Co si zapisoval Ivan Matoušek v červenci před třinácti lety v rámci projektu Jedna věta:
 


Ivan Matoušek, foto © Karel Cudlín, 2016

 

Jedna věta
Ivan Matoušek

ČERVEN 2009

1. st. 4.30
Dlouhé hodiny se bezvýsledně snaží usnout a zdá se mu, že zbytečně sedí na záchodě.

2. čt. 8.00
Zmínka o oslavě se proměnila v drobounké kapky rtuti na koberci.

3. pá. 15.30
Otevřel jsem skříň s malířským náčiním a vstoupil do Ega, neboť mi k nohám spadla cedulka, na které bylo napsáno Nech mě, milá Smrti, já mám co činiti.

4. so. 14.45
Extrémista sklopil zrak a všiml si ulomeného nehtu na palci u nohy, načež prohlásil, že je to konec.

5. ne. 13.30
Díky novým oknům jsi uviděla Saharu, Ráj a Golgotu.  

6. po. 17.00
Jednoho letního podvečera před mnoha a mnoha lety byl v dětském pokoji člověk z podzemí.

7. út. 6.30
Ač se jednalo o premiéru nové Janderovy opery, uhodl již po několika prvních tónech předehry vnímavý posluchač Jiří Novák, co toho večera ještě uslyší.

8. st. 9.40
Jaktěživ jsem si nemohl zapamatovat, má-li můj kamarád film Půlmilionová bankovka nebo půl filmu Milionová bankovka.

9. čt. 7.45
Sportovci s handicapem inteligence – ale jak tomu rozumět?

10. pá. 16.20
Borůvky jsou jediné ovoce, které směl jíst neumyté.

11. so. 3.00
Naše počínání, naše zábava byl tanec pod šibenicemi.

12. ne. 11.00
Dnes mají lidé tak malou fantazii, že si nedovedou představit ani život bez mobilu.

13. po. 12.45
V lázních B. jsme šli kolem podivného stavení nekomerční banky.

14. út. 9.00
Když tě ráno viděl, jak sedíš na sluníčku a čteš si, napadlo ho, že musíš být šťastná, leč když se tam druhý den posadil s knížkou sám, žádné blaho neprožíval.

15. st. 12.20
Okno nešlo zavřít a za ním byla tma jako v noci.

16. čt. 1.30
Hloupě působí i přemíra rozumu.

17. pá. 11.10
Od roku 1989 žije na Marsu.

18. so. 9.30
I ona chce něco říct, což není důvod se nad ni vyvyšovat.

19. ne. 17.30
Psát o hrůzách nás nebaví, ale co nám zbývá.

20. po. 15.45
Chaos, hluk a špína postupující městem dům od domu jsou příznaky krize, která je u někoho v bytě, jinde už ji mají za sebou a ostatní teprve čeká.

21. út. 9.15
Převor si představil, jak by se všechno zjednodušilo, kdyby byl svět, nebo i peklo pouze prostor nad jeho psacím stolem.

22. st. 11.40
Jsi v zemi a v nebi.

23. čt. 10.50
Hledám a nacházím klid v představě, jak splýváme s nejnenápadnějšími věcmi, s nejnenápadnějšími možnostmi.

24. pá. 11.30
Na posečené louce skotačí zajíci a nad nimi poletují rehkové.

25. so. 19.00
Syn varoval otce, protože nechtěl, aby dopadl jako Schuchmann, který místo režírování kontroluje dodávky obilí hercům.

26. ne. 18.00
Kravál, tudíž jsem.

27. po. 14.55
V myšlenkách bylo kdeco zajímavé nebo aspoň snesitelné.

28. út. 0.15
Znenadání k němu dolehla tak krásná hudba, že zkrásnělo i to, co v tu chvíli zrovna psal.

29. st. 12.30
Přicházejí se sem narodit, aby tu pokaždé znovu zemřeli.

30. čt. 12.15
Zkratka úbočím přes trať v sedmdesátých letech zarostla, ale polopřímky a směsi na ní existují dále.

31. pá. 7.50
Klečeli jsme před požehnaným kýčem a nebylo nám do zpěvu.

 

Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet šest svazků od různých autorů. Jedna věta Ivana Matouška vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 79/2010.