U příležitosti životního jubilea Petra Hrušky (nar. 7. 6. 1964) přinášíme na Bubínku Revolveru ukázku z jeho nových básní a textů – jejich obsáhlejší výbor vychází pod titulem Hadry i drát v letní Revolver Revue.
Nahá ramena
Tady z tohoto místa u pultu
lze dobře rozpoznat
pivoňkové květy na šatech
a odlišit je
od jizev z těžkých popálenin.
Až udělám několik kroků odsud,
všechno se srazí
do temně rudých skvrn.
Bude to horoucí slitina těla
na kraji ledna,
poslední vzpurná sláva
v místní industrii dluhů.
…
Jsem Adam.
Umím to říct v několika jazycích.
Jsem tu sám.
To se změní.
Mám omrzlé nohy.
Nikdo mě nepřišel vystřídat.
Sibérie.
Omotával jsem kolena potrubí.
Ta jsou citlivá.
Zbyly mi hadry i drát.
Neznámá firma.
Půjdu pomalu podle potrubí.
Všechno se změní.
Mám
hadry i drát.
Ledovce
V letištní hale navlečená do šatů tak tvrdě modrých, jako by ji do nich někdo chvatně nasoukal. Nacpal tam všecko a pak pozapínal. A pak postrčil kupředu. Žena udeřená modrými šaty.
Ve velké letištní hale chtěl jsem víc myslet na dostupnost a zkázu světa, na tající ledovce, na jejich hrdý bílý pád. Místo toho odhaduji, kdy žena v modrých šatech naposled zapřela pláč.
…
Viděly žraloky útesové?
Až je zas budeš mít u sebe,
vezmi je na žraloky útesové.
Šedá míjející těla za sklem,
to stačí na celou neděli.
Jinak nic.
Až večer hvězdárna.
Tam je ale budeš muset zvednout
k obřímu dalekohledu,
držet,
cítit jejich vlasy.
A pokud možno se netřást.
Jinak přijdou o všechny
Jupiterovy měsíce.