Že je člověk bytostí řádu můžeme pozorovat z toho, co mu navozuje slastné pocity. Být bytostí řádu znamená do jisté míry zapomenout na svět, jelikož svět je plný neřešitelných rozporů, je plný otázek, na které nemáme žádné odpovědi, vzpírá se chlácholícím příslovím typu „boží mlýny melou…“ a podobně. Člověk přirozeně hledá naplnění v něčem, co jeho představě řádu vyhovuje. Zvláště v epochách bouřlivého rozvoje, historických zvratů a přerodu společenských hodnotových měřítek, tedy procesech, které jednotlivci neumožňují, aby se ve změti názorů vyznal a zaujal ke světu pevné stanovisko, v epochách vědomí globálních hrozeb, s nimiž se jednotlivec nemůže nijak vyrovnat, pozorujeme sklony uniknout ze světa do něčeho uspořádaného, utvořeného z čistých kauzálních vztahů a jasných cílů. Tak se Helénové doby Alexandra Makedonského snaží ukrýt před světem v muzeu a vědeckém univerzalismu založeném na matematice, gnostici se utíkají ke Světlu, které je vysvobodí z temnot hmoty, a problém úniku trápí přirozeně i dnešního člověka.

Tomáš Král, prezident Českého svazu ledního hokeje, před časem v osobním vyznání prozradil, že si po nějakém šampionátu uvědomil, co hokejová reprezentace pro národ dělá. „Že ty kluci opravdu nechají lidi, aby zapomněli na svůj život,“ řekl ve chvíli největšího vytržení. Sportovní hra jako soubor pevných pravidel, ohraničeného pole oproti nekonečnosti světa, hra jako svět několika věcí, mezi nimiž vládnou jednoznačné vztahy, lidé, jež jsou absolutně charakterizovaní svou rolí, hra jako svět jasného, jediného a pevně daného cíle je právě tím, co dokáže člověka v zapomenutí na svět tak oblažit.

Podobný efekt přinášejí čisté, přímé zvukové linie, nejjednodušší intonace a velké zvukové plochy elektronické taneční hudby podpořené strojově pravidelným opakováním základních beatů a tónů a přesně umístěnými retardačními pasážemi. To je hudba, kde se nic nevymyká kontrole a kde i každá variace je dávno předvídatelná, hudba absolutní formy. Ne náhodou se v současné době setkává s masovým ohlasem.

V reklamě to pochopitelně zapomenutím na svět jen kvete. Texty, v nichž módní značky charakterizují sebe samé, jako by měly ontologickou platnost. Například Camel: With Camel men can be free, satisfy their curiosity, experience new things, master challenges and forget everyday life around them. Uspokojovat svou zvědavost, zvládat výzvy a zapomenout na svět – to má být to, co určuje moderního muže. Podobná logika přiměla drogistický gigant DM k nejotřesnějšímu reklamnímu sloganu vůbec, ke sloganu, který určuje člověka jako bytost řádu nalinkovaného tržiště, kde se lehce dosahuje posledních a nezpochybnitelných cílů: Hier bin ich ein Mensch, hier kauf ich ein. A ne náhodou je tento výrok přetvořením citátu z Goethova Fausta, díla svou znepokojivostí až protivného, které právě na poznání světa důrazně trvá: Hier bin ich ein Mensch, hier darf ich’s sein.