2011 – 458
2012 – 435
2013 – 464
2014 – 505
2015 – 482
2016 – 548
2017 – 463
2018 – 440
2019 – 494
2020 – 495

Takhle vypadá česká poezie za poslední desetiletí, když se převede do statistického jazyka. Vypracovaly ho na moji prosbu zaměstnankyně Národní knihovny v Klementinu, za což jim touto cestou děkuji. Levý sloupec značí jednotlivé letopočty, pravý sloupec pak počet nových básnických sbírek, které byly v daném roce vydány, přičemž čísla nezahrnují množství tisků, jež vyšly samonákladem a nebyly do knihovních fondů vůbec zahrnuty. Lze se snadno dopočítat: v letech 2011–2020 vyšlo v tuzemských nakladatelstvích a jiných institucích 4 784 svazků původní české poezie.

Je zjevné, že kdyby si člověk chtěl udělat úplný obraz o tom, jak tato evidovaná současná poezie vypadá, musel by přečíst každý den v roce přibližně jeden a půl svazku básní. Každý den bez výjimky, po celých deset let… Takový člověk by se ovšem s největší pravděpodobností místo úplného obrazu dříve dobral vážné psychické újmy.

Ucelený a nepředpojatý obraz stejně neexistuje. Mnohost vyvolává únavu a v důsledku plodí nezájem. Poezii nikdo nečte, konstatují ti, kteří si libují v „provokativních“ závěrech či kvantitativních ukazatelích. Poezii čtou jenom někteří, namítají ti, kdo jsou si vědomi svébytného a nejednoduchého komunikačního způsobu, jímž se tento literární druh vyznačuje. Upozorňují na to, že „makroukazatele“ jsou něčím zcela pochybným, podstatný je fakt komplementarity – poezie tvoří součást kulturního celku, který by bez ní, stejně jako bez jiných složek, nedržel pohromadě.

Mnohem důležitější než snaha obsáhnout ten nezměrný celek bude asi vůle najít si jednu dobrou báseň – a u ní zůstat třeba celý den, třeba celý týden. Proč by měl člověk potkávat každý den záplavu skvělých veršů, byl by to snad důkaz, že poezie stojí za to? „Dobrejch bude málo…“ řekl o svých básních na oslavě osmdesátých narozenin před několika dny Vratislav Brabenec. „Jestli si myslíte, že v životě uděláte hodně dobrejch věcí… Většinou je to jenom pár věcí.“ 

Tady je jedna z nich. Pokud se vás nedotýká, najděte si jinou.

 

Vratislav Brabenec
MODLITBA

Nechodím do Hospod

                abychom se vožírali.

Ale chodím tam

                abychom Hospodskýho

                            udrželi při životě.

Proto se modlíme

                abychom Hospodina

                             stále oživovali

                                        jinak by byl

                                                   jak by si J. P. Sartre

                                                                 přál

                                                    už dávno mrtvej