Ivan Prokop na jedné z pracovních schůzek při přípravě výstavy Photopass (Leica Gallery Prague, 17. 6. – 28. 8. 2011)
Vzpomínám si, často s hořkým úsměvem, jak jsem coby mladý muž vnímal tehdejší sedmdesátníky, a trochu, vlastně dost se stydím. Je ovšem pravda, že v dobách mého mládí valná většina takto starších, alespoň těch, které jsem měl možnost pozorovat zblízka, nesršela energií a aktivitou. Jejich nejčastějším komunikačním žánrem byl referát. Konkrétně nevyžádaná zpráva o vlastním znepokojivém zdravotním stavu. Tehdejší sedmdesátníci, alespoň mám ten pocit, většinou také vypadali mnohem starší než ti dnešní. Jen málokteří z nich projevovali významnější fyzickou či sportovní aktivitu. Až na statisticky zcela bezvýznamné výjimky nenavštěvovali rockové koncerty, natožpak nějaké několikadenní open air festivaly, ani nepoznávali cizí kraje – v tom ovšem hrály významnou roli i pravidla komunistické ohrady, oplocené ostnatým drátem.
Foto z instalace výstavy Ivan Prokop / Photopass (Výstava portrétů českých i zahraničních osobností hudební scény), 2011
Dnešní sedmdesátník Ivan Prokop je pravým opakem lidského typu, který jsem zběžně popsal. Přestože polovinu dosavadního života prožil za vlády „všeho pracujícího lidu, vedeného jeho předvojem, Komunistickou stranou Československa“, nezahořkl ani nezlhostejněl. Za svého dospělého života se postupně stal kulturním aktivistou, významným aktivním členem Jazzové sekce Svazu hudebníků ČR, spolupracoval na přípravě Pražských jazzových dnů a fotograficky je dokumentoval. Ještě donedávna jezdil na kole, ve volném čase, kterého díky svým rozvětveným aktivitám nemá příliš, se rád toulá po světě, navštěvuje rockové i jiné koncerty, kde stále fotí. Kulturním aktivistou nepřestal být ani v nových společenských poměrech, na zdraví si nestěžuje, i když by jistě mohl, a sedmdesát let by mu hádal jen málokdo.
Foto z instalace výstavy Ivan Prokop / Photopass (Výstava portrétů českých i zahraničních osobností hudební scény), 2011
Foto z instalace výstavy Ivan Prokop / Photopass (Výstava portrétů českých i zahraničních osobností hudební scény), 2011
Dnes patří mezi špičku fotografů hudební scény, a to nejen tuzemské. V letech 1991–2005 byl výrobním ředitelem firmy Bonton, kde pracoval také na výtvarné a vydavatelské koncepci. V této funkci vykonal mnoho záslužné práce pro mateřský podnik, ale také pro své přátele hudebníky a výtvarníky. Od ukončení tohoto zaměstnaneckého angažmá pracuje na volné noze, spolupracuje s hudebním nakladatelstvím Animal Music a organizuje výstavy. Byl členem Asociace profesionálních fotografů, a poté co tuto organizaci opustil, podílí se na činnosti sdružení Muzeum fotografie. Je také jedním ze zakladatelů soutěže Jazz World Photo a členem Syndikátu novinářů. Prokopova práce je ke spatření na mnoha obalech hudebních nosičů a koncertních plakátech. Spolupodílel se na řadě zásadních obrazových publikací, zejména z hudební oblasti. Stále je nepřehlédnutelnou figurou, neúnavným iniciátorem a nyní již také vzorem pro mladší kolegy. Svou práci, za niž získal po zásluze mnohá ocenění, pravidelně vystavuje v promyšlených koncipovaných cyklech.
Foto z instalace výstavy Ivan Prokop / Photopass (Výstava portrétů českých i zahraničních osobností hudební scény), 2011
Foto z instalace výstavy Ivan Prokop / Photopass (Výstava portrétů českých i zahraničních osobností hudební scény), 2011
Pesimista by na jeho místě řekl, že mu komunisté zkurvili polovinu života, Ivan ale patří k bytostným optimistům, takže se dovede náležitě radovat z toho, že desítky let už prožil bez jejich zlostné a bezduché kurately – s povzbudivým vědomím, že délka svobodného života začíná od teď onu temnou část převažovat. Jsem hrdý na to, že se mohu počítat za jednoho z oslavencových přátel. Přeju všechno nejlepší, kamaráde: Na zdraví a na život!
Foto © Luděk Kubík, 2011