Co si zapisoval Ivo Vodseďálek v lednu před dvanácti lety v rámci projektu Jedna věta:
Ivo Vodseďálek, foto © Karel Cudlín, 2011
Jedna věta
Ivo Vodseďálek
LEDEN
1. 1.
Kdysi mi otec vypravoval, že řídil povoz tažený koněm, kterému na hřbet usedl motýl, a otec ho bičem rozpůlil a každá část se svezla na jinou stranu, což je neuvěřitelné.
2. 1.
Při bohoslužbách v evangelických kostelech přichází farář v černém hábitu s bílou mašličkou v takovém oblečení, jako mají soudcové, a právě to oblečení je důležité, neboť právě díky němu věříme tomu, co říkají.
3. 1.
Na Karlově náměstí v Praze stojí socha pana Roezla, který v ruce drží orchidej – ovšem my víme, že v době, kdy začal v Americe sbírat orchideje, již právě tuto ruku neměl.
4. 1.
Rád vzpomínám na to, co si zpíval starý pan Žák:
Tóny, tóny – nesahej mi na citróny,
ty Ti přece škodit mohou,
vždyť jsi v hrobě jednou nohou.
5. 1.
Objevovat pomocí myšlení, to je rozkoš, tak můžeme v minulosti nalézat ukryté krásy, každý z nás se může stát archeologem a nalézt ukrývaný princip slasti.
6. 1.
Než abych navštívil kasino, to bych raději zavítal do golfového klubu a strávil děsivé odpoledne ve společnosti politiků, kteří zdánlivou ušlechtilostí zakrývají své zanedbané vzdělání.
7. 1.
Nedovedu pochopit rozkoš, kterou lidem přináší hazardní hra, obvykle závislá nikoli na vtipu, ale na náhodě – hnusí se mi okázalé zařízení kasin a tuším, že většina návštěvníků patří do podsvětí.
8. 1.
Je třeba se naučit odsuzovat předstíranou ušlechtilost a velikost.
9. 1.
Každé vojsko – vítězné i poražené – má svoji stupnici hodnot a vše je dovoleno: znásilňovat i krást.
10. 1.
Podvodný recept nám předvedl jistý odborník v Party s kuchařem, když připravoval pórkové zelí, ve kterém není žádné zelí, ale jen pórek a cibule – doporučuje zalít smetanou.
11. 1.
V době, kdy porno a horor se staly lidovou zábavou, bylo by vhodné rekonstruovat bitvu na Bílé hoře a takový spektákl doplnit popravami na Staroměstském náměstí s nejvyšší mírou realismu.
12. 1.
Vnitřní klid duše je dán vírou a nezáleží na tom, existuje-li to, v co věříme, nebo nikoliv – toto uklidnění má hezký a zřejmě český název: placebo.
13. 1.
Ještě k včerejšímu problému: neodsuzujme placebo – je to nejjednodušší způsob pomoci.
14. 1.
Kdysi jsem pozval jednoho významného katolického kněze, teologa a filosofa k diskusi o kýči do semináře na FAMU a požádal ho o obhájení jistého „zlatého telete“ – tedy zakázané modly v podobě Pražského Jezulátka – a myslím, že jsme to společně zvládli, když jsme se dohodli, že pokud to lidem pomáhá, nemá smysl jim to brát.
15. 1.
Rád bych vznesl dotaz na nějaký ústav zabývající se jazykem a různými úslovími, jaký je původ a teologické vysvětlení pro rčení „kápni božskou“.
16. 1.
Rád vzpomínám na některé básně, které kdysi napsal jeden můj známý – citát první:
Kyselé
sele
leze
zeleninou.
17. 1.
Citát druhý: měla kamenoúhelnou pánev.
18. 1.
Citát třetí: teploměr mně stoupá do hlavy.
19. 1.
Byl to tehdy velmi dramatický let v Brně, tedy let balonem, a my nesměli nahoru, tam byla letová cesta, a dole město, ve kterém jsme nakonec přistáli na malém náměstí přímo před pohřebním ústavem.
20. 1.
Vzlet plynového balonu je zcela tichý a já se velmi polekal jednou v Táboře – otočil jsem se a vidím, že koš je již jeden nebo dva metry nad zemí a zvolna stoupá – v koši nikoho nevidím, jen nad okrajem zvedá ručičky malý maňásek – Sazulínek –, jako by chtěl, aby mu někdo pomohl – chvíli mi to trvalo, než jsem vše pochopil.
21. 1.
Bylo mi tehdy asi pět let a já trávil léto s matinkou v Sedlčánkách, a tam jsem nabídl své stejně staré přítelkyni Janičce, že ji svezu v letadle, a tak jsem na verandu umístil prázdnou bednu, připevnil malé prkno jako vrtuli, Janička si sedla dovnitř a já velice překvapen zjistil, že se nemůžeme vznést.
22. 1.
Slušné děti v době, kdy mně bylo těch pět let, chodily oblečeny v malých plavečkách, a jak byla překvapena moje matinka, že jsme na zahrádce leželi na sluníčku nazí, a já to vysvětlil, že se otužujeme…
23. 1.
Mé úmysly byly skutečně vážné – rozhodl jsem se, že si Janičku vezmu za ženu a pro ten účel postavím na zahradě kostel, samozřejmě ve slohu gotickém, jako je chrám svaté Ludmily na Vinohradech.
24. 1.
Několik metrů od naší zahrady ve Vysokém se občas pase srna a já si vzpomínám, že mi otec jednou vypravoval, jak byl pozván na hon a sám si jednu srnu zastřelil, a když k ní přišel, viděl, že to zvíře pláče, a pak už nikdy na žádný hon pozvání nepřijal.
25. 1.
Teprve po padesáti letech jsem pochopil, proč se slavná Bretonova kniha jmenuje Spojité nádoby, tedy co je vlastně v těch nádobách a co je spojuje – myslím, že se jedná o skutečnost a sen.
26. 1.
V dopise od jednoho mého známého jsem se dočetl: „Odporné jsou špinavé příbytky chudých, řekněme nepořádných lidí.“
27. 1.
V Reno v Nevadě jsme navštívili obrovskou hernu a já si v ruletě vsadil jeden dolar na čísla, která jsou datem mého narození – prohrál jsem a uvažoval o tom, že jsem se měl narodit někdy jindy – to by štěstí bylo laskavější.
28. 1.
V textu známé písně jsem pochopil, co je vnucované positivní myšlení, když se zpívá: „… jaro je tady, veselo všady…“
29. 1.
Nedostatek hezkých myšlenek nahrazuji vzpomínkami.
30. 1.
„Nahoře radost, dole žal, až bude Doležal nahoře, zapomeň dole na hoře“ – to mi vysvětloval jeden můj přítel.
31. 1.
Nemohu si odpustit, abych neuvedl některé citáty ze Célinovy knihy Cesta do hlubin noci.
Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet šest svazků od různých autorů. Jedna věta Ivo Vodseďálka vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 83/2011.
