Náš minulý příspěvek jsme zakončili obrazem modelové situace: předmět prohlášený za umělecké dílo byl převezen do sběrného dvora. Podržme se tohoto příkladu a vydejme se tam také. Sběrný dvůr představuje místo, nebo řekněme kontext, kde jsou věci tříděny a zařazovány jiným způsobem
 

Rád bych zde začal něčím pozitivním – rád bych například pochválil současnou českou architekturu za to, že konečně chytá světový dech, buduje šikmé podlahy a vůbec se tak nějak odvazuje (viz předvelikonoční Respekt t. r.). Jenže jak chválit za něco, co prezentoval Claude Parent už na benátském bienále v roce 1970

V článku nazvaném Konečně důvěryhodná Litera si Ondřej Nezbeda v Respektu libuje, že porotci letošního, již desátého ročníku knižní ceny Magnesia Litera konečně vyšli vstříc širšímu čtenářskému vkusu. Poněkud tak prý napravili špatný dojem z dosavadních ročníků, kdy se mezi nominované knihy nedostala díla některých významných autorů