Před deseti lety 19. června zemřel Filip Topol, zpěvák, klavírista, skladatel, textař, básník a prozaik, příležitostný herec, lídr skupiny Psí vojáci a výrazný příslušník tzv. druhé generace undergroundu. Jeho osobnosti a dílu jsou v aktuálním čísle Revolver Revue věnovány desítky stran textů a fotografií – mimo jiné i rozsáhlá anketa, v níž redakce RR oslovila osobnosti napříč profesemi i generacemi s otázkou po hlavním významu Topolovy tvorby a z níž dnes čtenářům Bubínku Revolveru přinášíme ukázku.
Filip Topol, 12. 6. 1965 – 19. 6. 2013
Nezapomenutelná atmosféra narvaných zakouřených klubů a hospod. Doprovodní hráči docela klidní, až strnulí. Naproti tomu zdivočelý Filip, vydávající se na pódiu publiku celou svou duší (i tělem).
Ivan Bierhanzl (1958), hudebník a hudební producent
(…) síla Filipovy tvorby byla, myslím, vždy v jeho osobním ručení. To nikdy nedovolilo si jen tak lehce a bez následků splývat na povrchu řeky a nikdy se do ní neponořit.
Ivan Pinkava (1961), fotograf
Tvorbě Filipa Topola je vlastní krokodýlí stisk a křehkost stále prvních doteků. Jako umělec byl myslím výjimečný jakousi neodkládanou a neodkladnou přítomností své existence, která se děje skrze rytmus, barvy, zvuky, obrazy. Nedovolí a nechce, abychom si oddechli, a vlastně si oddechnout ani nechceme…
Libuše Heczková (1967), literární historička
F. T., v bývalém bazénu pod Barrandovem, 1986, foto Dominik Miškovský
Navzdory tragickému životnímu pocitu, který se v ní výmluvně předvádí a osvětluje, je tvorba Filipa Topola velice povznášející a úlevná.
Petr Onufer (1976), anglista a překladatel
Tvorba, která rezonuje v malém publiku, pracuje s češtinou, spojuje různé sociální bubliny posluchačů. Zrcadlo temnoty totality i svobody. Zhudebněný genius loci Prahy, Malé Strany bez turistů, mého milovaného Smíchova.
Pavel Štorch (1984), učitel a lesník
Trojice rukopisů, které do redakce Revolver Revue přinesl Viktor Karlík a z nichž jsme připravili k vydání knihu Jako pes, mě při prvním čtení rozhodila nikdy neviděnou a nenapodobitelnou symbiózou čehosi, co bych dnes mohl zkusit nazvat třeba insitní ledabylostí, ne-li postpubertální manýrou, nelítostně protínanou až děsivě znepokojivými, průzračně bolavými zářezy geniality.
Marek Vajchr (1965), literární kritik, překladatel a spisovatel
Zásadně mi chybí jeho přítomnost na pódiích, kde po něm zůstalo prázdno a zaprášená pianina, zastrčená někde v útrobách klubů.
Tomáš Hrubiš (1984), výtvarník a hudebník
F. T., festival v Trutnově, 2007, foto Bohdan Holomíček
Pravděpodobně nejautentičtější performer ve městě (tedy s výjimkou Míry Waneka, u kterého není jasné, nepadne-li se zástavou srdce).
Pavla Jonssonová (1961), kulturoložka a hudebnice
Poslouchání jeho písní během let, co jsem žil v Praze a chodil skoro každý měsíc na koncerty Psích vojáků, a překládání některých jeho textů do angličtiny mě osobně naučilo velmi mnoho o možnostech, potenciálu českého jazyka, a to zvlášť pokud jde o spojení krásy a brutality.
Alex Zucker (1964), překladatel české beletrie
Napsat, že Filip Topol byl hlasem generace, jedné či dvou, je stejně tak obvyklé jako pravdivé. Prostě to, co bylo ve vzduchu, většinou řekl, napsal, zazpíval a zahrál lépe než kdokoliv jiný.
Matěj Lipavský (1985), malíř
F. T. v klubu Na Chmelnici, 1992, foto Karel Šuster
Filip Topol je pro mě prostě symbolem obrovské tvůrčí svobody v jakékoliv době.
Jana Černá (1968), produkční a koordinátorka kulturních aktivit
Vyzdvihovat zde práci s texty a jejich výběr, to, že to často byly spíš básně, je vzhledem k naladění našeho hudebního undergroundu, který právě po básních sahal nejvíce, asi zbytečné. Možná by ale bylo dobré zmínit kultivovanost tohoto procesu (…).
Josef Rauvolf (1953), překladatel a publicista
Byl skladatelem hudby a písní, které i bez mediální podpory stále znějí mezi lidmi a někteří ho vnímají jako důstojnou a nadčasovou českou odpověď na tvorbu Jima Morrisona a dalších hudebníků obdobného formátu.
Lubomír Schmidtmajer (1956), producent a promotér
Řekl bych, že je na Filipa spolehnutí – čas, který uplynul od jeho smrti, mu nijak neuškodil, nýbrž spíš tříbí, co se už odjakživa vnímalo jako něco výjimečného. Ukazuje se, že nešlo a nejde o něco jen místně nebo sentimentálně kódovaného.
Tomáš Glanc (1969), rusista a překladatel
F. T. v šatně klubu Na Chmelnici, 80. léta, foto Jaroslav Švec
Je asi zbytečné dlouze komentovat skutečnost, že se hudební tvorba Filipa Topola stala soundtrackem podstatné životní etapy celé jedné generace.
Ivo Říha (1975), literární historik
Tvorba Filipa Topola mě fascinuje spojením něhy a brutality, nasazením veškeré vitální energie v muzice, bytostným vztahem ke klasice a rocku, syntézou introvertního i excentrického hudebního výrazu (…)
Josef Císařovský (1952), scenárista a dokumentární režisér
Nikoho nepřipomíná. Z jeho tvorby na mě vždycky dýchala probuzenost autora, ale i dvojakost jeho osobnosti, ambivalence jeho pocitů.
Martina Leierová (1967), spisovatelka a novinářka
Pravdivost, naprosto uvěřitelná a bezpodmínečná. Té není a nebylo v umění nikdy přehršel a Filip byl jedním z jejích vzácných kvítků.
Miroslav Wanek (1962), hudebník a textař
F. T. ve svém pokoji, U Lužického semináře, 1983, foto Viktor Karlík