Šeredná jako noc. Od dětství, kdykoliv jsem tohle přirovnání zaslechl, pobouřeně ve mně hrklo. Slovo šeredná se mi samo o sobě líbilo, bylo nabito působivou zvukovou gradací a odkazovalo k podivnému času: šeru. Význam toho slova však byl negativně zabarvený a celé přirovnání tak pro mne doslova ztrácelo smysl.

Ve čtvrtek 10. prosince odpoledne se na zoomu sešli básníci, knihovníci, archiváři, anglisté, studenti, autoři píšící o jídle a další z řad příznivců Emily Dickinson (1830–1886), aby oslavili její narozeniny. Ze všech koutů světa, včetně Mexika, Panamy a Rumunska, jich bylo téměř sedm set.

Jiřinu Haukovou jsem poprvé viděl na Štědrý den roku 1993. Tehdy jsem bydlel ve Šrobárově 20 a Terezie P. tou dobou připravovala spolu se Zbyňkem Hejdou pro RR rozhovor s básnířkou, která navrhla naše vánoční setkání. Šli jsme z Vinohrad pěšky dolů do Vršovic a zazvonili v Petrohradské 35.