Ad Miroslav Vodrážka: Otevřený dopis k situaci v ÚSTR

Na přání autorů zveřejňujeme e-maily reagující na Otevřený dopis Miroslava Vodrážky k situaci v ÚSTR, publikovaný na Bubínku Revolveru 9. 12. 2015, následuje Vodrážkova odpověď na ně.
 

From: Karhan Josef
Sent: Wednesday, December 09, 2015 2:36 PM
To: Zaměstnanci USTR
Subject: k dopisu

Dobrý den,

K dopisu pana M.V. bych chtěl jen upřesnit.

Pana Vodrážky si jako člověka vážím, ale nemohu souhlasit s tímto odstavcem (k ostatnímu nejsem kompetentní se vyjadřovat):

Za katastrofální styl organizace práce lze označit nové praktiky na pracovišti digitalizace, kdy vedoucí pracovníci digitalizace zavedli postsocialistický typ organizace práce, neboť nutí zaměstnance vykonávat práci založenou na zmetkové produkci. Vedoucí Petra Staňková vydala se souhlasem ředitele Odboru provozu a digitalizace Jakuba Stránského pokyn pracovat na vadném knižním skeneru, který podle vedoucích pracovníků frekventovaně produkuje digitalizované zmetky – nekvalitní skeny. Zaměstnanci dle pokynu musí na poruchovém digitalizačním zařízení vadné skeny nejdříve vytvořit, aby je následně museli pracně vyhledávat a opětovně přeskenovávat. Optické chyby vzniklé při zpracovávání archivních dokumentů digitalizačním procesem jsou totiž na obrazovce počítače skoro nerozpoznatelné a při samotném vytištění vadného skenu se vůbec nezobrazují. Viditelnost chyb je navíc podmíněna kvalitou obrazovky počítače. Na lepších pracují vedoucí pracovníci, na horších řadoví zaměstnanci. V důsledku tohoto postsocialistického šlendriánu se doba běžné kontroly naskenovaných jednotek prodloužila z několika hodin na dobu několika dnů! Tento absurdní styl práce se stal pro některé zaměstnance psychicky a zdravotně náročnou činností.

Pod novým vedením pracoviště „digitalizace“ byl zaveden určitý systém a řád, zařídil se nákup vadného skla, zavedla se potřebná údržba skenerů, byl vícekrát zavolán odborník na celkovou prohlídku – pracoviště se vyladilo do slušného výkonu o čemž svědčí množství zpracovaného archivního materiálu.

Skenery už nejsou nové, mají něco za sebou a problémy byly a vždy nějaké budou, ale to celé nemá nic společného s nějakým „tlakem“ ze strany vedení pracovat na vadných strojích, nebo být nuceni vykonávat nějakou zbytečnou práci.

Myslím, že digitalizace se vydala dobrou cestou a spíše je to na lidech a dobré vůli se domluvit a řešit případné nedostatky.

Josef Karhan, pracovník digitalizace

From: Janovová Tereza
Sent: Wednesday, December 09, 2015 6:40 AM
To: Koblížková Věra; Vodrážka Miroslav; Zaměstnanci USTR
Subject: RE: Jednání všech odborových organizací s vedením ÚSTR

Dobrý den, chci se také vyjádřit k dopisu kolegy Miroslava Vodrážky. Pracovala jsem tu za starého vedení i za nového a podle mého názoru je úroveň digitalizace i následných kontrol o mnoho lepší nyní, takže s dopisem nemohu souhlasit v mnoha bodech.

Paní Staňková pro digitalizaci dělá všechno a rozhodně nás nenutí pracovat na rozbitých strojích.

S pozdravem

Tereza Janovová

From: Koblížková Věra
Sent: Tuesday, December 08, 2015 9:42 PM
To: Vodrážka Miroslav; Zaměstnanci USTR
Subject: RE: Jednání všech odborových organizací s vedením ÚSTR

Vážení spoluzaměstnanci,

Na základě dopisu od Miroslava Vodrážky bych ráda upozornila na nějaké nesrovnalosti, až polopravdy, které v něm v rámci digitalizace uvádí a které bych ráda uvedla na pravou míru, dle mého názoru a svědomí.

Viz vložený dopis.

Nejsem členem odborové organizace a ani jsem s kolegy nežádala, aby za nás kolega Vodrážka takto hovořil a poukazoval na problémy v digitalizačním oddělení, které jsou řešeni s vedením za pochodu čili v pracovním procesu.

Nastoupila jsem (společně s kolegou) v září 2015 do oddělení digitalizace neznalá předchozích poměrů. Proto se k minulosti nemohu nijak vyjadřovat, ale ráda bych se vyjádřila k stávajícím poměrům.

Na základě přečtení otevřeného dopisu Pana Miroslava Vodrážky si přeji upozornit na některé polopravdy, které ve svém dopise uvádí a ráda bych je objasnila, aby byla vyjasněna skutečnost, že zde nejsme k ničemu nuceni a máme možnost volby.

Neumím tak obratně a květnatě psát dopisy, ale písemně se chci vyjádřit, že naše vedoucí digitalizace Petra Staňková nám nevydala žádný pokyn, že musíme pracovat na vadných strojích, tato volba byla čistě na nás jako zaměstnancích. Dovolím si vysvětlit…

Ano potýkáme se s technickými problémy digitalizačních zařízení, které vznikly již za práce předchozích zaměstnanců a postupně za neustálé snahy vedoucí Petry Staňkové jsou odstraňovány. V současné době jsou naším největším problémem pruhy na některých skenech. A protože jsou špatně viditelné, obzvláště na obrazovce u skeneru, (na některých obrazovkách více a někde méně a nemá na to vliv skutečnost, zda se jedná o obrazovku řadového zaměstnance nebo vedoucího pracovníka), tak nám několik složek uteklo do kontroly, kterou vždy zpětně provádíme. Díky ní jsme tento nedostatek odhalili až později.

Proto je teď musíme odstranit a zpětně správně naskenovat. Ano nejsme nadšeni, jedná se o práci náročnou na zrak a soustředění, ale nechceme odvádět práci do archívů v podobě digitálních zmetků, i když to nemá vliv na text. Je to pro budoucí zachování materiálů a kdybychom tuto práci zadali externí firmě, očekávali bychom též 100% kvalitu. Je to naše profesní čest, jak pro nás jako pro zaměstnance tak pro naši vedoucí, o které si myslím, že je dostatečně kvalifikovaná a vzdělaná v oblasti polygrafie.

Na tomto stroji (skeneru), který dělá tyto „zmetky“ stále pracuje jeden kolega ne proto, že musí a že dostal pokyn, ale proto, že se snaží odvádět nějakou práci a nechce čekat s rukama v klíně, až bude tento problém odstraněn odborným technikem, který na tom se samozřejmě pracuje, ale odstranění tohoto problému není tak jednoduché a je zdlouhavé. Kolega Roman samec pracuje tak, že skenuje a následně se snaží vadné skeny detekovat, odstranit a nahradit nezávadnými, to vše v jednom pracovním procesu. Vyprodukuje tak menší počet skenů, ale důležité je, že alespoň něco můžeme odevzdat do archívů, které jsou s naší prací spokojeni. S tímto postupem jsme souhlasili a jsme si vědomi, že se musíme více soustředit na kontrolu.

Kdyby se nás kolega Vodrážka zeptal, tak mu to všichni, tedy i kolegové, potvrdíme. Chceme jen odvádět dobrou práci, pod kterou se můžeme podepsat.

S přáním úspěšného dne Věra Koblížková, řadový zaměstnanec ÚSTR, oddělení digitalizace

S tímto stanoviskem souhlasí i kolega Roman Samec, který je v době napsání tohoto dopisu přítomný.

Věra Koblížková, řadový zaměstnanec ÚSTR, oddělení digitalizace

 

Miroslav Vodrážka
Postnormalizační normóza v ÚSTR
O jedné diagnóze české společnosti

Počkáme si, až budeme ve vládě, a potom tu instituci normálně zrušíme... nemá cenu donekonečna vzpomínat, otvírat staré rány a pořád si něco vyčítat.
Stanislav Křeček, ČSSD

Spojíme se s každým, kdo bude chtít tento zákon zrušit.
Zdeněk Jičínský, ČSSD

Podle mého názoru je značně pochybné, pokud státní instituce má zkoumat historii, protože ta by měla být ponechána svobodnému bádání bez jakýchkoli státních zásahů.
Jiří Dientsbier, ČSSD

Výzkum hodnotových struktur
V roce 2009 zveřejnil sociolog Libor Prudký se svým kolektivem dlouhodobou studii o výzkumu hodnot v české společnosti. Podle něho je možné nalézt ve vývoji od 70. let přes 80. léta až do současnosti některé společné znaky hodnotových struktur. Například pokud jde o dělení soukromého a veřejného, projevy konformity, nejistoty, malého sebevědomí a z toho vyplývajícího uzavírání se do sebe.

Výzkum naznačil, že navzdory změně politického systému dlouhodobě zvnitřněné návyky, které se za pomocí sociálních imprintů přenášejí z generace na generaci, vytvářejí postnormalizační hodnotovou kontinuitu české společnosti.

Jinými slovy: lidé se naučili, že předpokladem úspěchu je dělat to, co společnost považuje tzv. za normální, byť to vede k morální, sociální, nebo dokonce organické patologii.*

Depolitizace jako podvod levice
V prosinci 2015 jsem napsal otevřený dopis vedení ÚSTR, ve kterém jsem popsal současnou situaci v ÚSTR. Upozornil jsem zejména na neblahý a dlouhodobý vliv politiků na tuto instituci. Ředitel Zdeněk Hazdra to okamžitě popřel, byť vzápětí uniklá pošta z e-mailové schránky premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), respektive některé dokumenty odhalily, že například přední radní ÚSTR, Lukáš Jelínek a Jan Bureš, jsou členy jeho Komise politických analýz. Tito utajovaní členové tak rozšířili sestavu politických poradců a poradkyň předsedy vlády a lidí různým způsobem napojených na tuto politickou stranu, neboť oficiální členkou je i současná ředitelka Odboru výzkumu a vzdělání v ÚSTR Mgr. Blanka Mouralová.

Politické pokrytectví levice, která v minulosti obviňovala z politizace předcházející vedení ÚSTR, nezosobňuje pouze ČSSD se svou ústavní snahou zrušit tuto instituci, ale i Lukáš Jelínek, který v minulosti tvrdil, že tato instituce nemá důvod ke svému bytí, aby se nakonec stal touto institucí placeným členem Rady Ústavu stejně jako Michal Uhl, který píše propagandistické články typu „Depolitizace jako cesta k nezávislosti instituce“.

Na základě jednání s předsedou TOP 09 s Karlem Schwarzenbergem a zástupci této strany jsem si uvědomil, že pro ředitele Zdeňka Hazdru, jehož specializací je šlechta střední Evropy a jenž se věnuje i dějinám rodu Schwarzenbergů, je levicový podvod s depolitizací dobrou zástěrkou pro jiný skrytý typ depolitizace předního politika TOP 09.

V dopise jsem připomenul personální čistky a snahu vedení ubyrokratizovat přední badatele a zejména kritiky, prosazovat skrytě nebo otevřeně revizionistické tendence v zaměření této instituce a zmínil jsem se i o špatných pracovních podmínkách na oddělení digitalizace.

V reakci na kritiku toho, co se dnes považuje v ÚSTR za „normální“, jsem od ředitele Zdeňka Hazdry obdržel další vytýkací dopis před výpovědí z pracovního poměru. Během čtyř týdnů to byl již čtvrtý dopis, přestože podle zákoníku práce stačí na výpověď pouze jediný. Vedení mi také natrvalo odebralo veškeré několikatisícové osobní ohodnocení.

Marxismus v praxi
Vůči kritice špatných pracovních podmínek, které jsou v rozporu s českými i zahraničními pracovními směrnicemi, se ohradilo několik zaměstnanců pracujících na pracovišti digitalizace, neboť nesouhlasili s tím, že jsem použil výraz, že vedení je „nutí“ vykonávat postsocialistickou zmetkovou práci.

Jedna zaměstnankyně ve svém dopise uvedla, že není pravda, že musí pracovat na vadných strojích, jak jim to nařídila vedoucí Petra Staňková, neboť „tato volba byla čistě na nás jako zaměstnancích“.

Nejde o to, že zaměstnanci se hodnotově chovají přesně podle sociologického výzkumu, kdy mně osobně něco jiného říkají a něco jiného veřejně píšou v duchu dělení soukromého a veřejného, a že jejich reakce je produktem normalizačního imprintu lidského jednání, který je nositelem tzv. dvojí pravdy. Tuto dvojí pravdu či odborně řečeno normotický stav vyjádřila přesně jedna ze zaměstnankyň, když frustrovaná ze zdraví škodlivé práce soukromě prohlásila, že kdyby mohla, tak okamžitě jde za vedoucí a řekne jí, co si myslí, ale že to nemůže udělat, aby si neohrozila možnost prodloužení pracovní smlouvy.

Nejde jen o projev konformity, kdy v soukromí mi zaměstnanci sdělovali obavy, aby moje kritika nevedla k tomu, že vedení ÚSTR pracoviště digitalizaci zruší, neboť uvažovalo o možnosti zajišťovat tuto činnost outsourcingem.

Obdobně není důležité, jak dokládá citovaný výzkum, že se jedná o postnormalizační reakci vyplývající z malého sebevědomí a uzavírání se do sebe, neboť zaměstnanci se necítí být ohroženi tím, když se zaměstnavatel zbavuje kritických spoluzaměstnanců, ale cítí ohrožení jen v případě, že by sami mohli přijít o práci, přestože na základě mého kritického dopisu se vedení rozhodlo zastavit práci na poruchovém digitalizačním zařízení, které ohrožovalo zdraví zaměstnanců.

Marxisticky řečeno: to, co je v ÚSTR „normální“, je výsledkem dialektického působení základny v podobě politicko-ekonomických podmínek, které určují vědomí pracujících a jejich svobodnou vůli. „Normální“ je to, co je objektivně nutné – tudíž zaměstnanci se rozhodli dobrovolně si ničit zdraví a nikdo je k tomu nenutí.

Politika vyhazovů jako souhra náhod
ÚSTR jako instituce funguje již od svého vzniku jako diagnostické médium české společnosti, které příkladně ukazuje, že jejím problémem je přetrvávající postnormalizační normóza.

Reakce zaměstnanců je soběpodobná jako v případě současné xenofobie vůči cizincům, kteří utíkají před válečným běsem. Určující motivací značné části společnosti je konformita, nejistota, malé sebevědomí, uzavírání se do sebe a preference čistě partikulárních zájmů.

Je příznačné, že zaměstnanci se ve svých dopisech nevyjadřují ani ke špatným pracovním podmínkám ani k neblahému vlivu politiků na ÚSTR, nezajímají je čistky v této instituci ani tupý byrokratický styl řízení současného managementu. Skutečnost, že jsou součástí holistického sociálního a politického kontextu, neboť práci získali na základě mocenského hromadného propuštění zaměstnanců oddělení digitalizace, se jeví být pro ně zcela irelevantní.

Vedoucí Petra Staňková sídlí v kanceláři, kde do jara 2015 pracoval vedoucí Radek Schovánek, který je obecně respektován jako jeden ze znalců struktury komunistické rozvědky a kontrarozvědky a archivních dokumentů StB. Na jaře 2014 při soudním líčení v Bratislavě například rozporoval účelové tvrzení Andreje Babiše a jeho právníků, když vysvětlil, proč všechny dokumenty, které se v souvislosti s Babišovou spoluprací StB zachovaly, vykazují znaky pravosti a proč jsou v souladu s tehdy platnými směrnicemi.

O pár měsíců později Andrej Babiš jako ministr financí uvolnil několik miliónů korun, aby vedení ÚSTR mohlo realizovat hromadné propuštění zaměstnanců, mezi nimiž byl i jmenovaný vedoucí na digitalizačním pracovišti, který byl v minulosti navíc v okruhu lidí, kteří připravovali zákon o ÚSTR a ABS.

Patologie společenské normálnosti
Proč by se vedoucí Staňková měla zajímat o kontext a holistickou politiku ÚSTR, když normóza partikularismu vyžaduje jenom funkční jednostrannost či imbecilitu?

Vždyť ani v době normalizačních čistek, kdy se po prověrkách obdobně otevřela možnost mnohým lidem dosáhnout lepších pozic a kariér, si taky nikdo z nových kádrů nekladl otázku, zdali mocenský princip „rozděl a panuj“ směřující k partikularizaci společenského života není jen jinou formou otroctví.

Patologie společenské normálnosti způsobuje, že kontext a celistvost společenských problémů se jeví jako nepodstatný problém. Důležitý je osobní dílčí zájem, který však vytváří pověstné klapky na očích, který z lidské společnosti dělá tažná zvířata – v daném případě ÚSTRojné pracovní spřežení táhnoucí digitální kočár neznámo kam.

Česká společnost je stále postižena normózou partikularismu, tedy obavou, že o něco přijde a něco ztratí, když se více otevře problémům druhých. Je postižena falešnou jistotou vyplývající z konformismu. Bojí se jinakosti, trpí strachem ze změny a obává se těch, kteří popírají koncept nezdravé normálnosti. Chesterton ale říká, že šílený je ten, kdo ztratil všechno kromě rozumu.

* Viz kniha transpersonálního psychologa Pierra Weila, filosofa Jean-Yvese Leloupa a holistického antropologa Roberta Crema: Normóza – patologie normálnosti, Triton 2009.