Co si zapisovala Anna Kareninová v srpnu před sedmi lety v rámci projektu Jedna věta...

Před dvaceti lety zemřel 11. srpna Jiří Kolář. Jeho osobnost připomínáme ukázkou z rozhovoru, který o něm s Miloslavem Topinkou vedli Terezie Pokorná a Viktor Karlík. Rozsáhlé interview vyjde v září v podzimní Revolver Revue č. 128...

Cenu Otokara Fischera v kategorii českojazyčných germanobohemistických prací vydaných v letech 2020–2021 obdrželi Marek Vajchr za komentovanou edici Otto von Graben zum Stein: Strašidelné Čechy (Revolver Revue 2021), a v kategorii německojazyčných germanobohemistických prací...

Jednoho dne v roce 2015 přinesl do nakladatelství Triáda Jiří Soukup básně Tomáše Tomáška, úhledně napsané na psacím stroji, jemuž Tomáš zůstal věrný až do smrti. Počítač si nikdy nepořídil. Na první čtení bylo zřejmé, že jde o texty náročně opracované, výrazově úsporné a zároveň mimořádných melodických kvalit...

Rád bych shrnul, v čem vlastně žijeme posledních několik měsíců a jak se to něco postupně vyvíjelo v posledních dejme tomu deseti letech. Považuji za nezbytné se o to pokusit, protože se nemohu zbavit dojmu, že se u nás teď čím dál tím víc mluví od věci – a to, nemohu si pomoci, aspoň zčásti i schválně...

18. července zemřel ve věku 83 let malíř, kreslíř a ilustrátor Pavel Vošický. Jeho osobnost připomínáme rozhovorem, který s ním pro Revolver Revue č. 94 vedl Jaroslav Formánek.

Dokumentární filmy Martina Marečka vznikají promyšleně, ponoukají vás, abyste s nimi vstoupili do dialogu a tvořili si samostatný názor. Zatím posledním snímkem, který Mareček režíroval, je portrét plodného filmového kritika a amatérského kulturisty Kamila Fily nazvaný Síla. Jako objekt dokumentárního natáčení je Fila vděčný...

Letos slaví jubileum dům, který po všech peripetiích přečkal již 160 let a v němž v posledních letech našlo útočiště i vydavatelství Revolver Revue. K jaké události se výročí vztahuje a co byste chtěl coby nejstarší člen rodiny, která budovu vlastní, k historii Hálkovy 2 říci?

Je po vernisáži výstavy obrazů a soch Maria Kotrby v ostravském Domě umění, který praskal ve švech. „Krásné, ale nebezpečné,“ říká v kavárně u vedlejšího stolku nějaká paní nějaké paní. „Protože covid pořád koluje… Zvlášť na takových akcích, kde se všichni zdraví, objímají… Jenže tohle se musí vidět naživo...

Následující řádky nechtějí být přehledem toho nejdůležitějšího, co se za poslední měsíce událo. Zaznamenávám jen několik svých setkání, tak či onak spojených s jubilei mých oblíbených umělců...

V roce 1989 nám víceméně nezaslouženě spadla do klína svoboda a demokracie. O obojí jsme po druhé světové válce za vlastního mohutného přispění přišli. Protože máme tendenci moc snadno si vymýšlet a moc rychle zapomínat, rád bych zrekapituloval, jak se něco velmi podobného odehrálo v posledních deseti letech...

Inscenace Miroslava Bambuška Kacířské eseje měla ve Studiu Hrdinů premiéru už na začátku předloňského roku, kdy stačila vzbudit pozornost, leccos se o ní i napsalo, ale další přirozený život jí vzápětí znemožnila pandemie. Nepoškodilo ji to: reprízy z nedávné doby potvrzují její hlubší než časové hodnoty a kontext dneška ji zároveň činí ještě aktuálnější...