V pondělí 31. května ráno telefon od Pepy Mlejnka s nečekanou zprávou: včera, v neděli, zemřel Jirka Červenka. Víc toho nevěděl. Hned jsem zapálila za Jirku svíčku a pomodlila se za něj. Později jsem se dozvěděla, že ještě v sobotu se na hradě Pecka, kde po něm kastelánství převzala dcera, účastnil tradiční slavnosti na svátek svaté Zdislavy...

Dopolední sklenička alkoholu má v sobě vždycky něco zvláštního. Bývá v ní ukryto světlo celého dne, který se dosud nerozhodně chvěje mezi příslibem něčeho velkého a zkázou, dopolední alkohol chutná zpravidla trochu skandálně a nepatřičně, je překvapením pro celý organismus, putuje jeho zákoutími, jako by je v člověku objevoval...

Práce se nakupilo poměrně hodně. Kromě toho, že musím řešit, co udělám s archivem svého otce, který zemřel před padesáti lety a po němž kromě archivu s negativy a písemnostmi zůstaly i předměty z jeho sbírek (objektivů či kamer), dnes už vykazující jistou historickou hodnotu, je zhruba dokončena maketa mé nové knížky černobílých fotografií Ostravy.