Vraťme se na začátku této části ještě k problematice kontextuálního kesonu, zmiňované minule. Jako takový je zjevně uvažovatelný pouze v teoretické rovině, v rovině praktické je jeho konstrukce vyloučena. Avšak nikoli v reverzní podobě, tedy v situaci, kdy by do kesonu nebyl umisťován zkoumaný předmět, ale sám pozorovatel. 

Za břízou a jasanem září měsíc těsně před úplňkem. V růžové mlze visí na obzoru bílá tečka. Letadlo se pohybuje pomalu a nenechává za sebou průsvitné kondenzační čáry. Snad je to tím, že je podzim a sucho a slunečno. Setmí se a na tmavém pozadí nebe bliká malé bílé světlo. Kdyby nebylo tak nízko

V poslední době jsou mezi redaktory a autory kulturních rubrik a kulturních časopisů v kurzu i povzdechy a nářky nad úrovní či přímo absencí kritiky. Zaznívají povýtce v povšechné rovině, a tak nikoho nic nestojí a taky těžko mohou něco změnit, zvlášť když jim průchod zhusta dávají nedůvěryhodní adepti kritického řemesla