Červené máky jsou nepravidelně rozesety v mase chlupatého žita. Vane vítr, rostliny se ohýbají a pod světlezelenou srstí je vidět modrozelené stvoly. Srst se chvěje, jednotlivé chlupy pruží, silové pole levituje na pevných stoncích. Tmavěrudé trsy třešní černají mezi povislými listy. Kůra se nachově leskne, praskliny mažou ruce černým prachem.

V textu zveřejněném zde 3. 5. 2011 pojednal Marek Vajchr o postupech českých novinářů, referujících popleteně o literární ceně Magnesia Litera. Pokusím se na jeho článek navázat v bodě, jejž bych nazval „poroty odtržené od opravdových potřeb našich čtenářů“ nebo „chybná vítězství příliš výlučných knih“.

Brázdy na poli se za oknem vlaku kroutí jako dlouzí hranatí hadi. Jejich rozestupy jsou pravidelné, čepele radlic za traktorem byly rovnoběžné. Pole se vlní a to, co by bylo v dvojrozměrném světě rovné, je křivé. Shora by brázdy měly být v pravidelných rozestupech, rovné, protínající se až v nekonečnu.