Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet tři svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Pavla Zajíčka, které si zapisoval v lednu před šesti lety.
Pavel Zajíček, foto Karel Cudlín
Zajíčkova Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 99/2015.
LEDEN
Středa 1. 1. První den, první den? – tak to začíná… říká se…
Čtvrtek 2. 1. Je to rozjeté! – zastavit se to nedá!
Pátek 3. 1. Točí se to! – podlamuje to nohy: co to je?
4. 1. Sobota padá a dýchá.
Neděle 5. 1. Krásný to den! – něco padá! – asi trakaře, kdo ví?
Pondělí 6. 1. Co se to děje? – vždyť to poznáš! – nebo to nepoznáš! – obloha svítí, zbytky, jako by to byly nějaké kresby – to říkám OPAKOVANĚ a zřejmě mylně,
v ulicích věčnosti, ráno, tiché ráno!
7. 1. Kapající slzy, nebo déšť, den před tebou otevírá svoji vstupní bránu!
8. 1. Sedím na záchodě, přemýšlím? – seru! – seru na to! – na zbytky prožitého!
9. 1. Krize bere vše kolem jako povodeň, plnou silou to bere, viděl jsem nejkrásnější nohy Ruska, v nějakejch novinách, uvidíme v ulicích, i mejdlové bubliny, které zamrzají u úst…
10. 1. Když každý pátý je v pasti… made in Jablonec… kde to je? – počátek dne, zvony, začíná To, nikdy to nekončí… TEMPORA MEA!
11. 1. Krávy se pasou na louce, ale je to obal mléka, nic nezvoní, snad v uších… je prostředek zimy, zima nezní, je však cítit v kůži, ZIMA není slyšet!
12. 1. Co to říkáš? – vždyť je neděle, nedělní zvony, obloha je modrá, kvílení!
Pondělí 13. 1. Bezvýznamnost, životaschopnost, po probuzení ráno, myslet, či nemyslet!
Úterý 14. 1. Vypluješ ze snů, a stále ještě spíš… na pobřeží… na úpatí započaté „paměti“… nelze vzpomínat! – mozaika přítomnosti krok před tebou! – nánosy přítomného, jdeš, ale kam to vlastně jdeš? – nechceš vědět, nevíš!
15. 1. Probuzení, před dlouhou dobou… teď je 7 hodin ráno… zápisník… jak chránit hvězdy na obloze? – upila se za 10 let! – detektor lži lže, do chalupy už nechčije… zlaté kalhotky jsou opět na scéně… bláhová předstírání… na lednové obloze vládne Jupiter!
Čtvrtek 16. 1. Ráno, tma… dávno však probuzen, pod ledovou sprchou doznívají sny…
Pátek 17. 1. Tak co? – už ses probral? – Z LAByRINTU spánku a snů? – napsat dvě věty… vzpomínku na… na co?… jít… či vědět?
Sobota 18. 1. Přešlapovat si nohu – která je vlastně která?
Neděle 19. 1. Právě probuzen… probuzen, že by? – tma…
20. 1. Nevím, vypařil se den, žádnej vlastně nebyl…
Úterý 21. 1. Sníh, jaro uprostřed zimy… je jaro, nebo zima?
22. 1. Zvuk vzdálených kolejí ve slunci… tak co je? – kdo to ví? – někdo to přece musí vědět!
23. 1. Všeobjímající ticho, ve škvírách se ozývá řev a lomoz, obyčejnej rámus…
24. 1. Něco se děje! – ale co? – něco se ozývá, zní ozvěny…
25. 1. Den zaznamenán v dechu poezie, která nic neříká – vše protéká kolem…
26. 1. Zorientovat se, sám v sobě, jako zdání…
27. 1. Myslím, že…
28. 1. Zděšen! – z čeho? – snad ne z vědomí času, vše přece pomíjí!
29. 1. Nic si nepamatuju… ach!
30. 1. Ze snů probuzen… co je skutečné? – co je sen? – ztopořený se probouzím!
Pátek 31. 1. Roztrhané pavučiny snů se tiše kolébají…