Básník, překladatel, esejista a historik Zbyněk Hejda zemřel dle sdělení rodiny dnes ráno, ve věku 83 let. Publikujeme tři z jeho básní a životopisná fakta.

JE KONEC PODZIMA

Je konec podzima.
Vod zatrnutí – křís.
Zezdola hledím
k hřbitovu.
Kar kodrcání,
mar k nezmrhání,
kurev něžné žilkování,
i když tkání rozpadání…

Lstí listí
koster najednou
krajina je plná bez stromů.

(ze sbírky Blízkosti smrti)

PŘED POUTÍ

Je mnoho utrpení
ukryto za slovem
a mlčí.
Jako náhrobní kámen,
dokud se neprovalí.
Jsou staré hřbitovy,
kam už se nepohřbívá.
Jdeš kolem náhrobků;
fotografie dětí
na nich mokvají.
Tam někde za zdí sténá
se na nového člověka.
Za ženou
se vlekou zběhlí psi.
Je sobota a zítra bude pouť.
Na dvorech křik slepic.
Po zápražích rozcouraná krev.
Na střelnicích se střílí,
z hospody cáká zpěv.

(ze sbírky A tady všude muziky je plno)

 

+++

Tyto dny,
tyto poslední týdny
skoro každý den k ránu,
někdy okolo šesté, v pět, ve čtyři
slyším živě, zřetelně zazvonit zvonek.
Už nechodím otvírat,
už sám ani nevstávám,
za dveřmi nikdy
nikdo nebyl.

(ze sbírky Valse melancolique)


Zbyněk Hejda (2. 2. 1930 v Hradci Králové – 16. 11. 2013 v Praze), básník, překladatel, redaktor a historik.
Vystudoval po maturitě na královéhradeckém gymnáziu (1949) v letech 1949–1953 filosofii a historii na FF UK v Praze, kde působil do 1958 jako asistent. V letech 1958–1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby, 1968–1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont, po vyučení knihkupcem zaměstnán v antikvariátu, odkud musel po podpisu Charty 77 odejít (1979). 1981–1989 pracoval jako domovník, 1990–1995 přednášel kulturní antropologii a vedl semináře o etice a literatuře na katedře etiky v Ústavu humanitních věd 1. lékařské fakulty. V letech 1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady měsíčníku Tvář (od června 1969 jejím předsedou), od roku 1979 ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, poté co byli členové „prvního“ VONS na jaře 1979 zatčeni. Od 1985 byl členem redakční rady do 1989 samizdatového časopisu Střední Evropa (od 1994 byl jejím předsedou); od 1990 do jara 1993 byl zástupcem šéfredaktora.
S Jiřím Němcem uspořádal tzv. druhé „pražské číslo“ čtvrtletníku pro politiku a kulturu Svědectví, vycházejícího v Paříži (č. 62/1980). K vydání připravil vzpomínky Š. Welse U „Bernatů“ (samizdat 1987, tiskem 1993, obě s tit. U Bernátů, def. vyd. 2011), spolu s V. Färberem a A. Petruželkou sbírku I. Blatného Pomocná škola Bixley (samizdat 1982, tiskem 1994) a texty z pozůstalosti Básně z Pomocné školy Bixley II (in Revolver Revue 2001, č. 47). Ze svých vydaných i dosud nepublikovaných textů sestavil výbor Sny... (2007). – V roce 1988 byl vyznamenán Cenou Revolver Revue za knihu Tři básně (jež se později stala součástí sbírky Pobyt v sanatoriu), v roce 1989 Cenou Toma Stopparda za sbírku Blízkosti smrti, v roce 1996 Cenou Jaroslava Seiferta za sbírku Valse mélancolique.

Básnické sbírky

Všechna slast

A tady všude muziky je plno (bibliofilie 1963, knižně společně s předchozí v roce 1964)

Blízkosti smrti (připraveno k vydání, ale nakonec zakázáno 1970, samizdat 1978, Mnichov 1985, tiskem 1992)

Lady Felthamová (samizdat 1979, tiskem 1992)

Pobyt v sanatoriu (časopisecky 1991, knižně 1993)

Valse mélancolique (1995)

Prózy a překlady

Nikoho tam nepotkám (časopisecky 1965, samostatně 1994)

Cesta k Cerekvi (deníky z let 1960–1962, 2004)

Překlady (převody básní E. Dickinsonové, G. Trakla a G. Benna, 1998)

Souborná vydání

Básně (Torst 1996, obsahuje Nikoho tam nepotkám a 6 básnických sbírek)

Knihy Zbyňka Hejdy (nakl. Triáda):

1. Básně (2013)
3. Kritiky a glosy (2012)
sv. č. 2 Prózy a překlady vyjde letos

(heslo Michael Špirit)