Uvedení (právem) úspěšného seriálu televize HBO Černobyl pohnulo ruské televizní producenty, kontrolované státem, k natáčení velkoryse financované verze černobylských událostí. Pokud mohu z ukázek a drbů, které se kolem vznikajícího seriálu šíří, soudit, hlavním viníkem katastrofy v tomto případě nebude stupidita příslušných sovětských orgánů, ale americký agent sabotér. Nakonec proč ne, i na takový výklad má tvůrce fiktivního, historickou realitou inspirovaného díla samozřejmě právo. Když se někomu líbí představovat si, že agenti měli až tak dlouhé prsty, představovat si to může. Mezi svými známými v Rusku (a to i mezi lidmi v zásadě apolitickými) jsem nicméně zaznamenal na toto téma různé vtípky a jízlivé poznámky přímo či nepřímo poukazující na všem zřejmou okolnost, která za vznikem nového ruského televizního seriálu stojí. Tou okolností je nervozita, kterou mezi mocnými lidmi v Rusku seriál HBO vyvolal a jíž je ruská „odpověď HBO“ výrazem.

Nejde vlastně ani tolik o to, že v seriálu HBO je kritizován Sovětský svaz, to by nebylo nic nového, ani znepokojivého. Jde o to, nakolik poctivě je v seriálu zobrazena ruská a ukrajinská, resp. sovětská realita: normální ruský divák se nad ní nemusel tu a tam pousmát, mohl se do ní pohroužit bez pocitu, že ho někdo zpoza hranice tahá za fusekli, že ho zesměšňuje, že mu nerozumí, nezná a nechápe historické reálie, že s ním vlastně pouze účelově a diletantsky manipuluje. Obraz Sovětského svazu je v seriálu HBO velmi věrný, možná s drobnou výhradou, že dobová realita byla v mnoha ohledech ještě horší. Jenže právě toto mírné změkčení obrazu dělá seriál pro ruského diváka, který vychází z dnešního stavu věcí a na staré časy rád zapomněl, ještě lépe stravitelným: nikdo ho netrápí výjevy, za které by se musel stydět a které by ho vlastně urážely, sama katastrofa elektrárny přece úplně stačí… A odtud především pramení ona nervozita, která vyvolává k životu nový seriál na totéž téma. Jak řekla má moskevská liberálně orientovaná kamarádka novinářka: Znamená to snad, že odteď budou filmaři na západě schopni vytvářet obrazy z ruských dějin takovým způsobem, že je bude ruský divák akceptovat? To by ovšem znamenalo ztrátu monopolu, který v této oblasti ruský stát dosud měl a který nepochybně touží mít i nadále, protože vliv filmových obrazů na veřejnost i nadále bude mnohonásobně vyšší než vliv libovolné knižní publikace nebo málo navštěvovaných webových stránek.

Nabyl jsem na základě tohoto postřehu dojmu, že i přes mimořádnou šikovnost, s jakou Rusko vytváří v posledních letech svůj mediální obraz doma i v zahraničí, aby dosáhlo patřičného vlivu tam, kde třeba, není ještě všechna moc v rukou ruských státních imagemakerů a existují způsoby, jak měnit poměr sil. Velké ruské televizní oko už si toho také všimlo a snaží se rychle ucpat vzniklý průlom v mediální frontě vlastním pohledem na věc, jenže tentokrát zkrátka přichází až jako druhé a vypadá to, že jeho gesto vyvolává smích ve vlastních řadách.