Minutová hra, kterou v rozhlase neuslyšíte, neboť to není, jak jsem se dověděl, úplně ono, že prý z mého textu není moc jasné, o co jde.
Ivan Matoušek
Hlasy:
Muž – nekompromisní
Stařec – statečný i smířlivý
Mladík – rozpačitý i servilní
Muž: Jste nebezpečný šílenec.
Stařec: Já nejsem nebezpečný šílenec. Nebezpečný šílenec jste spíš vy.
Muž: No, jak myslíte. Počítám do tří. Jedna…
Stařec: Ne, počkejte, pane profesore. Schovejte tu pistoli. Vždyť přece na tom, co si kdo myslí, už dávno nezáleží.
Muž: Takhle uvažujete vy, a podle toho to tady dneska vypadá.
Stařec: To je pokrok.
Muž: Pokrok?! Takže dva…
Stařec: No budiž, pro mě za mě, když jinak nedáte…
Muž: Tři…
Stařec: Točí se. (Leč to již třeskne výstřel.)
Muž: Pozdě. (po chvíli) Ty se na mě zlobíš, já vím.
Mladík: Pane profesore, já se nezlobím… To je těžký. Vy nejste odsud. Jste studovaný. Nepochybuji, že máte pravdu. Ale s tímhle starcem tu byla celá historie.
Muž: No tak vidíš.
Mladík: Hm… Ale odpovězte mi jako vědec – nemůže i takový člověk prospět budoucí společnosti?
Muž: A čím?
Mladík: Nevím. Asi ničím.
1. 12. 12