S určitým znepokojením pozorujeme, že většina členů kunstWerku čím dál tím častěji ztrácí jistotu v rozlišování věcí, pojmů a dříve jasných skutečností. Přestáváme si být jisti, co je co. A je lhostejné, zda tato nejistota přichází s přibývajícími léty nebo zda se svět stává složitějším a tradiční schémata, o která bychom se v návalu nejistoty mohli opřít, jsou narušena a oporu poskytují leda vratkou, ne-li přímo žádnou.

Možnou a snad i pochopitelnou reakcí na tyto vnitřní stavy by bylo – a také bývá – umělé a radikální polarizování okolního světa vedené snahou vyznat se v něm, snadno a za všech okolností. Touto cestou se vydat nechceme. Jen je třeba nepodléhat panice a neustávat v jakkoliv marných pokusech zorientovat se v chaosu měnících se kontextů a významů. Ostatně domníváme se, že nic jiného nám kromě naprosté rezignace ani nezbývá.

Za jeden z takových pokusů bude možné považovat i několik našich dalších příspěvků v této rubrice. Jednou z oblastí, v níž naše nejistoty eskalují a která je nám zároveň určitým způsobem blízká, je totiž sféra, které se obvykle říká umění. Půjde nám o to ujasnit si – a ponejvíc možná pro nás samotné –, co je umělecké dílo, jak vzniká a je-li možné jej v záplavě jiných děl, předmětů a věcí bezpečně rozeznat. Už jen z toho důvodu, že na setkání s uměleckým dílem musí být člověk vždy připraven a v žádném případě by takový okamžik neměl podceňovat. Na první pohled by se totiž mohlo zdát vše až podezřele jasné, ovšem jen do chvíle, kdy si uvědomíme výchozí fakt, totiž že již mnoho desítek let může být za umělecké dílo prohlášeno cokoliv. V tomto bodě se věci začínají dramaticky komplikovat.

Například vstoupíme do galerie, s vědomím této skutečnosti sledujeme předměty, které jsou zde vystavené, a se sebevědomím znalce kontextu je se slepou jistotou identifikujeme jako umělecká díla. Avšak nespoléháme se v tom okamžiku až příliš bezhlavě na to, že v galeriích zkrátka bývají umělecká díla? Znalost kontextu je samozřejmě klíčová, ale rozhodně nezavdává důvod ke ztrátě ostražitosti. Jak snadno se mohlo stát, že došlo k diverzi a do galerie byl – dokonce záměrně – propašován předmět, který nikdo za umělecké dílo nikdy neprohlásil, a my tento předmět přesto právě kvůli kontextu za umělecké dílo považujeme. Co tedy ale v tu chvíli vlastně vidíme? Šílená představa.

Než postoupíme o další krok v našich snahách o orientaci v chaosu, který v nás panuje, uvažujme v době, jež nás dělí od pokračování tohoto příspěvku, o situaci jaksi opačné: předmět prohlášený za umělecké dílo byl záměrně převezen do sběrného dvora.