Kamarádka se mi do telefonu svěřila, že v poslední době často mluví se synem o tom, jak jim teď běžné věci, tak jak je známe, přestaly dávat smysl. Sama jsem se také přistihla, jak často vznáším otázku, zda je ten či onen text nebo počin v oblasti divadla teď smysluplný. Začala jsem si zároveň představovat, jak vůbec takové „dávání smyslu“ vypadá.

Devátého dubna to bude 200 let, co se narodil Charles Baudelaire. Proč tedy neotevřít Květy zla? Zkusme to se zatím posledním českým vydáním z roku 2017 v dávném překladu Svatopluka Kadlece. Kniha je stále na skladě a přes internet se dá pořídit za nějakých 250 korun. Umím si představit, že zapálenější z pedagogů by jistě mohli studentům právě ji v nejbližších dnech doporučovat.

Citovat lze docela dobře, myslím, z každého autora, záleží spíš na tom, proč... Procházka je vnímán – pokud vůbec – hlavně v sepětí s časopisem Moderní revue a s dekadencí („svrchovaně svobodnou společností svrchovaně svobodných duchů“, jak psal). Celý rozměrný výbor z jeho prací je vlastně novou, reprezentativní „citací“...