V textu Oslava amatérismu jsem psala o tom, že se Daniel Pagáč rozhodl svépomocí edičně připravit a vydat výbor z díla Karla Pecky. O nedostatcích výsledné publikace psal i editor Michal Kosák (i-kanon.cz, 14. 3. 2019) a literární historička Petra Loučová (Dějiny a současnost č. 10/2019), takže by se mohlo zdát, že Pagáčovo Souhvězdí Gulag bylo již dostatečně pojednáno a že bylo náležitě ukázáno a vysvětleno, proč se nebylo a není na tomto Pagáčově počínání radno podílet a proč je na místě se od něj distancovat. Aktivity Daniela Pagáče pokračují – a zaštiťují je nadále nejen různé osobnosti, ale též spolky a instituce, čímž jeho výkonům poskytují zdání seriózních vydavatelských aktivit.

V loňském roce Daniel Pagáč z „matečního“ Souhvězdí Gulag vyhotovil a vydal jakýsi digest s názvem Střípky a střepy Souhvězdí Gulag: Karel Pecka úryvky z díla a také audioknihu Souhvězdí Gulag Karla Pecky. Obojí s kolektivem počátkem listopadu 2019 představili v pivnici U Černého vola. V krátké zprávě o této události (viz kulturninovinky.cz, 5. 11. 2019, totožný text též na penklub.net, 13. 11. 2019) se mimo jiné dozvídáme, že se Jiřina Šiklová „… v 70. letech podílela na ‚pronesení‘ románu Štěpení…“, byť z korespondence mezi Karlem Peckou, jeho otcem a sestrou Hanou Otrubovou, která v exilu působila i jako bratrova literární agentka, a Josefem Škvoreckým vyplývá, že se do Kanady rukopis Štěpení dostal odlišnou cestou, totiž v kabelce Peckovy maminky, kam jí ho Pecka nenápadně vložil před jejím odletem (více viz studii Petry Loučové v Securitas Imperii č. 1/2019).



Ocitáme se opětovně v paradoxní situaci – radost ze snahy Peckovo dílo zpřístupnit nahrazuje nutnost revidovat faktické omyly a ediční chyby, neboť v linii nastavené výborem Souhvězdí Gulag pokračuje i kniha Střípky a střepy, kterou lze stručně charakterizovat v následujících čtyřech bodech.

1. Celý projekt Pagáčova vydávání Peckova díla s bezděčně ironickým názvem „Nemohu jinak“ má rozpínavou reklamu. Kromě webových stránek a většinově pozitivních ohlasů na sociálních sítích i v různých internetových periodikách (např. rozhovor s vydavatelem na knihcentrum.cz z listopadu 2019) lze sledovat počínání Daniela Pagáče i na stejnojmenných facebookových stránkách. Počínaje červnem 2019 se začaly pravidelně zaplňovat různými úryvky z Peckových děl se soutěžními otázkami – správná odpověď vynesla výhercům plátěnou tašku a Souhvězdí Gulag. Soutěž (Střípky a střepy Souhvězdí Gulag) měla jasný plán: zaprvé chtěla seznámit s „MYŠLENKAMI a dílem spisovatele Karla Pecky formou krátkých výtažků – střípků, ale i ostrých střepů…“ a zadruhé „vytvořit MOZAIKU obrazu vlády čtyřiceti let komunistů v Čechách a na Moravě“. Tedy nešlo o snahu poukázat na autorovy literární kvality, ale spíše o redukci jeho díla na dokument s moralistním apelem. Nezáleží na tom, jestli se Daniel Pagáč inspiroval blogery či projekty, jakými je například Parabible, či ho posedl jiný ďábel. Ukázky z facebooku vzal, rozšířil o pár dalších úryvků a sestavil z nich stejnojmennou publikaci, bohatě vyzdobenou prvoplánovými nevkusnými ilustracemi Miloše Kotka (např. do mlýnku na maso padají postavy a z něj vypadávají rudě kolorované kapky krve a hvězdy).

2. Je předkládán textový celek bez jasného pořadatelského gesta a patřičného komentáře. U úvodního Peckova citátu chybí jakýkoli bibliografický údaj. Kromě výše zmíněných soutěžních postů s občasnými kvazihumornými názvy (např. „Výslech v Tachově – šest na jednoho a obušku z pytle ven“) se v knize objevuje několik dalších úryvků. Vše je přetištěno bez přesnějšího vysvětlení – viz např. „Útěk MUKLa Zdeňka (budoucího švagra Karla Pecky)“: pokud už chtěl Daniel Pagáč postavu takto konkretizovat, slušelo by se aspoň dodat, že jde o Zdeňka Otrubu, logicky by si takové určení zasloužily i další postavy. Kniha vzhledem ke svým adresátům postrádá aspoň stručný slovníček vězeňského slangu (např. filcunk) i Peckův základní biografický medailon. O podobě některých úryvků lze pochybovat. Jako vhodný příklad může posloužit text „Slánský a spol. versus Horáková, Píka a spol.“ (s. 81). Celá pasáž z Motáků nezvěstnému (s. 239–240) vyobrazuje scénu, v níž Tonda Korec vypráví spoluvězňům recept na přípravu husy. Původně celá situace graduje, Tonda Korec si v popisu libuje a vše uvádí s patřičnými detaily. Jeho kulinářský monolog s občasnými vstupy posluchačů v podobě rad a otázek, ústících i v drobné hašteření, je přerušen Zdeňkovým vstupem, který všechny informuje, že „Slánský a spol. dostali špagát“. Tonda Korec, navíc pobízen posluchači, kteří sami na tuto repliku nedbají, nerušeně pokračuje v přípravě imaginárního pokrmu. Tonda Korec podrážděně reaguje vzpomínkou na Miladu Horákovou a Heliodora Píku až na třetí Zdeňkův vstup, ale následně se s klidem vrací k husím játrům. Celý úvod s receptem je v Pagáčově publikaci vynechán a zůstává jen závěrečná replika Tondy Korce. Není jasné, co postava Zdeňka přerušuje a k čemu se postava Tondy Korce navrací, ale hlavně se neukáže Peckova schopnost gradovat situace a psát dialogy filmového střihu. Dobře vystavěné pasáže se redukují na poselství (takové zacházení s výchozími texty potvrzují i názvy úryvků, např. „Jehovisti – příběh statečnosti a víry“). Mimoto žánr dopisu, se kterým Pecka v Motácích pracuje jako s kompozičním echem, banalizuje „editor“ na úvahy (viz „Dokud je chleba není hlad. Úvaha o CHLEBU“ apod.). Mnohdy takto ukázky neříkají nic o Peckových spisovatelských kvalitách, ale proměňují tohoto autora v mudroslovného a trochu otravného kmeta.

3. Již v Souhvězdí Gulag dosadil „editor“ a jeho spolupracovníci mj. kvůli zvolené diskutabilní přípravě (naskenování knih a následná kontrola metodou OCR) do původních knižních vydání množství chyb. Nyní není například jasné, proč Daniel Pagáč v názvech píše zkratkové slovo mukl v chybné podobě „MUKLové“, byť v samotné ukázce je vyvedeno klasicky (srov. s. 19), obdobně se zachází s výrazem gulag. Dále lze zaznamenat nesrovnalosti nejen vzhledem ke knižnímu vydání, z něhož Pagáč při sestavování prvního výboru vycházel, ale též vzhledem k jeho vlastnímu výboru. Kolace napovídají, že byla místy nově na některých místech správně (srov. Motáky nezvěstnému s. 65, Souhvězdí Gulag s. 46 a Střípky s. 13), ale jinde chybně (např. Střípky s. 14) doplněna interpunkce. Nadále bývá Peckou správně užívaný tvar „mě“ občasně nahrazován variantou „mne“. Nesedí odstavcové dělení z původního knižního vydání, závěrečný úryvek z Malostranských humoresek je nyní vysázen na střed a podobou připomíná veršový zápis, ačkoli takové grafické řešení nemá opodstatnění atd. apod. Výčet nejasných úprav Peckových knižních vydání (přičemž všechny zásahy „editor“ provádí bez přihlédnutí k rukopisům) by přesáhl možnosti tohoto komentáře. Připočteme-li ovšem facebookové statusy, k nimiž se při výrobě Střípků a střepů též přihlédlo, jsme svědky vskutku kuriózní situace: během krátké „editorské“ aktivity vytvořil Daniel Pagáč na třech různých místech již tři různé variace na Peckovy texty.

Někde byly chyby doplněny, jinde byly provedeny opravy Peckových textů i předchozího výboru, ale vše se děje nahodile a bez vysvětlení či opodstatnění (viz práci s interpunkcí v Peckových básnických textech). A tak se nelze zbavit dojmu, že si Daniel Pagáč vytvořil z Peckových textů jakési ediční a korektorské perpetuum mobile.

4. Jenže nezůstalo u pouhých aktivit vydavatelských, neboť výbor Souhvězdí Gulag a jeho digest Střípky a střepy souvisejí i s literární Cenou Karla Pecky – Nemohu jinak, určenou pro středoškolské studenty, kterou na podzim loňského roku svépomocný nakladatel založil. Není to jeho samostatná činnost, projekt zaštítila a spoluorganizuje Společnost učitelů českého jazyka a literatury (nedávno její zástupce bylo možné sledovat zejména v rámci diskuse o podobě státní maturity, viz např. rozhovor s Veronikou Valíkovou na DVTV z 10. 4. 2018). Je s podivem, pod jaké materiály se učitelé českého jazyka a literatury podepisují – úryvky z Peckových textů na propozičním letáku obsahují množství chyb (správná podoba uvozovek, chyby v interpunkci, o porovnání ukázek s původními vydáními ani nemluvě apod.). Ve vztahu k autorovi, který dbal nejen na jazykovou správnost svých děl, ale který mj. ve svých publicistických textech užívání a proměny češtiny se zájmem a jistou starostlivostí komentoval, se dá pouze konstatovat, že takto vyvedené materiály Peckovy postuláty nežádoucím způsobem ironizují. A těžko zhodnotit, jaký obraz o gramatické a stylistické správnosti textu se takto předkládá středoškolákům. Místo, aby se od podobného projektu učitelé distancovali, zaštiťují jej, a tak mu dodávají na legitimitě. Bohužel nejsou jediní – jméno Daniela Pagáče, který má o Peckově tvorbě povšechní znalosti, stejně jako má velmi malé literárněkritické, historické či aspoň oborově blízké vzdělání, se například objevuje v zápisu z 20. zasedání kolegia rektora UK (11. 3. 2019), z něhož vyplývá, že se s Pagáčem jednalo „ve věci odkazu spisovatele Karla Pecky“ pro festival Mene Tekel, dále vedl o Peckově díle besedy na vysokých školách (např. na Fakultě pedagogické ZČU), v knihovnách (např. 15. 10. 2019 v Semilech) nebo na havlíčkobrodském knižním veletrhu či veletrhu Svět knihy. Na knižním veletrhu v Lysé nad Labem bylo Souhvězdí Gulag dokonce oceněno jako nejlepší historické knižní dílo, aniž by se kdokoli pozastavil přinejmenším nad tím, že Pecka nepsal odbornou literaturu, ale beletrii. Jako by v součtu vůbec nešlo o dílo a odkaz Karla Pecky, ale jen o propagaci šablonovitých vyznání a představ Daniela Pagáče.

Z nastalé situace se žádný optimistický závěr učinit nedá. Z díla mrtvého spisovatele může kdokoli sestavit libovolný a po všech stránkách odbytý pelmel, stačí být dostatečně přičinlivý na sociálních sítích a umět si zajistit reklamu v periodikách. Na autorových uměleckých záměrech záleží pramálo nebo vůbec. Patřičný komentář ke knize dnes může nahradit srdceryvné provolání, tezovité motivace mají nad recipienty zázračnou moc, která zamlžuje případné výtky, podobně jako je dnes snaha o poznání skutečnosti nahrazována sentimentem: „… neméně důležitým cílem této knihy je vytvořit srozumitelnou mozaiku obrazu čtyřiceti let vlády komunistů v bývalém Československu, postihnout podstatu, povahu a skutečné dopady socialistické ideologie na životy lidí […]. Dílo Karla Pecky […] je […] dokument i svědectví o totalitním režimu, hlasité připomenutí, že svoboda je křehký dar vyžadující naši stálou péči a ochranu.“ Kritické zhodnocení a z toho vyplývající problematická situace se buď nedostává na patřičná místa, nebo se na ni nebere zřetel (anotace soutěže pro středoškoláky vyšla v Respektu č. 47/2019, podepsána šifrou vedoucího kulturní rubriky Jana H. Vitvara, který nehledě na viditelnou chybovost Souhvězdí věnoval tomuto Pagáčově prvnímu počinu celostránkový glorifikační text) – a nelze ani vyloučit, že takřka nikoho nezajímá. Bohužel na tom budou biti jenom středoškoláci, jež budou vystaveni výsledkům Pagáčovy práce: Střípky a střepy, z nichž nemůže být moudrý ani ten, kdo se v Peckově díle orientuje, obdrží všichni účastníci Pagáčovy literární soutěže. Dvacet vybraných pak dokonce prokazatelně chybovou „edici“ Souhvězdí Gulag. Chabou útěchou nebohým studentům budiž, že dvacet z nich obdrží též poukaz v hodnotě 1000 Kč na nákup v knihkupectví Ostrov. Dva výherci dostanou 3000 Kč a je na nich samotných, jak s nimi naloží, nicméně bych jim doporučila, aby navštívili antikvariát, kde seženou levně veškeré Peckovy knihy, a pak se už mohou jenom divit tomu, co jim zástupci učitelů českého jazyka a literatury společně s Danielem Pagáčem podstrčili za nadílku.