Čtenářům Bubínku přinášíme ukázku z rozsáhlé předmluvy Marka Vajchra ke knize Strašidelné Čechy, nedávno vydané – s ilustracemi Chrudoše Valouška a v grafické úpravě Josefiny Karlíkové – v Edici RR. Text provázejí fotografie Anny-Marie Berdychové z uvedení, které se uskutečnilo 2. února 2022 v knihkupectví Ostrov. O knize promluvila Edita Onuferová a ukázka z ní zazněla v podání Marka Vajchra a Zdeňka „Hmyzáka“ Nováka.
 

 

Marek Vajchr
Astrální komedie (ukázka)

Otto von Graben zum Stein se i za cenu, že sklidí jen přezírání a posměch, vydal po temné cestě duchů za přeludem krásy. Pochybuješ ještě o jeho významu pro dějiny literatury?

Nejde o mě, řekl Michael. Ale goethovští experti tě nejspíš osočí, že Olympana z Výmaru pošetile zlehčuješ, neboť mu dáváš za vzor autora po staletí jednomyslně internovaného na literární periférii.

Za vzor? usmál jsem se. Takovým znalcům rád připomenu Goethova vlastní slova, jimiž dokázal vděčně ocenit jiného spisovatele, sobě naprosto nepodobného: „V ničem vzor, ve všem podněcovatel a probouzeč.“ Samozřejmě mě nepřekvapí, pokud jim nebudou chtít porozumět. Ani Grabena nevyvedlo z míry, že se po celý život setkával s nepochopením a nepřijetím. Na jednom místě Poutníkových příhod případně poznamenává, že „umělci, kteří dokázali něco výjimečného, často za svou námahu sklidí nejhorší odměnu“. Jsem Grabenovi hluboce vděčný za to, že mě naučil, jak s míněním světa zacházet.

Je to tajemství? zeptal se Michael.

Jsi první, komu ho prozradím, řekl jsem. Takže není. Podívej se na Grabenův portrét. Co vidíš?
 


 

Vidím muže středního věku v oděvu, který už před nějakým tím stoletím vyšel z módy, a v obří paruce. Usmívá se, skoro bych si troufl říct, že vypadá šťastně, a po tvém vyprávění už asi tuším proč. Prstem jedné ruky ukazuje vzhůru, směrem k obrazu se dvěma plachetnicemi. Plují nejspíš na moři s pobřežím tvořeným dvojicí mohutných skal. Vypadá to, že jedna z lodí hoří. Před mužem leží rozevřená kniha, je v ní nějaký nápis.

Zkusíš ho přečíst? vyzval jsem Michaela.

„In sublime feras animum non speres nec me feras humana.“ Je to latinsky.

Správně. A přeložil bych to třeba takhle: „Do výšin ducha pozdvihni, v lidi nevkládej naději, ani se jich nestrachuj.“

Tak to je to tajemství? zeptal se Michael.

Je to jeho podstatná část, ale ještě není celé, řekl jsem.