foto Karel Cudlín, 2014

U příležitosti životního jubilea textaře, hudebníka, básníka, výtvarníka a laureáta Ceny Revolver Revue Pavla Zajíčka (nar. 15. dubna 1951), jemuž byl v RR č. 95/2014 mj. věnován rozsáhlý blok, přinášíme čtenářům Bubínku Revolveru ukázku z jeho Jedné věty, která vyšla jako samostatně neprodejná příloha RR č. 99/2015.

Pavel Zajíček – Jedna věta
(ukázka)

DUBEN

1. 4. Duben je ten nejkrutější…

2. 4. Karel Fořt, s ním oběd, pocta Stockhausenovi – Petr Kofroň, jít!

3. 4. Večer Zbyněk Hejda, Liberál, Holešovice, čtení poezie Zbyňka Hejdy.

4. 4. Abych mohl nevzpomenout si! – hlavně nevzpomínat!

6. 4. Když je jakási neděle v Café Louvre, napsat svůj život otisky prstů, jakási Bílá sobota, když slunce svítí, smažený vajíčka na stole přede mnou, nikde žádní lidé, to se mi zdá, zdání, vlastně jsem zapomněl něco říci… šílení lidé jsou všude, to není potvrzení IDENTITY, tak to ani nezní, v noci divoké sny, nedokončené milování atd., hlavně ty sny, potvrzení skutečnosti, v sobotu 12. 4. na stejném místě, Café Louvre, zase se něco změnilo a stále se to mění, dívám se kolem sebe – je to jiné!

7. 4. Bohdan Chlíbec, ZIMNÍ DVŮR, čtení z této knihy, Zimní dvůr, čtení.

8. 4. Mám velmi jednoduchý vkus, spokojím se vždy s tím nejlepším (řekl O. Wilde).

11. 4. Pátek je pod oparem barev, když se rozednívá, jsem probuzen ze zvláštních snů, ledová sprcha, cha, cha, když všechny sny jsou zvláštní.

12. 4. Něco jednoduchého si napíšu, když je sobota!

15. 4. Narozeniny – koho? – moje! – koho to zajímá?

16. 4. Na Žižkově mám čtení.

17. 4. Dnes je Zelený čtvrtek, Velikonoce, teď se čas zrovna probouzí.

18. 4. Ve slunečních paprscích se ukrývají stíny, StíNY!

21. 4. Zkopírovat, snad ne život, snad ne ještě jednou – PUSTINA, texty, Jarmusch.

22. 4. Přežijí jen milenci, psychiatr to říká, je to nutné odkrývání!

23. 4. Focení rukou, ne tvář, Vršovické náměstí.

24. 4. Vladimíra Čerepková, básnířka, pohřeb na Břevnovském hřbitově, ukládání popela do země… změny, ty se dějí stále, co když se změny nedějí? – dějí se přece tím, že se jakoby nedějí, vše se děje, i v tomto pozdním odpoledni, je to takové atakdál, v jednom okamžiku to končí, konec psaní, duben, ten nejkrutější…