Dne 23. srpna zemřel Florin Granwehr, narozený 18. února 1942 ve východošvýcarském St. Gallen, výtvarník, jehož práce byly několikrát představeny i v Revolver Revue. Po maturitě v roce 1962 odešel do Curychu, kde začal studovat práva a dějiny umění a vyškolil se na restaurátora obrazů a soch. Jako restaurátor vedl švýcarskou pracovní skupinu, která v letech 1967–1968 působila ve Florencii po záplavách. První Granwehrovy důležité plastiky vznikly v Toskáně. V roce 1968 poprvé navštívil Prahu, do Československa se dosud vypravil celkem osmnáctkrát, naučil se česky a seznámil se s řadou významných zdejších výtvarníků a také se svou budoucí ženou, kritičkou a historičkou umění Ludmilou Vachtovou. První samostatnou výstavu měl roku 1972 v Curychu, v roce 1973 vyhrál první soutěž na plastiku ve veřejném prostoru. Vedle plastik je autorem kreseb tuší a tužkou, které tvoří tematické cykly. „Ve světě umění jsem se pohyboval vždycky sám. Moje práce nemá nic společného s tzv. ‚curyšskou školou konkrétního umění‘ ani s jejím myšlením – směřuje jinam,“ napsal v textu Biographie vertébrale neboli Životopisná páteř, jímž v RR č. 54/2004 doprovodil reprodukce svého díla Angulon – plastik, které vědomě pracují s proporční harmonií úhlů. Zde připomínáme jeho plastiku Transeunt, jejíž fotografie v RR č. 65/2006 vyšly s autorovým komentářem.


Florin Granwehr, 1986, foto Toni Dusek

Florin Granwher – Transeunt

Minimální legenda:

Florin Granwehr, Transeunt, plastika před Domem sester v curyšské univerzitní čtvrti, 2005, nerez ocel, v. 18 m, š. 9 m, h. 9 m, technické provedení Stahlbau Schneider, CH-Jona; transport Helog-Heliswiss Haltikon, úprava okolí Hansjörg Jauch, foto Mark Röthlisberger Curych.

Maximální legenda:

Od roku 1959 stojí v curyšské univerzitní čtvrti osmnáctipatrový Dům sester, projekt tehdy osmatřicetiletého architekta Jakoba Zweifla. Jedna z prvních výškových budov na švýcarském území vůbec byla sice často reprodukována a oceněna v zahraničí (Zlatá medaile Bienále Sao Paulo 1961), domácím ale pro svoji modernost k srdci nepřirostla. Museli si zvyknout. Čtyřicet šest let po dokončení stavby se její architekt připomenul pozoruhodným mecenášským činem: pověřil Florina Granwehra, aby k budově vytvořil sochařskou odpověď. Tak vznikl 18 metrů vysoký Transeunt, věnovaný Jakobem Zweiflem curyšskému kantonu.

Úkol byl svůdný a obtížný. Místa nebylo nazbyt. Florin Granwehr se rozhodl pro nejméně hmotnou a transparentní konstrukci z čtyřhranných nerezavějících ocelových rour. 9 x 9 metrů velký kříž tvoří základnu, z níž vyrůstají čtyři nerovnoramenné a nerovnostranné trojúhelníky, které se podporují, prolínají a vyvíjejí ve vertikálním závitnicovém rytmu. Latinský výraz „transeunt“ se vztahuje k přesahování, pronikání, míjení. Granwehrova prostorová struktura se podle toho chová: někdy se zdá, že splývá s budovou, jindy se od ní odklání. Živí se světlem a mění svůj vzhled podle denních hodin a ročních období. Transeunt je po všech stránkách vzdušná plastika. Přiletěla 23. srpna 2005 helikoptérou, která ji s chronologickou přesností usadila na připravené základy.