Co si zapisovala Ludmila Vachtová v září před devíti lety v rámci projektu Jedna věta:
Ludmila Vachtová, foto Karel Cudlín
Jedna věta
Ludmila Vachtová
ZÁŘÍ
01/09 ráno, sobota
Na naší louce přistál pták ohnivák, zelený, modrý a žlutý.
02/09 odpoledne, neděle
Pro geometrického začátečníka je rastr pravým požehnáním.
03/09 odpoledne, pondělí
Na obrazech Richarda Paula Lohse je důležitá soustava barev, ne čtverců.
04/09 odpoledne, úterý
Vykašli se konečně na pravost úhlů.
05/09 večer, středa
Každé falsum obdrželo pro aukci falešné dobrozdání.
06/09 večer, čtvrtek
Meret Oppenheim, švýcarská vynálezkyně šálku vystlaného kožešinou a múza pařížských surrealistů, odkázala bez poslední vůle vládnímu městu Bern věž prorostlou travou a hlubokým smíchem.
07/09 večer, pátek
Ani Mondrian, ani Warhol nekomplikovali taneční kroky.
08/09 večer, sobota
Bez reptání snesl obklad s čerstvými kopřivami a medem.
09/09 večer, neděle
Pro pomník si postavil solidní sokl z výčitek.
10/09 večer, pondělí
Takříkajíc na prahu třetího života, přeražená, pomuchlaná a natažená ve špitále, dostala jsem příležitost přečíst si v klidu Odyseu (retro).
11/09 ráno, úterý
K ránu se mi začal zdát známý a oblíbený sen na pokračování o dvojcestí mezi dvěma řekami.
12/09 ráno, středa
Sen pokračoval do vrchu a lesem, až k medvědím stopám.
13/09 ráno, čtvrtek
Nejdůležitější vzkazy zůstávají těžko čitelné.
14/09 ráno, pátek
Zůstaň doma, ale kde?
15/09 večer, sobota
Na Tetíně nad Berounkou leží stále ještě na témž místě plochý, načervenalý balvan.
16/09 večer, neděle
Změnila jsem podpis, ale ne jméno.
19/09 večer, středa
Odmítám SMS.
20/09 večer, čtvrtek
Umění prý propojuje časy a národy.
21/09 ráno, pátek (pokračování)
Copak by si asi při setkání vyprávěli Mistr Třeboňský, Sophie Taeuber-Arp a Jeff Koons?
22/09 večer, sobota
Obrněné kovové kolosy, po zuby ozbrojené řetězy, pouty, pláty a háky, nenávratně rezavějí mezi turisty, krocany a selskou havětí na bývalém velezahradním pracovišti Bernharda Luginbühla za vesnicí Mötschwil.
23/09 ráno, neděle
Není ti souzena ani moc, ani sláva, děvenko.
24/09 pondělí, pozdě večer
Můj nejdůležitější kunsthistorický čin let šedesátých, jako obvykle bez odezvy: s kamarádkou a kolegyní Haničkou jsem dovezla tramvají číslo 23 z Dejvic do Mánesa nezabalený Picassův raný kubistický autoportrét, určený k barevné reprodukci v časopise Výtvarné umění a vyzvednutý před onou spanilou jízdou bez potvrzení a bez pojištění v bytě jeho majitele, tehdy již stařičkého Vincence Kramáře.
25/09 dopoledne, úterý
Marně jsem si přála čerstvé vlašské ořechy, novou knihovnu a uklízečku.
26/09 odpoledne, středa
Kdy začíná generace, ráno, v poledne, po setmění nebo za svítání?
27/09 večer, čtvrtek
Zase si bezděky zadělal na průser, nebojsa.
28/09 večer, pátek
Podle všeho nic.
29/09 odpoledne, sobota
Jdi s kýmkoliv kamkoliv, ale jen na zelenou.
30/09 ráno, neděle
Ne všechny sedmé dny se hodí k odpočinku.
Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet pět svazků od různých autorů. Jedna věta Ludmily Vachtové vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 91/2013.
