Dne 31. prosince 1923 se v Klatovech narodil František Wiendl, účastník druhého a třetího československého odboje a mnohaletý politický vězeň. O jeho životě a osobní statečnosti stejně jako o osudech jeho nejbližších ve dvou totalitních režimech v Čechách i v časech nelehkého návratu z vězení svědčí kniha Oplocený čas (Vzpomínky politického vězně), vydaná loni v Revolver Revue. Základem je rozhovor, který s Františkem Wiendlem vedl jeho syn Jan. Ten je i autorem úvodního textu, který u příležitosti letošních 101. narozenin Františka Wiendla přinášíme čtenářům Bubínku Revolveru. Redakce RR přeje oslavenci vše nejlepší!
 


František Wiendl, foto Karel Cudlín pro Revolver Revue, 2023


Úvodem

Trocha historických dat a souvislostí: Ve dnech 12.–14. prosince 1950 stanula před Okresním soudem v Klatovech čtrnáctičlenná skupina mužů obžalovaných podle paragrafu zákona č. 231/1948 Sb. ze zločinů velezrady a vyzvědačství. Byl to jeden z mnoha soudobých politických procesů, jejichž prostřednictvím se KSČ po únoru 1948, pod záminkou naplňování nově a účelově přijatých zákonných opatření, zbavovala politických a ideových odpůrců. Vnější podoba procesu dodržovala příznačné postupy a atributy s rysy teatrálnosti: proces byl veřejný, což však spočívalo v přítomnosti vybraného publika v soudní síni, jeho průběh byl přenášen městským rozhlasem a vysílán na klatovském náměstí, kde – jak tvrdily propagandistické zprávy v tisku – „se před mikrofony shromažďuje stále mnoho občanů, rozhořčeně odsuzujících všechny členy spiklenecké bandy“. Proces dále provázelo hromadné podepisování petic, v nichž zfanatizovaní či zastrašení „pracující“ žádali pro obviněné ty nejpřísnější tresty. Proces provázela i souvislá mediální kampaň v regionálním a celostátním tisku. Dobově typickou účelovost a zmanipulovanost této kampaně prozrazují už samotné titulky článků, zpravidla nepodepsaných. Dodnes rezonuje zvláště brutální rétorika, jež byla v takových textech hojně využívána. Obžalovaní – „členové spiklenecké bandy“ – se měli dopouštět „těch nejtěžších zločinů“, spolupracovat s „živly republice nepřátelskými“, obžalovací spis „odhalil hnusnou tvář zrádných přisluhovačů západních imperialistů, zrádců národa, těchto vyvrhelů lidské společnosti“, kteří za „vděčné odměny“ chtěli „způsobit rozvrat v lidově demokratickém zřízení“ atd.[1]

Dobovým praktikám odpovídala rovněž vnitřní struktura procesu. Byl režírován a komentován tak, aby sugeroval existenci husté špionážní sítě destabilizující republiku a podněcující vznik třetí světové války. Takový postup měl v očích veřejnosti ospravedlnit nutnost politických procesů vůbec a tvrdost trestů. Ačkoli se řada obžalovaných skutečně viděla poprvé až u soudu, byla zdůrazňována organizovanost celé rozsáhlé skupiny a dlouhodobá propracovanost rozvratných plánů obžalovaných. Skupině byl přiřknut i název a tím i její údajný vedoucí – „Skupina Dr. Krbce“. Tento krok vymyslel – jak dosvědčuje vyšetřovací spis – klatovský vyšetřovatel StB Jan Mareš, který sledoval tehdejší praktiky Státní bezpečnosti usilující o diskreditaci a skandalizaci inteligence: MUDr. Jiří Krbec byl úspěšný klatovský lékař, ze souzených nejvzdělanější a v městě nejznámější člověk. Rudé právo pohotově uvedlo, že Jiří Krbec „se skrýval pod maskou lidumila a výborného lékaře“.[2]

Vzhledem k pečlivému inscenování celého soudního procesu a zejména vzhledem k výši trestů – spolu s jedním trestem smrti a jedním doživotním vězením byli obžalovaní odsouzeni k celkem 209 letům těžkého žaláře – patřil tento proces k největším, které se v klatovském regionu počátkem padesátých let uskutečnily. Senát Státního soudu ústy svého předsedy, nechvalně známého „rudého kata“ Vojtěcha Rudého, podílejícího se rovněž na babickém případu, procesu s Miladou Horákovou aj., posléze konstatoval:

„[…] Všichni obžalovaní se dopustili zločinu velezrady podle 1 odst. 1, odst. 2 zákona č. 231/ 1948 Sb., Dr. Jiří Krbec, Alois Sutty, František Mika, František Kulda, Josef Kulda a Jan Prantl též podle odst. 3 písm. e) zákona č. 231/ 1948 Sb.,
Alois Sutty, František Mika, František Kulda a Josef Kulda zločinu vyzvědačství podle 5 odst. 1 zákona č. 231/ 1948 Sb.,
Alois Sutty též podle odst. 2 písm. c) a e) zák. č. 231/ 1948 Sb.,
Václav Bayer přečinu nedbalého uchovávání státního tajemství podle 7 zákona č. 231/ 1948 Sb.,
Alois Sutty, František Mika a Jan Prantl zločinu nedokonané vraždy prosté podle 8, 134, 135 č. 4 zákona č. 117/ 1952 Sb.,
Alois Sutty a František Mika též zločinu veřejného násilí dle 81 a 82 zák. č. 117/ 1952 Sb.
a odsuzují se za to:
Alois Sutty k trestu smrti a peněžité pokutě Kčs 10 000,–
MUDr. Jiří Krbec k odnětí svobody na 25 let a peněžité pokutě Kčs 50 000,–,
František Wiendl st. k odnětí svobody na 25 let a peněžité pokutě Kčs 50 000,–,
Jan Prantl k odnětí svobody na 25 let a peněžité pokutě Kčs 10 000,–,
Jan Štork k odnětí svobody na 12 let a peněžité pokutě Kčs 10 000,–,
František Mika k odnětí svobody na doživotí a peněžité pokutě Kčs 10 000,–,
Josef Kulda k odnětí svobody na 13 let a peněžité pokutě Kčs 50 000,–,
František Wiendl ml. k odnětí svobody na 18 let a peněžité pokutě Kčs 10 000,–,
Václav Bayer k odnětí svobody na 18 let a peněžité pokutě Kčs 10 000,–,
Otakar Kechner k odnětí svobody na 16 let a peněžité pokutě Kčs 10 000,–,
František Cvachovec k odnětí svobody na 15 let a peněžité pokutě Kčs 20 000,–,
Václav Touš k odnětí svobody na 14 let a peněžité pokutě Kčs 20 000,–,
Josef Touš k odnětí svobody na 10 let a peněžité pokutě Kčs 10 000,–,
František Kulda k odnětí svobody na 18 let a peněžité pokutě Kčs 50 000,–.

Vedlejší tresty: všichni obvinění se odsuzují ke konfiskaci celého jmění podle 48 z. č. 231/1948 Sb., propadnutí všech věcí, kterých bylo použito ke spáchání trestného činu, podle 52 zák. č. 231/1948 Sb. vyslovuje se ztráta čestných práv občanských u všech obviněných, při čemž ztráta způsobilosti k nabytí těchto práv se skončí, uplyne-li od vykonání hlavního trestu nebo od promlčení jeho výkonu doba 10 (deseti) let.“[3]
 


František a Jan Wiendlovi, jaro 2022, foto J. Bartoš


Tolik historická fakta ověřitelná v dobovém tisku, v dochovaných vyšetřovacích a soudních spisech, méně už v konfrontaci s pamětí přímých účastníků, kterých přirozeně ubývá. Odborná literatura o době komunistické totality je již poměrně rozsáhlá, s ní nic ovšem nekončí – přítomny jsou pořád aktuální otázky, například: Co představovala a dodnes představuje zvláštní, nesmírně různorodá komunita lidí sdílejících životní zkušenost politických vězňů a pak dlouhá léta společenské ostrakizace? Jak živé dokáží být jejich vzpomínky? Jak vzdálená je jejich životní zkušenost představám příslušníků většinové společnosti v letech po jejich propuštění a nyní?

Jádrem této knihy je rozhovor s mým otcem Františkem Wiendlem ml., jedním z odsouzených v klatovském politickém „monstrprocesu“ z prosince 1950. Na rozhovoru jsme soustavněji pracovali necelé poslední dva roky, svým způsobem ho ale vedeme po celý náš společný život. Otcovo vyprávění doplňují fotografie a dokumenty; oddíl věnovaný vězeňským létům prokládají rovněž úryvky z dopisů, které můj otec adresoval matce Marii a svému otci Františku Wiendlovi st., vězněnému tehdy v leopoldovské věznici. Je to tedy i pokus uchovat část rodinné paměti, která se ovšem vyhraněným způsobem protnula s historickými událostmi obecnější povahy.

Tento rozhovor mezi otcem a synem se dotýká zvlášť mezních životních a dějinných situací a událostí, které František Wiendl a jeho nejbližší prožili. Jsou spojeny i s obdobím druhé světové války a protektorátu, které otec zažíval jako mladý Klatovan: se svým otcem se podílel na odbojové činnosti v letech válečných a přímo se zúčastnil povstání v Klatovech v květnu 1945. Těžiště těchto vzpomínek však spočívá zejména v době po únoru 1948, kdy se otec a jeho přátelé a spolupracovníci angažovali v demokratickém, protikomunistickém odboji. Důsledkem pro něj bylo mnohaleté věznění v jáchymovských lágrech i pevných věznicích. Rozhovor končí v druhé polovině šedesátých let, po vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa; reflektuje tedy i situaci propuštěného politického vězně, jeho návrat a nelehké začleňování do tehdejší společnosti. Otce, oba mé dědečky Františka Wiendla st. a Jana Štorka i babičku Marii Wiendlovou – za souvislostí, které dokreslí následující stránky – komunistický režim, přesněji řečeno zcela konkrétní lidé, o nichž bude také řeč, připravil celkem o 31 let a 4 měsíce svobodného života. Druhé babičce, Růženě Štorkové, a jejím dcerám Slávce a Janě přichystal dlouhá léta společenské ostrakizace a ústrků. Navzdory mnohdy dramatickým okamžikům, šikaně, tísni a tíživosti nekonečných let věznění a posléze pracně přemáhané společenské vyloučenosti propuštěného politického vězně se otec nikdy necítil jako oběť, ponížený či ublížený.

Vypráví zde o klíčových i zdánlivě okrajových událostech a vztazích, které ho vedly stejně jako jeho rodiče a řadu přátel k tomu, aby se aktivně vymezili vůči totalitě nacistické a komunistické. Dnes je již jediným žijícím svědkem všech těch událostí. Jediným, kdo ještě může promluvit o osudech a činech dalších desítek lidí, kteří v našem rozhovoru svým způsobem ožívají.

Jan Wiendl
Klatovy, Praha, Klenová – Harant


Poznámky

[1] Čtrnáctičlenná skupina zrádců před soudem, in: Práce (Plzeňský kraj), 12. 12. 1950, č. 291, s. 4 (nepodepsáno); Rozvratníci se usvědčují ze zločinů velezrady, in: Práce (Plzeňský kraj), 14. 12. 1950, č. 293, s. 4 (nepodepsáno); Skupina imperialistických agentů odsouzena, in: Práce (Plzeňský kraj), 15. 12. 1950, č. 294, s. 4 (nepodepsáno); Čtrnáct zrádců národa spravedlivě odsouzeno Státním soudem v Klatovech, in: Rudé právo, 15. 12. 1950, č. 296, s. 6 (nepodepsáno).

[2] Čtrnáct zrádců národa spravedlivě odsouzeno Státním soudem v Klatovech, in: Rudé právo, 15. 12. 1950, č. 296, s. 6 (nepodepsáno). O těsné provázanosti oficiálního tisku a manipulativně jednajících bezpečnostních orgánů vypovídají např. spřízněné charakteristiky stíhaných osob. Svědčí o tom v tomto případě zajímavá shoda charakteristiky dr. Krbce jako „lidumila“ a noticky v tajné zprávě protokolu určeného velitelství oddílu Státní bezpečnosti v Klatovech (6. 5. 1950 pod číslem jednacím A−1564/V−01−5, vyšetřovací spis V 5156 MV) od krajského velitelství Státní bezpečnosti. KV StB usiluje o urychlené vydání A. Suttého k soudnímu řízení proto: „[…] aby případ MUDra Jiřího Krbce a spol., o který je v široké veřejnosti neobyčejný zájem, mohl býti urychleně zpracován a ukončen před státním soudem. Podotýkám, že jak politické, tak i orgány lidové správy považují za samozřejmou věc, že tato skupina bude postavena před státní soud v Klatovech. Z důvodů státně bezpečnostních se rovněž přelíčení se skupinou MUDra Krbce doporučuje konati v Klatovech, protože MUDr. Krbec má zde pověst lékaře-dobroděje a při přelíčení bude jeho vina prokázána a klatovská reakční inteligence bude tak izolována. Velitel VO-StB“, podpis nečitelný.

[3] Citace podle soudního spisu zn. Ts I/IV 60/50.