Aleister Crowley měl přítele a mentora, Charlese Henryho Allana Bennetta, který se stal buddhistickým mnichem – přijal jméno svámí Maitrananda – a nahý vstupoval v noci do džungle a dával tam komárům pít krev ze svého těla. Když už si byl jist, že dal dost, vnitřní silou uzavřel povrch svého těla, svou kůži

Centrem oslav vzniku samostatného československého státu, který připadá na 28. října, bývá Pražský hrad. S několikadenním předstihem, tak, aby se klenby Benedikta Rieda mohly zvolna adaptovat na změnu teploty, se začne temperovat Vladislavský sál, kde proběhne hlavní ceremoniál.

Sedmdesátiny básníka, prozaika, literárního vědce, editora a překladatele Vladimíra Binara (nar. 6. 10. 1941) proběhly v naší kulturní veřejnosti bez povšimnutí. Stalo se tak zřejmě proto, že autorova tvorba neskýtá záminku k sošnému, rutinnímu nebo povinnému připomenutí životního jubilea, nýbrž je živým, polemický

Na okraj poznámky Terezie Pokorné Varyš v SADu. Stejně jako Terezie Pokorná ani já nemám rád neargumentovanou kritiku. V tomto případě se ale domnívám, že výtka nepasuje na článek Vojtěcha Varyše Zloun z Loun (SAD č. 4/2011) nýbrž na dotčenou repliku Terezie Pokorné Varyš v SADu

Václav Havel prý v některých ženách vyvolává zvláštní druh náklonnosti: mají potřebu skrýt ho v náručí a zastat se ho před zlým světem. Dosud jsem nevěděl, že podobný cit k němu mohou chovat i muži, dokonce i známí tvrďáci. Novinář Jan Rejžek jej například projevil, když v Posledním slově Lidových novin. 

„A nemusíš stát v kostele a vzývat strážný anděle, i když já tam radši občas zajdu. Aleluja, aleluja,“ přesvědčuje své posluchače Lucie Bílá v cover verzi Cohenova songu, staré zhruba dva roky. Žoviálně nabádavý text Gabriely Osvaldové („Kdo chce, ten může přemejšlet… Tak předně bysme neměli…“) vrcholí neotřelým vyznáním