U příležitosti právě probíhajících pražských výstav berlínského ilustrátora, grafika a malíře známého pod jménem ATAK (Goethe-Institut, 2. 4. – 2. 5., knihkupectví Baobab 1. 4. – 15. 5.) přinášíme interview, které pro jarní Revolver Revue připravili Tereza a Juraj Horváthovi. Kromě rozhovoru najdete v RR č. 94/2014 také autorův portrét a ukázky z jeho prací.


Jaké máte rodinné zázemí a jak jste se stal výtvarníkem?
Matka je textilní návrhářka a otec pracoval jako profesor výtvarné výchovy a němčiny na gymnáziu ve Frankfurtu nad Odrou. Takže pocházím z měšťanské, tolerantní, humanismem a uměním poznamenané, velmi otevřené rodiny. V mém dětství byl byt často plný místních básníků, výtvarníků a intelektuálů, kteří k nám pravidelně docházeli. Ale rozhodující pro mě byla punková kultura osmdesátých let. Až punková muzika (Clash, Einstürzende Neubauten, Birthday Party atd.) a potom myšlení v anarchistických spisech Bakunina a Ericha Mühsama mě v pubertě silně ovlivnily. Zásadní byl prožitek těchto vlivů ve stálé konfrontaci s pseudosocialistickou a totalitní společností východního Německa. Navíc jsem vyrůstal na maloměstě (tak 85 000 obyvatel) a v šestnácti jsem odešel do Berlína.

Jaká byla vaše oblíbená kniha?
Existuje dánská dětská knížka ze čtyřicátých let, napsal ji Jens Sigsgaard a ilustrace k ní pořídil velký Arne Ungermann. V NDR vyšla německy roku 1951 s názvem Pavlík sám na světě a tuhle knihu jsem našel u babičky v knihovně. Pojednává o tom, jak se malý chlapec vzbudí a je najednou na světě sám. Užívá si všech výhod. Nikdo ho nekomanduje. Může si zajít do obchodů, nabrat zadarmo sladkostí, kolik se mu zachce, jezdit tramvajemi. Ale nakonec mu začnou scházet rodiče a přátelé. Zvláštní atmosféru příběhu zvýrazňují prosté a jasné ilustrace. Úžasná kniha.

Vy jste malíř – ilustrátor: je v Německu výraz „ilustrativní“ považován za pejorativní, jako je to běžné u nás?
Nepřemýšlím o tom, kam mě kdo zařadí. Mne samotného zajímá oblast, kde se ilustrace stýká s jakýmkoliv uměním, oblast, kde se ilustrace mění v malířství nebo kde malířství vykazuje grafické prvky, jako například u Davida Hockneyho. Nakonec jde jen o médium a otázku, co je originál: nakreslená předloha, nebo její vytištěné zobrazení? S takovými úvahami jsem ale na německé ilustrátorské scéně poměrně sám. Jsem však ve spojení se zdejšími i zahraničními kolegy, kteří se takovými otázkami také zabývají, jako jsou Blexbolex, Anke Feuchtenberger a Henning Wagenbreth.

Na čem teď pracujete?
Zrovna sedím nad dvěma knižními a několika výstavními projekty. U první knihy, která se jmenuje Marta, jde o příběh posledního exempláře amerického stěhovavého holuba. Pokřtili ho Marta a zemřel roku 1914. Je to pravdivý, neuvěřitelný a dnes nesmírně aktuální příběh. Holub stěhovavý byl nejrozšířenějším ptačím druhem na celém světě. Miliardy a miliardy kusů. Když povětřím táhla jejich hejna, bylo nebe černé. Jak mohl takový druh vymřít? Ovšem vinou civilizace. Měla by z toho ale být poetická obrazová knížka pro děti i pro dospělé, žádná výchovná příručka. Druhá publikace bude originální kniha linorytů pro lipské nakladatelství LUBOK. Takže bibliofilie. Je tematicky vymezená titulem How to Be a Detective, přičemž bych tu chtěl transformovat silné komiksové kresby Dicka Tracyho do jiné techniky. Takže spíš výtvarné experimentování s různými tiskařskými technikami. Dva odlišné projekty – jak pokud jde o adresáty, tak výši nákladu.

Jaké objevy jste při své práci v poslední době učinil, co vás inspirovalo?
Mé inspirační zdroje se neustále mění. Dnes je to Matisse, zítra Jockum Nordström a pozítří Jim Flora nebo textilní umění Suzani z Uzbekistánu. Je ale pár umělců, jako Hieronymus Bosch nebo Chester Gould (Dick Tracy), kteří mě při mém výtvarném hledání doprovázejí už celá desetiletí. Věrní přátelé. Kromě toho čerpám nápady i z literatury, hudby a filmu. A nedělám přitom rozdíly mezi high a low art, tedy mezi levným komiksovým sešitem a statí od Gertrudy Steinové, nevidím mezi nimi žádnou hranici.

Mohl byste něco říci o Světu naruby, který vyjde letos na jaře česky?
Obrázková knížka pro děti Svět naruby se zakládá jen na nápadném a vizuálním převrácení obvyklých představ. Z časových důvodů jsem vytvořil knihu bez textu. Výchozím materiálem byly lidové tisky (Neuruppinské listy, obdoba francouzských Images d’Epinal nebo ruských Lubků) z počátku 19. století. Na nich jsem našel několik takových obrácení – například mlynáře nesoucího na ramenou osla. Tyto nápady jsem jen poněkud modifikoval. Jako pojítko mezi nejrozmanitějšími obrazovými světy tu na místo lineární právoplatné historky nastupuje putování jedné myšky. Ale jak se pro knížku ke čtení, v tomto případě k prohlížení před usnutím patří, na jejím konci i myška usne.

Koho považujete za vůdčí duchy v oblasti obrazových knih a knižní ilustrace?
Ačkoli Paul Cox z Francie jako kandidát pro takovou vůdčí roli asi nepřipadá v úvahu, je jeho pozice průkopníka na scéně obrázkových knih nepopiratelná. On je mým hrdinou!