Snad je v těch vyvažujících snahách i přirozená kontinuita se všemožnými výtvarnými počiny nezávislého, neoficiálního umění za minulého režimu, s počiny odehrávajícími se v polních, samozřejmě nejen plenérových podmínkách mimo centra všeho druhu.

Šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery napsal nedávno glosu o filmu Zátopek, v níž mě zaujaly dvě krátké pasáže, dvě souvětí. První zní takto: „Jestli na někoho po zhlédnutí filmu nezapůsobí, že i tak výjimeční lidé jako Zátopek byli nuceni ke kompromisům, hnusným činům, které jsou těžší, než je kdokoli schopen unést, pak diskuse o totalitním systému nemá vůbec cenu.“

Na konci loňského roku vznikla na základě inspirace Evy Kantůrkové úvaha vydat publikované reakce na knihu Jana Nováka o Milanu Kunderovi souborně a uspořádání sborníku se ujal Jiří P. Kříž. Jeho nabídku na takový svazek ohlasů a reakcí jsem přijal, pořadatel na jaře 2021 odevzdal rukopis s tím, že má souhlasy s přetištěním publikovaných prací i textů od autorů...