Dne 28. 2. 2013 vrátil malíř Pavel Brázda státní vyznamenání Za zásluhy o stát v umění, které obdržel v roce 2008 od prezidenta Václava Klause, přičemž tento krok zdůvodnil průkazným dopisem. Byl to čin hodný úcty a jeho výjimečnost potvrzuje můj názor, že jedním ze skutečných základů české kultury posledních více než třiceti let je „odpověď“ uměleckých svazů na Chartu 77 – tzv. Anticharta neboli manifest „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“, nejmasovější demonstrace poslušnosti umělců a dalších osob s kulturou spojených, který tato země kdy zažila. Poslušnost jako umělecký program (viz V. K.: Zásadní umělecký manifest, 19. 1. 2012). 

Václav Klaus přitom možná byl alespoň po určitou dobu svého prezidentování někým, od koho snad šlo medaili převzít, Pavel Brázda ji vrátil až na základě Klausova chování v prezidentské funkci v posledních letech. Současný prezident je bývalým komunistou a ve své stávající funkci od začátku jednoznačně osobou, od které se přijímá jen její abdikace. Blíží se první Zemanův „halloweenský večírek“, jak Bohumil Doležal trefně nazývá tuto operetní slavnost ve Vladislavském sále na Hradě, kdy „vždycky jednou za rok, shodou okolností těsně před Dušičkami, probíhá podivný ceremoniál: exhumace pozůstatků státu, který už přes sedmdesát let neexistuje“ (viz B. D.: Český vlastenecký halloween, 30. 10. 2009). Že je dnešní hlava státu nebezpečný muž, který rozehrál hru, jež nemá v polistopadové historii této země obdoby, je možná dnes jasné i jeho podporovatelům a voličům v čele s ideovým chameleonem Václavem Bělohradským (viz Gratulace, 27. 1. 2013). Bude zajímavé sledovat všechny poslušné, odevzdané či ješitné „kumštýře“ a „užitečné idioty“ „od kultury“ i další, kteří se nechají letos vyznamenat a pak budou následně blábolit nanejvýš cosi o tom, že medaili dostávají od státu, a ne od příšery z Vysočiny v jeho čele.