Při osvobozování Paříže za „revanše“, která si vyřizovala účty se zrádci a kolaboranty a umožnila rabování, zmizely rukopisy a písemnosti spisovatele Louise Ferdinanda Célina (1894–1961; v tištěné RR viz čísla 18, 70, 114, 121, v Edici RR knihu Céline v Čechách). Céline, jemuž hrozila smrt, z Paříže spěšně uprchl už v červnu 1944 po spojeneckém náletu na město...

Když jsem byl asi dvanáctiletý chlapec, pokoušel se mne tatínek připoutat ke svému světu a k hodnotám, jež vyznával, dáváním a odebíráním dárků. Někdy mi zčistajasna přinesl něco vytouženého, trampský nůž, laciný fotoaparát, nafukovací kajak, a já se obrovsky radoval. Ve dnech, které následovaly po obdarování, pozoroval mé chování s nezvyklou přísností.

Neznala jsem Lídu Vachtovou zblízka. Osobně jsme se setkaly až v době polistopadové, bohužel jen letmo. Ale vážila jsem si jí, hned jak jsem začala rozum brát. Památného jara 1968 mi objevila Františka Kupku, a to byla zásluha nezapomenutelná. Měla jsem tehdy rok před maturitou a Kupkova výstava ve Valdštejnské jízdárně pro mne byla naprostým zjevením.