Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet pět svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Miloše Doležala, které si zapisoval v listopadu před čtyřmi lety.
Miloš Doležal, foto Karel Cudlín
Doležalova Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 107/2017.
Jedna věta
Miloš Doležal
LISTOPAD
1. Vysočina za hřbitovní zdí: ve Vydří Martin na labuti pluje, Nikolaj ve Skále o skrytosti lysohlávek referuje a Zbyněk v Dubenkách – valse melancholique ach.
2. Pořád blízko je… jako když ocelová špona nebo krt v mase reje, rejpá.
3. Pepone K. dopisuje své vzpomínání, nazval je Poletování jednoho ptáčka, přirozenost jeho psaní a vyprávění, jako tep i dech, s mottem od Miłosze: Jen žádná vyznání.
4. Nevyspalý estébák Rotsch už má mrtvého plné zuby, / nechá se vysadit u kubistické brány, / ještě podepsat mlčenlivost, / co je tohle kurva za kšeft, / hrobař Křáp zahází vápnem, / v jámě nenarozené děti, / Marie Halíková, amputáty.
5. Z Humpolce se na Dušičky ztratil farář, vikář Marek Š., našli jeho auto, doklady, ručník… tělo zmizelo, pátrání po okolí, prozkoumávání dna přehrady, nepřineslo kýžené, chybí stopy, nikoli důvody a podezření.
6. Ráno našel v papírech matčin dávný vzkaz: přivezu ti svačinu.
7. Z půdy sneseny svetry, obalit pumpu, chudá pompa podzimu.
8. Na Pejškovně, v listí padlém na zem poslední světlo, zaháním bludy řezáním dřeva a štípáním špalků, Jana se vrací lesem s cenou za zvukovou reportáž, trocha vína do ran.
9. Vzpomínka na Zbyňka H. ležícího u okna ve špitálu na Karláku, č. pokoje 9, lesklé lino, slova pomalá a nakonec: „Pozdravujte!“ – „Tam u nás nebo u vás?“ – „Tam u vás.“ – „Já budu pozdravovat i u vás.“
10. Průtrž tmy, v nich Tvé rty a kmínky paží.
11. Zůstáváme ve spojení s paní Kateřinou N. z Prázdných domů ohledně Legerky, úmrtního domu JT i JP.
12. V Ďáblicích, z urnového háje ryk, horečka a zimnice.
13. Tehdy: V noci v Katowicích / shoří ruce srdce hlava / Wojciecha Kilara / hudba odolá.
14. Bylo to přesně před dvěma lety, kdy Jenda Havrda a další pomohli najít tělo JT v šachtě č. 16, což umožnil sled zvláštních dějinných okolností: že nebyl spálen; že Skerl vytvořil plánek + Machara ofotil jednu stránku z pohřební knihy, záhy shořelou; že Marie Toufarová žádala v roce 68 o informace; že Anna Musilová svědčila; že hrobaři vypovídali; že vedení Prahy za Tomáše Hudečka umožnilo a risklo; že od Adolfa Rázka dostali plánek – stav v roce 90… série indicií, které vedly k cíli, na což poštěkávala soldateska.
15. Ataka úzkostí, ležím.
16.
17. Horečky, ležím, lépe mlčet.
18.
19.
20.
21.
22.
23. Můro moři v Krymské, s Lubošem a Pavlem F. policistou, Míšou, Markétou, Táňou a bandou přátel přesunuli do Liberálu, tam rvačka s debilem, jak jinak ručit za slovo než tělem, hrobař Jakub a filharmonik Petr, jeden má pěst ze železa, druhý pojištěné ruce, chumel těl, já úplně vespod, jak v ragbyovém mlýnu, Jakub pitomu vytáhl za vlasy, málem skalpoval, Jana: Jdem!
24. Důro, řekl mé ženě, neomaleně.
25. Premiéra filmového dokumentu v Číhošti v kostele, na místech osudových, nad hrobem JT.
26.
27.
28. Druhá premiéra v Brně v kině, vlakem s Romanem V. a Markem J., s metaxou, řeckou ou, kupují na rynku betlémy, zůstávám, město mě nepouští, Jenda Z. a Jana S. zachraňují.
29. Pasternak: „Ztráty jsou vždycky plny záhad.“
30.
Arsenál 30. 11. 2020
Jedna věta (listopad/2016)
Posledních 10