Co si zapisoval Jaromír Zelenka v listopadu před čtyřmi lety v rámci projektu Jedna věta:
Jaromír Zelenka, foto Karel Cudlín, 2018
Jedna věta
Jaromír Zelenka
LISTOPAD
1. 11.
Dnes se Všemi svatými povídám si se zdravotními sestrami sloužícími za první světové války na nemocničních vlacích, o nichž se ví, že samy od sebe daly se do šití závěsů, aby zakryly…
2. 11.
Zdalipak i letos vrátili se motýli monarchové ze své migrace na sever do svého lesa v Mexiku a stejně jako rok co rok zase poletují nad dušičkovým průvodem tamních indiánů?
3. 11.
Říšské dráhy, které se o výnos dělily s SS, nepožadovaly pro děti do čtyř let jízdenku do vlaků transportujících Židy do koncentračních a vyhlazovacích táborů.
4. 11.
Proč se rozmnožování korálů děje právě jen o listopadovém úplňku, zůstává záhadou.
5. 11.
Vyhýbat se slovu nesmírný, neb říká, že nelze se nesmířit s tím, že něco nemá míru.
6. 11.
Trvalo to pár minut – těsně pod naším oknem jezero mlhy, nad jeho hladinou, div ne na dosah, zářící, přezářený Měsíc.
7. 11.
Vy to pořád nechápete, nic s tím dělat nemusím; já se totiž nemohu té nudy nabažit, rozptyluje smrt.
8. 11.
Kdopak to jsou, ti hraví zabijáci chimér?
9. 11.
Skoky z vozejku na postel a naopak a jinam jakožto kinetická forma, či spíše končetinové provedení starcova smíchu.
10. 11.
Tři neděle nebýt venku, a přitom vědět, že tam bys uviděl dít se Halasovu báseň List, tu z Dokořán, tu nejhlubší jeho báseň.
11. 11.
Co bych dal za to býti aportován.
12. 11.
„Je příliš utýrán lidský les, je příliš hluchý / ten věčný hlas, je příliš úzkostná / ta trhlina, jež zeje nad sněhy / na hřbetech Lunigiana.“
13. 11.
Ach, ty petúnie, betunky, v truhlících na balkoně, ty vydrží kvést snad až do svaté Alžběty!
14. 11.
Hlava vynechává, srdce vynechává, nohy vynechaly už dávno, ať je pro jednou vynechána taky… jak jen to říci… věta.
15. 11.
Znám jednoho, který se pohoršil, když jsem mu citoval tuhle francouzskou duchaplnost: „Lepší je stáří promarnit než nedělat vůbec nic.“
16. 11.
Dobová mluva netají, že vše, co probíhá, stává se příběhem, že příběhu nelze utéct ani mu zahnout, leda mu nadběhnout, naběhnout, neuhnout.
17. 11.
Stála tam, půlku tváře seshora ozářenou mobilem, druhou zdola osvícenou svíčkou.
18. 11.
„Nikdo nikdy krásu neudělal, můžeme vytvořit pouze přátelské nebo vznešené okolnosti pro to, co by u nás chtělo prodlít: oltář a plody a oheň. –
19. 11.
– To ostatní není v naší moci.“
20. 11.
Je třeba jednou provždy zatrhnout svým zkušenostem, aby ovlivňovaly mé postoje.
21. 11.
Věštírna, amfi teátr, závodiště; výnos, maska, věnec; Apollo, Dionýsos, Zeus.
22. 11.
Pchá!, na to nelze přistoupit, to je jasně nepřístojná hypotéza, pchá!, velký křach, velký třesk, velký krach!! – vybuchl Oskar a dal si znovu nalejt.
23. 11.
„Lidé, kteří věří na zázraky, nedělají velký povyk, když se skutečně s některými setkají.“
24. 11.
Je jisto, že s hlavou na zdi a v prostoru mezi nedovřeným oknem a pootevřenými dveřmi se nedá kroužit kol nějaké vzletné myšlenky.
25. 11.
Už dlouho nebylo slyšet výraz „předpotopní“, možná ho profylakticky odplavuje z řeči obava z dopadu globálního oteplování.
26. 11.
Ale kdoví, možná školáci, neznajíce ještě Atlantidu, poměřují jím své mobily.
27. 11.
„Marbota přepadl břichabol a on zjistil, že bolest připravuje člověka o domov, najednou neví, kam patří, je zcela ponechán sám sobě; srdce trpící se druhému srdci svěřit dokáže, avšak bolavé tělo se druhému nesvěří.“
28. 11.
Věci a předměty pro každý den vidět už jako ty, jež vydrží až do smrti.
29. 11.
Dny bez bolesti zdají se být ztracené, je podezření, že je prožil někdo jiný; jsou to dny ztrácené v ráji, asi tak.
30. 11.
„Milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci“ – to je panečku verš, ve všem všudy dostatečný!!
Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet šest svazků od různých autorů. Jedna věta Jaromíra Zelenky vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 111/2018.