Málokoho překvapí, že nejhlasitějšími znalci fotbalu bývají lidé, kteří si přes mohutné panděro pomalu nedokážou zavázat tkaničky u bot. Překvapivé však je, že se naše země může pochlubit stejným, ne-li dokonce větším počtem odborníků na posuzování kvality grafického designu, zejména logotypů a grafických značek. Jako člen týmu, který kdysi uspěl v soutěži na jednotný vizuální styl propagace České republiky v zahraničí, jemuž si novináři zvykli říkat „bubliny“, jsem měl jedinečnou příležitost se s touto mimořádnou schopností našeho národa seznámit. Negativní ohlasy na naši tehdejší práci traktovaly v médiích i v soukromých reakcích především finanční ohodnocení, které „české lidi“ vždy znovu a znovu rozžhavilo doběla, neboť za logem neviděli stovky hodin práce při navrhování celého systému a zpracování manuálu, jehož tiskovou realizaci platí ze zdánlivě přemrštěného honoráře sami autoři, ale jen jeden „obrázek“ a basta. Dovedu si proto dobře představit potíže, jimž musí grafičtí designeři čelit při obhajování nového nebo faceliftovaného logotypu, zvlášť pro společnosti, které jsou takzvaně na očích. Vzrušená a vesměs nekompetentní diskuse už se rozpoutala nad logem Hlavního města Prahy od studia Najbrt, stejně jako nad jejich pozdější prací pro město Ostrava či nad novým vizuálním stylem hudebního festivalu Pražské jaro.

Nejnověji je propírán redesign loga České televize, opět práce studia Najbrt. Hlas laické veřejnosti vychází nejsilněji z úst Antonína Dekoje, odborářského předáka ČT, který proti změně loga protestoval již v roce 2006, přičemž to původní neváhal označit za rodinné stříbro: „Nevymezuji se proti tvůrci, ale proti potřebě nového loga,“ svěřuje se v LN z 20. dubna 2012 a pokračuje: „Pan Mathé se kdysi zmínil, že taková záležitost může vyjít na 80 milionů korun.“ Tím jsou zřejmě míněny celkové náklady za následnou implementaci a postupný rebranding budov, vozového parku a technického vybavení. Honorář za samotný design činil 430 000 Kč, což je částka vzhledem k významu značky přiměřená, jak soudím nejen já, ale především nezávislý odborník, exprezident rady pro reklamu v LN, Jan Mikeš. Ivo Mathé, kterého s dovolením v této otázce zařadím rovněž mezi laickou veřejnost, navzdory skutečnosti, že býval generálním ředitelem ČT, se tamtéž zase svěřil: „Chtěl bych ještě Aleše Najbrta přemluvit, aby to logo změnil. Chybí tam to ‚T‘. Ten fór klasického ČT prostě zmizel a staly se z toho závorky.“ Kromě šokující představy, že je možné měnit výsledky rozhodnutí výběrové komise, když vítězi soutěže „domluví“ bývalý ředitel instituce, se dozvídáme další závažnou skutečnost – totiž že místní vedoucí pracovníci (alespoň ti minulí) mají zálibu ve „fórech“. Snad je tedy žertem i bezelstné přiznání k pokusu ovlivnit ex post výsledky soutěže.

Redakce MF Dnes zase usoudila, že logo se nápadně podobá jedné z předcházejících prací studia Najbrt (ČD Cargo) a svůj objev se pokoušela podepřít vyjádřením grafika Martina Peciny, který na svém blogu (Typomil.cz) práci podrobně a fundovaně rozebírá. Vedle mnoha zajímavých postřehů zmiňuje skutečnost, proč logo musí vypadat tak, jak vypadá – právě proto, aby se ČD Cargu nepodobalo. Jeho rozbor je věcný a pádný, ale se závěrem o obsahovém vyprázdnění původního znaku souhlasit nemohu. Filip Blažek, další z odborníků, jejichž slova lze brát vážně, se tisku svěřil, že je z loga ČT rozpačitý.

Já osobně s novým logem žádné větší problémy nemám. Chápu snahu o tvarovou kontinuitu se všemi postupnými variantami značení ČST a ČT, je mi sympatické rozhodnutí odstranit ze značky návodné literní znaky, z nichž „t“ muselo být navíc komicky zrcadlově obráceno, aby bylo schopno hrát roli pravé poloviny rámu obrazovky. Výhrada, že po odstranění diakritického znaménka nad literou „c“ se logo stává nečitelným, na mě žádný dojem nedělá. Proč by, u sta hromů, mělo být logo čitelné? Nepletou si ho jeho kritici náhodou s monogramem? Vážnější pochybnost mám pouze v případě „plastického“ provedení, jak u základního loga, tak u značení jednotlivých programů, která připomínají prefabrikované ovládací prvky z nepříliš vydařených webových stránek. Vzhledem ke zkušenostem a reputaci studia Najbrt ale předpokládám, že to je, nebo alespoň velmi brzo bude, „moderní“.

Mé „výhrady“ pramení jinde. Nechápu totiž, proč nové vedení ČT soutěž vyhlásilo, když má v šuplíku přehledný a odbornou veřejností vysoce ceněný návrh Štěpána Malovce, nominovaný druhdy na cenu Czech Grand Design. Pravda – nelíbil se odborářům, což si už tehdy pan Dekoj nenechal pro sebe. Po vítězství v soutěži byl systém implementován ve zpotvořené a amputované podobě, formou horizontálních nadtržítek nad označeními jednotlivých programů. Bohužel však bez hlavního znaku, který tento grafický systém nejen zastřešuje, ale také vysvětluje. Otázka zní pravděpodobně jinak: Musí mít opravdu všichni faceliftované logo, když je s železnou pravidelností předmětem sváru, podezírání, osočování, závisti a odpudivě obnažované tuzemské malosti? A když už ho mít musí, mohli by se o jeho kvalitách vyjadřovat jiní lidé než odborářští předáci a ředitelé v.v.?

Pardonovat bychom snad mohli loga tradiční, jako je např. Škoda, ČKD nebo Pilsner Urquell, na nichž se jakž takž dokážou shodnout chytří s pitomými. Nebo jinak: proč nevyužít místní výhody – téměř stoprocentní gramotnosti – a nespokojit se s prostým slovním sdělením vyvedeným pěknou abecedou? Pročistí to vzduch, splní svůj účel, ubude emocí a klid budou mít i závistivci. Grafičtí designéři si oddechnou a budou se moct věnovat něčemu užitečnějšímu, než aby dokolečka vysvětlovali rozčíleným spoluobčanům, odvolaným i právě sloužícím ředitelům společností, odborovým předákům i frustrovaným kolegům, co svou prací sledovali. Natož v případě televize, která už stejně zajímá čím dál míň příčetných lidí.