Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet dva svazků od různých autorů. Zatím poslední Jedna věta Libora Krejcara právě vyšla spolu s novým číslem Revolver Revue, které přináší i velký rozhovor Vladimíra Drápala s autorem. Věty, které dnes přinášíme čtenářům Bubínku Revolveru, si Libor Krejcar zapisoval před rokem v květnu.
Libor Krejcar, foto Karel Cudlín
Krejcarova Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha letní Revolver Revue 115/2019.
Jedna věta
Libor Krejcar
1. 5.
Úterý májový
na onkologii se slaví
svátek práce, a to tak
že se neozařuje čímž
se můj pobyt tady
prodlouží o jeden
den
Hynku Jarmilo
Helenko Magore
hilfe Mácho
je lásky čas
znovu a znova
zas a zas.
2. 5.
Ještě čtyři dny ale…
ráno jsem si v ozařovně
vzpomněl na Jana Staňka
a jeho příběh z valdický
věznice u Jičína
taky se těšil na den
výstupu ale…
vše bude tak jak má být
jen se nenechat
zaskočit…
počkáme a budem vidět
zatím se není za co
stydět…
3. 5.
V noci bouřky
ráno ozařovna
dopoledne magnetická
rezonance nebo renesance
každým pádem zítra
domů
tam kde jsem před týdny
za okny viděl jen
panelový domy
vidím teď modrý nebe
a zelený stromy
ještě v noci odvezli
Štefana na intenzitu
válčili jsme tady
skoro dva měsíce a měli
spolu tak říkajíc
kolchoz
Štefan je starší kus
má úžasný kérky
dělaný ještě po staru
barvou z baterek
při odjezdu z osmičky
poznamenal
a je to v prdeli
hoďte mě z vokna
a bude to…
4. 5.
Sedm patnáct
ozařovna
balím saky paky
čekám na papíry
a na auto
odjíždím domů
čekám návštěvu v H. M.
odpoledne
s M. Vránkem
piva je dost
nemusíme zabejvat se
žádným džbánkem.
5. 5.
Poslední dobou
jsou pro mne soboty
jakoby bez cíle
jakousi pauzou
mezi výstupem a nástupem
zdánlivě hluchá zóna
stejně jako já
poslední dobou.
6. 5.
Den nedělní mše svatá
rádio Proglas.
7. 5.
Ráno odjíždím
Hradec Králové – ozařovna
poslední paprsky a…
děj se vůle toho
jehož jméno se neříká
zbůhdarma
jak jsem se dočetl v
Trdlišti Vráťovým
třicet tři ozáření
je víc než míň
uf… stejně jich víc
nedávaj.
8. 5.
První volnej den
po půl roce
bez nemocnice.
9. 5.
Sekání zahrady
na poslední chvíli
a drobný ruční práce
Tomáš s Mari přivezli
do ateliéru kulečník
je skoro stejnej jakej
jsme měli s Magorem
v Edenu
že by výzva…
k sérii kulečníkových
kreseb…
Mari úsměv
Libor úškleb.
10. 5.
Ráno s Marií
jedeme na Seč
sídlí tam náš zubní
lékař, jsou nutný
otisky mejch dásní
pro budoucí úsměv.
11. 5.
Znovu hledám v archivu
fotografie Partie
pro Marcela Duchampa
moje návrhy
s šachovými figurami
místo zubů
do ústní dutiny
neprošly (zatím)
tuhle partii jen tak
nevzdám (zatím)
vivat Duchamp.
12. 5.
Dopoledne přijel
Martin K.
přivezl kytky
a úsměv
hrajeme kulečník
skoro celej den
večer přijel Mak
přivezl kytky
taky.
13. 5.
Neděle s přáteli
klidnej den
i večer.
14. 5.
Je to týden
kdy mi naposledy v
ozařovně nasadili
a sundali
masku…
Pomalu se mi vrací
hlas
aby se pozvolna ztrácel
zas
aby se znova
ozvaly
hlasy zvuky
a ticho.
15. 5.
Celý den trávím
na zahradě
kytky okurky rajčata
hrách
vyhýbám se slunci
na který nesmím
já vím…
je to podobný
jako všechno co jsem
nesměl a nesmím
já vím.
16. 5.
Dnes drobné ruční
práce doma i na
zahradě
úklid před atelierem
i za nim
odpoledne slunce málo
nic moc
mraky, vítr, drobnej déšť
tak uvidíme co přinese
dnešní noc.
17. 5.
Od rána prší
drobnej vytrvalej
déšť
konečně voda do
vyprahlý zahrady
obloha bez mraků
slunce za oponou
zataženou šedou.
18. 5.
Šest nula osm
nelze zrušit jen tak
nemocniční řád
ten rytmus se mi vrací
celkem automaticky
v šest teploměry, léky
v sedm ozařovna
v osm vizita, léky
v devět domů je-li pátek
jako dnes
ps
ráno se do zahrady
vrátilo slunce a
ptáci.
19. 5.
Jako ve snu se procházím
klaustro pobytem
v kleci připomínající
šermířskou masku
zenových mistrů
leč přišroubován
ke stolu ozařovny
na devět hřebů
nádech výdech a ven!!
ale kam
všude kolem
úzkost a chaos
zpátky k modlitbám
zpátky do masky…
nádech výdech a dýchejte
si…
20. 5.
Den sváteční nedělní
slavnost seslání Ducha
svatého
hosana na výsostech
požehnaný jenž přichází
ve jménu Páně
hosana na výsostech
od ucha k uchu
nechám to Duchu.
21. 5.
Připravil jsem s Mari
soubor nebo sérii kreseb
který bude třeba
upravit ve studiu
jen doufám že mi je
Martin D. nehodí na
hlavu
snažím se sjednotit
formáty a udělat pár
autorských souborů
po deseti kresbách
ze sérií Tváře ve zdi,
Tváře ve zdi a jiný příběhy
a jako poslední Noční
kresby.
22. 5.
Ráno bez rána
dusno nedusno
vlhko až prší
slunce jen na chvíli
den ne den
z ničeho nic
z večera noc.
23. 5.
Vyhořelo palivo v motorech
všech
jen v rákosí opuštěný torza
lodí, ostrovy bez života
jsem jako skelet lodi
uprostřed krajiny
nikoho
jen mraky a vítr
jen mraky vraky vítr
a ticho
vyhořelo palivo v motorech
všech ech
echt!
24. 5.
Dopolední návštěva zubního
lékaře mě k jiným myšlenkám
nepřivedla
čekárna narvaná k prasknutí
až běda… plačící děti
dnes nebude příliš času
na povídání
další otisky dásní
trvám na verzi sen zubní
laborantky: Partie pro
Marcela Duchampa
8. 6. 10:00 hod zkouška
chrupu.
25. 5.
Lékaři mě varovali, že
ta moje tělesná schránka
toho zatím příliš nesnese
což jsem pochopil v
uplynulých dnes
fyzička v trapu sotva
ujdu pár metrů což
mi příliš uspokojení
nepřináší, nejsem
zvyklej sedět a jen tak
civět, psát se taky nedá
pořád…
poslechnu tedy rady
lékaře a nebudu to
s pracovními aktivitami
přehánět
byť mi nicnedělání
působí větší útrapy
než fyzická
bolest.
26. 5.
Například dnes jsem
měl být nebo mám být
v Balbínově poetické
hospůdce na křtu
dvou knížek, který
vydalo nakladatelství
Maťa v edici Bouře
a to knížku Vratislava
Brabence Garden is open
s ilustracemi Richarda
Pechy a s doslovem Jáchyma
Topola a knížku
I. M. Jirouse Magorův
ranní zpěv a Magorova
děťátka s ilustracemi
Libora Krejcara a s
doslovem Lábuse Drápala
leč jak vidno i z fotografií
na fcb v Balbínce
chybím, sedím doma
a šetřím síly.
27. 5.
Je slavnostní nedělní
nejsvětější Trojice
u sousedů na dvoře
potkana ubíjejí
slepice
těžko se tomu věří
ale dvůr je plnej
peří…
dnes před pár roky
schytal to Heydrich
Lidice a Ležáky
taky.
28. 5.
Pondělní ráno
Marie odjela s Tomášem
na kontrolu k lékaři do
Hradce Králové… při zpáteční
cestě je v plánu krátká
zastávka u babičky Š. na
pardubickém hřbitově
rozpadající se náhrobní
kámen drží pohromadě snad
už jen břečťan z Heřmaňáku
který tam babička sama
zasadila
moudrá to žena, dobře
věděla jaký pacholky tady
zanechává
Marie tam zasadila ještě
afrikány a macešky, tak snad
to ještě chvíli vydrží než
naberu síly a pokusím se
zrestaurovat místo
babiččina posledního
odpočinku.
29. 5.
Sochy v zahradě – tři postavy
dvě figury u dveří
po levici i po pravici
třetí s míčem opodál
tak nějak se mi ten sen
zdál
návštěva vzácná nesmírná
snad to není
jen hra podivná
trojice hráčů nebeských
tak trochu potlačuji smích
ich liebe dich.
30. 5.
Den v zahradě
za okny obývák
líný odpoledne
přijel Martin K.
příjemný večer
jako vždycky
tak i dnes.
31. 5.
Dnes uplynul rok kdy
v hospodách zakázali
kouřit sesbírali
popelníky a…
prázdnej dopolední lokál
světlo se pomalu dere
skrz hospodský záclony
který připomínaj nikotinovou
deku a jsou už málokde
vidět…
jen kontúry popelníků
na vopuštěnejch stolech
jako by se tady zastavil
čas… stejný místo
stejný hodiny týdny roky
nad propáleným ubrusem
a nekonečným účtem…
napsal jsem před deseti
lety, netuše co bude
dál…
Arsenál 30. 5. 2019
Jedna věta (květen/2018)
Posledních 10