Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již řadu let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 vyšlo v Edici RR již dvacet osm svazků a zatím poslední z nich je Jedna věta ornitologa a také lídra autorského kolektivu Pražského ptactva (Ptáci – město – příběh hrdiny) Petra Voříška. Záznamy, které dnes přinášíme čtenářům Bubínku Revolveru, si autor zapisoval loni v květnu.

Kniha bude, spolu s letním číslem Revolver Revue, které se již tiskne, uvedena 18. června od 19 h v Kavárně Na Boršově. Srdečně zveme!
 


foto © Karel Cudlín, 2021

 

Petr Voříšek
Jedna věta
 

KVĚTEN

1. květen Straky v hnízdě na stříbrném smrku nejspíš sedí na vejcích a už se těší, jak budou pro své potomstvo plenit jiná hnízda.

2. květen Viktar už skoro rok sedí v Lukašenkově gulagu a jeho seznam pozorovaných ptačích druhů dosáhl na 31, balík s jídlem může dostat jednou za tři měsíce.

3. květen Ti rorýsi před pár dny nebyli ještě naši, spletl jsem se, dosud se neozval charakteristický vřískot nad hlavou, ale už to brzo bude.

4. květen Cestu v Kinského zahradě lemují torza přejetých ropuch.

5. květen Tak dnes už doopravdy – rorýsi zaletují do škvír pod střechou, tihle už jsou fakt naši; loni přilétli o den později.

6. květen Měli jsme na zahradě hryzce a taky užovky.

7. květen Hryzec žral zeleninu, kytky i stromky, užovky žraly hryzce, udělali jsme pro ně hadník, aby jim to šlo lépe.

8. květen Mezitím ale sekačky zahubily užovky, v prázdném hadníku se usídlili mravenci, a tak máme zas jenom hryzce.

9. květen Vyprávění kolegy výtvarníka, jak se v dobách materiální nouze musel živit účastí v televizních vědomostních soutěžích, patří k těm historkám od hospodského stolu, které člověku uvíznou v paměti.

10. květen Něco bude na tom, co píšou v novém čísle TREE: lidi jsou čím dál méně v kontaktu s přírodou a to způsobuje, že se jí víc a víc bojí, a to zase dál snižuje jejich chuť pro kontakt s ní a tak pořád dokola.

11. květen Ze stolní společnosti kroužkovatelů: když za soumraku padne do sítí natažených v rákosí hejno špačků a člověk je na to sám, hned ví, jak vypadá beznaděj.

12. květen Samostatně vyprané prádlo patří k zřídkavým malým vítězstvím člověka nad hmotou.

13. květen Vrabci na Knížecí opět nezjištěni, mrzelo by mě, kdyby i odtud zmizeli.

14. květen Pěnice hnědokřídlé letos zpívají z kdejakého křovíčka v polích, asi se jim dobře vedlo v Africe.

15. květen Prší a šneci s nasazením vlastního života testují mou cyklistickou obratnost.

16. květen Výsledky našeho bádání, které ukazuje, že moderní zemědělství v Evropě je zabiják ptáků a dalších živáčků, se dostaly do novin a chvíli tam budou, než po nich zase pes neštěkne.

17. květen Pohrobkům kolchozníků se naše práce nelíbí a zpochybňují ji.

18. květen Sekání trávy kosou na panelákovém sídlišti působí trochu nepatřičně.

19. květen Chřástal přiběhl na nahrávku hlasu zahnat soka, ale neukázal se, jen vojtěška kolem mě se vlní, jak šmejdí kolem.

20. květen Modřinky už mají v budce na balkóně mladé a krmí ostošest, hřivnáč na hnízdě pod oknem už má taky mláďata a oba doufají, že je nevyhmátne straka.

21. květen Hřivnáči mají můj obdiv – ani na vteřinu nezmizí rodič z hnízda od mladých, straka pořád číhá.

22. květen Hřivnáči přežili další den, mláďata už vykukují zpod rodiče, straka číhá.

23. květen Poznat, kterou kytku zalít, jak moc, jak málo, kterou vůbec, je dovednost, kterou už asi v tomto životě nezískám.

24. květen Mladí hřivnáči přecházejí z fáze roztomilého chuchvalce do fáze obludy, zvlášť v okamžiku, kdy oba naráz nacpou své zobáky do zobáku rodiče a ten jim zvrací jídlo přímo do krku; straka pořád číhá.

25. květen Najít někde kousek neposekaného trávníku, abych mohl přinést hrst zeleného morčatům, je čím dál složitější.

26. květen Mladí hřivnáči mají za sebou další den.

27. květen Při ranním kosení zahrady jsem zaznamenal 28 ptačích druhů a odolal jsem pokušení všechny je tu vypsat.

28. květen Hřivnáči už nechávají mláďata v hnízdě bez dozoru.

29. květen Kvetou bezy a do hlavy se vtírá stará píseň Jana Spáleného: „… už zrezly bezy, listí potemnělo, červen se zlomil jako číšník v pase…“, akorát že je květen.

30. květen Jarní sezóna sčítání ptáků pomalu končí, tak se zase třeba trochu vyspím.

31. květen Mladí hřivnáči už jsou zas o kus větší, raší jim peří a začíná hrozit, že je chatrné hnízdo neunese.