Před pár dny se ve veřejnoprávním Českém rozhlase Plus natáčela debata k výročí 17. listopadu 1989. Moderoval ji Petr Schwarz, hosty byli pedagožka a kdysi revoltující studentka Monika McDonagh-Pajerová, bývalý novinář a dnes předseda správní rady Babišova Institutu pro politiku a společnost Jan Macháček, režisér Igor Chaun a novinář Jefim Fištejn. (Sestříhaná verze pořadu je dostupná zde.)
Ve zkratce došlo při nahrávání k následujícímu: moderátor se hostů úvodem zeptal, jaká vidí po letech od převratu vítězství a prohry, co se podle nich podařilo a z čeho jsou zklamaní. Monika Pajerová odpověděla, že je „trochu zasmušilá“ z nástupu Andreje Babiše a připadá jí paradoxní, že by se měl stát zrovna v době výročí premiérem. Na to po chvíli reagoval Jan Macháček obhajobou svého zaměstnavatele, mj. výrokem: „kdyžs to tady zmínila, pana Babiše, to udělá u těch zavilých bojovníků backfire, jakože to vlastně se vám vrátí zpátky, takže na tom proděláte. Jako negativní reklama je taky reklama.“ Monika Pajerová v odpověď konstatovala, že si kdysi Macháčka vážila, neboť kromě jiného podepsal Chartu 77 – a že když dnes pracuje pro Babiše, připadá jí to vzhledem k jeho minulosti „asi tak komické, jako kdyby si se stal ředitelem VUMLu“. Macháček se poté urazil, prohlásil, že nepřišel poslouchat osobní útoky, a odešel z vysílání. Ze záznamu dosti zřetelně vyplývá, že to nebylo emotivní počínání nervózního člověka zahnaného v diskusi do kouta (to by se ještě dalo pochopit), nýbrž spíše reakce arogantního funkcionáře.
Internetový časopis Echo24.cz vydal pak 17. listopadu dopoledne zprávu, v níž se píše, že Macháček před odchodem ze studia Monice Pajerové nadával: „‚Nazval mne pí… zatracenou,‘ uvedla Pajerová. Její slova potvrdil i Jefim Fištejn, který se rovněž účastnil natáčení. ‚Něco podobného jsem nezažil. Řekl dokonce ty pi… zasraná. Odešel rozčílen a poslal nás všechny do pr…‘ řekl Fištejn.“
Věc se může zdát bagatelní, směšná a vhodná akorát tak pro bulvár a obveselení, jenže tomu tak není – v první řadě kvůli způsobu, jímž se k ní postavil Český rozhlas. Večer téhož dne odvysílal sestříhaný záznam diskuse a publikoval k události článek s názvem Jestli na mě chcete útočit, tak tady nemusím sedět, řekl během rozhlasové debaty novinář Macháček a odešel. Tvrdí se v něm, že Pajerová konfrontovala „novináře“ a „komentátora“ Macháčka „s jeho zaměstnáním v Lidových novinách“. I na takové konstatování by měla plné právo, Pajerová nicméně konfrontovala spolubesedníka ještě s něčím jiným, a tato podstatná informace v článku chybí: Macháček není pouze redaktorem Babišových novin (je-li jím vůbec), je v první řadě předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost, čili vysoce postaveným spolupracovníkem aktuálně nejmocnějšího politika v zemi. Dalšími členy správní rady jsou například politici hnutí ANO Adriana Krnáčová a Pavel Telička, ostatně spojení institutu s AB nikdo nepopírá a je zjevné ze zápisů v Obchodním rejstříku. Komentář Moniky Pajerové byl v souvislosti s výročím pádu komunismu namístě: Macháčkův pán je přece někdejší nomenklaturní kádr, člen KSČ a registrovaný spolupracovník StB, který už pár let prohlašuje, že jeho cílem je proměnit liberálně-demokratický polistopadový systém, jemuž říká „staré pořádky“, a řídit stát jako firmu.
Článek v ČRo navíc sugeruje, že Macháčkovo nadávání Pajerové nikdo nezaznamenal: „‚Moderátor Petr Schwarz […] vulgarismus neslyšel, ani v záznamu nebylo nic takového slyšet,‘ uvedl k tomu komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko.“ Pravda je, že mikrofony ve studiu nemusely zachytit slova syčená ode dveří (to ví každý, kdo má trochu zkušeností s rozhlasovou prací), nicméně v textu ČRo je jednoduše zamlčena skutečnost, že nadávky slyšel a dosvědčil Jefim Fištejn. Autoři Petr Schwarz a šifra „kro“ událost popsali, jako by takové svědectví neexistovalo, a tím Moniku Pajerovou de facto osočili, že si vymýšlí.
V úterý 21. listopadu jsem se po telefonu ptal Jefima Fištejna, jestli ho v Echo24.cz citovali správně – a potvrdil mi, že ano. Ani sám Macháček ostatně nepopřel své nadávání, které se ve vyjádření poskytnutém deníku Blesk pokouší obhájit poněkud kuriózním způsobem: „Na nahrávce nic není a veřejně ani do očí jsem nic takového nikomu neřekl. […] Co jsem si řekl pro sebe na odchodu už v kabátě, je vlastně moje soukromá věc. Nikoho jsem netituloval.“ Dne 22. listopadu vyšel v Reflexu bizarní článek dalšího z účastníků debaty Igora Chauna, který by si pro celkovou odpudivost zasloužil samostatný rozbor. Zde se soustředíme jen na to podstatné: Macháček dle Chauna před odchodem prohlásil, že se „nějakou pí.ou nenechá kádrovat“. Jeho nadávání tedy potvrdili všichni účastníci diskuse.
Kdyby dejme tomu ve Švédsku, v Británii nebo v Německu přišel do rozhlasového vysílání poradce nastávajícího ministerského předsedy, neustál slušně sdělované kritické výhrady, uprostřed debaty odešel ze studia a počastoval při tom oponentku vulgární urážkou, novináři by událost a téma zřejmě probírali několik týdnů – a plným právem. Macháček stojí v čele institutu, jehož posláním má být (dle proklamace na webu) „zkvalitňování českého politického a veřejného prostředí prostřednictvím profesionální a otevřené diskuse“. Otázky by se tudíž v médiích jen sypaly: Co dělá v čele takové instituce arogantní chlapík, který se sám neumí slušně chovat? K čemu vlastně ona instituce slouží? Proč si budoucí premiér takového člověka vybral a co to o něm vypovídá? Co přesně Macháčka ve studiu rozhněvalo a proč? V otázkách by se dalo pokračovat, a pokud si je novináři z většiny masmédií nekladou, ukazují tím pouze, jak hluboko česká žurnalistika klesla.
Monika Pajerová se po incidentu v rozhlase dožadovala původního nesestříhaného záznamu debaty a poskytla interview internetovému deníku Forum24. Nejsem kompetentní k tomu, abych potvrzoval nebo zpochybňoval její výpovědi o chování a výrocích moderátora Petra Schwarze, Jefima Fištejna nebo rozhlasové zvukařky atd. atp. Nicméně plně chápu, že se jí reakce Rozhlasu dotkla: ČRo sice nemá povinnost předávat hostům syrové záznamy rozhovorů, nicméně za dané situace by to byla otázka férového přístupu i obyčejné slušnosti. Rozhlas však na žádost Pajerové zareagoval neuvěřitelným způsobem. Konečně zveřejnil střihem neupravenou pasáž nahrávky (nadávky mikrofony nezachytily) a vydal text, podepsaný Jiřím Hošnou a nazvaný Reakce Českého rozhlasu na lživý článek zveřejněný na serveru forum24.cz. Píše se v něm toto:
„Kulatý stůl pořadu Názory a argumenty je moderovanou strukturovanou demokratickou diskusí, která se zabývá společensky závažnými tématy a v žádném případě ne fórem, které slouží pouze k osobnímu napadání názorových protivníků. Jako v každé takové diskusi její agendu určuje moderátor, který hostům dává slovo, hlídá korektnost diskuse a je také zodpovědný za to, že debata probíhá v demokratickém duchu, slušně a podle standardů danými především platnými zákony a normami. Naopak paní Pajerová od počátku diskuse nerespektovala pravidla určená moderátorem a zcela ignorovala téma pořadu ‚17. listopad a stav současné společnosti‘.“
V této reakci Český rozhlas v duchu nejhorší české tradice dělá z oběti viníka. Jak je ze záznamu pořadu zjevné, neučinila Monika Pajerová nic nekorektního ani nedemokratického, přiměřeným způsobem reagovala na otázky moderátora, konflikt naopak vyhrotil dotčený Babišův zaměstnanec Macháček. Za druhé je nepředstavitelné, aby veřejnoprávní médium diktovalo hostům, jak smějí nebo nesmějí o určitém tématu mluvit, na co mohou či nemohou klást důraz a zda a nakolik se během diskuse o nějakém tématu mohou vyjádřit k morální integritě spoludiskutujících. Prohlášení lze sotva číst jinak než jako proklamaci řízeného omezování svobody projevu. Pajerová se v diskusi chovala korektně, nikoho neurazila, jen si dovolila nenaplnit představu, že se na 17. listopad bude pouze nekonfliktně, sentimentálně a neadresně vzpomínat – místo toho pojmenovala zásadní společenský problém. Jiří Hošna jménem ČRo dále píše: „Další lží je obvinění, že Český rozhlas údajně ‚ztratil‘ nahrávku, kde pan Macháček pronáší urážlivá slova. Nic takového se nestalo a žádná urážlivá slova nezazněla.“ Jen stručně ke zvýrazněné pasáži: opět je ignorováno svědectví všech účastníků debaty a Monika Pajerová je touto formulací postavena do nepřijatelné pozice.
V České republice došlo v posledních pěti letech k zásadnímu zhoršení mediálních svobod, a tudíž i k zásadnímu omezení svobodné diskuse. Veřejnoprávní média by takovému trendu měla čelit, měla by představovat jakousi demokratickou pojistku a záchranu, jinými slovy měla by být odvážnější a silnější než v méně krizových dobách. ČRo dnes jistě neovládá cenzura, avšak těžko se divit Monice Pajerové, že získala takový dojem: v jí zveřejněném případu Rozhlas postupoval, jako by se rozhodl přesvědčit veřejnost, že se neřídí úctou k pravdě, nýbrž poněkud zvláštními pravidly vyváženosti: Babišův spolupracovník = těžká váha.