Helena GLANCOVÁ

Helena Glancová (nar. 9. 2. 1938 v Praze) režisérka. Studovala na pražské DAMU (1956–1961).  Po roční stáži na leningradské divadelní škole absolvovala představením Goldoniho Poprasku na laguně ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde pak byla v letech 1962 až 1966 v angažmá. V roce 1965 byla přizvána ke spolupráci do právě založeného Divadla za branou (1966–1972). V roce 1970 na této scéně režírovala Shakespearovu hru Marná lásky snaha. Po likvidaci divadla se od počátku roku 1973 stala režisérkou v Lyře Pragensis (později v Divadle hudby – Lyře Pragensis). Spolu s několika herci zrušeného Divadla za branou se zabývala dramatickými možnostmi slova a objevovala nové formy inscenování nedivadelních textů (A. P. Čechov: Vyprávění paní N. N., T. Wilder: Most krále Ludvíka, J. Bédier: O Tristanovi a Isoldě. J. A. Komenský: Labyrint světa a Ráj srdce aj). V obnoveném Divadle za branou II měly roku 1991 v její režii premiéru Bernanosovy Dialogy karmelitek a roku 1993 komponovaný pořad z lidové poezie Český rok. Po zrušení divadla na Vyšší odborné herecké škole v Praze nastudovala se studenty absolventských ročníků řadu inscenací. Jako externí režisérka spolupracovala s divadly v Chebu (T. Wilder: Naše městečko), Liberci (G. B. Shaw: Pygmalion, G. Kreisler: Dnes večer Lola Blau), Mladé Boleslavi (S. McPherson: Marvinův pokoj, A. Christie: Vražda na faře) aj. Mimo pravidelný divadelní provoz připravila další inscenace a pořady, například: Sabeth G. Eicha (Divadlo v Řeznické), Vyprávění o Soničce M. Cvetajevové (na různých pražských i mimopražských scénách) a Shpil zhe mir a lidele in yidish (židovský rok v jidiš lidové poezii) v Divadle Na prádle.