiš je pro mne nepřijatelný – zosobňuje přímo opak hodnot, které jsou pro mne cenné.
Namísto toho, aby tato výstava zůstala kulturní akcí a psalo se v souvislosti s ní o umění, stala se s přispěním kurátorky beranidlem agenta Bureše na sociálních sítích včetně facebooku úřadu vlády a v některých médiích. Kdyby mi to smlouva s Alšovou jihočeskou galerií, která je spolupořadatelem projektu, umožňovala, nechal bych jako odpověď na takovou politizaci výstavy z expozice odstranit alespoň ty práce, které jsou ještě v mém vlastnictví. Vždycky mi byla odporná představa, že to, co dělám, by jakkoli sloužilo komunistům a estébákům. Před třiceti lety by mne nenapadlo, že se ještě v roce 2019 může jeden z nich o něco takového pokoušet a že mu v tom bude napomáhat signatářka Charty 77.