V roce 2010 jsem v knize Ustavičné senzace poutníka Karla Hynka Máchy, vydané
v nakladatelství Triáda, napsal, že básník využil přívozu na řece Jizeře pod hradem Zvířetice. Vycházel jsem z poznání, že jeho dvě kresby zdejšího hradu byly zhotoveny ze stráně nad řekou nedaleko tohoto místa.


V nové knize regionálního historika Vladimíra Bednáře Paměti Bakova nad Jizerou 1849– 1918 mne zaujal dramatický příběh o povodni v roce 1858. Autor v něm popisuje záchranu velkou vodou ohrožených lidí uvízlých na voze na zaplavené cestě uprostřed stoupající rozlité řeky. Vyzdvihuje úlohu hlavního zachránce Josefa Honce, chalupníka od zdejšího přívozu, který se pramicí snaží ohrožené vysvobodit. Samotný převozník se ale při tom dostane do velkých problémů. Přijde o loď a před utonutím se zachrání zachycením se koruny vrby. Jeho dcera, za pomoci strýce Antonína, bratra Josefova, otce zachrání a spolu s ním a dalšími pomáhajícími dostanou postupně do bezpečí i ostatní ohrožené. Zachránci byli za tento čin úřady náležitě finančně odměněni. Hlavnímu z nich, Josefu Honcovi, udělil samotný císař 16. března 1859 Stříbrný záslužný kříž z příčiny „nejmilostivějšího pohnutí nad obětováním vlastního života při záchraně osob“.


Díky popisu této události jsem se dověděl, že bratr mého dávného předka Antonína Honce, pocházejícího z nedaleké vsi Podhradí, se jmenoval Josef a žil na zdejším přívoze.

Antonín Honc – předek z Podhradí (genealogický vývod vedený od mých rodičů)

To mě přimělo k tomu, abych si zjistil o svých prapředcích Honcových více. Předpokládal jsem, že i bratr Josef musel pocházet ze vsi Podhradí a že se na přívoz buď přiženil, nebo ho koupil. Abych se mohl podívat do purkrechtních knih za historií chalupy, v níž Honcovi žili, musel jsem nejprve zjistit, o kterou chalupu se jedná. Dům v Podhradí s číslem 9, případně pole s označením majitele i s číslem nemovitosti, jsem se tedy pokusil najít na mapách Stabilního katastru z roku 1842. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem žádné takové číslo v této vsi nenašel. Neobjevil jsem ani pole
s označením patřícím k hledanému číslu 9, ačkoliv čísla domů 8 a 10 jsem našel. Nerozuměl jsem tomu, a proto jsem ještě nahlédl do map polí za řekou proti vsi Podhradí, na chudopleské straně. A tady jsem objevil ne jedno, ale hned dvě pole s označením „Honc Joseph N. 9 Podhrad“. Našel jsem též třetí parcelu poblíž přívozu označenou jako „N. 9“ a konečně i červenou devítku na žlutě zbarvené ikoně chalupy přívozu. Žlutou barvou se označovala stavení dřevěná. Pátrání po historii chalupy a předcích, kteří se mohli potkat s Karlem Hynkem Máchou, mohlo začít.




Přívoz, Honc Joseph Podhrad N. 9, Stabilní katastr 1842

Zápis v Purkrechtní knize prozrazuje, jak tato chalupa vznikla: „Chalúpa Nedomská. Zápis Carlowi Nedomowi na chalúpu nowaú Nedomskaú ucžineny. Leta 1722, dne 8 february s powolenim myl. wrchnosti a dle prossacowani prawa konsselskeho rychty podhradsky, Karel Nedoma kaupil jest sobie, manžielcze a diedicžum swoym od swe mylostiwe wrchnosti chalúpu Nedomskaú we wsy Chúdoplesych swym nakladem wystawanaú, spollú s kaúskem zahradkaú od obcze Chúdoplesky pržidanaú za súmú trhowaú patnaczte kop miss.“

Z textu se dále dovídáme, že práce Karla Nedomy na této chalupě byla oceněna stejnou sumou, takže zápis smlouvy končí větou, že „Hospodarži w chalupie zaplaceny“.


Purkrechtní kniha panství Zvířetice

Nedoma začal stavět chalupu jako třicetiletý otec dětí. Dlouho si ale života neužil, zemřel 6. ledna 1727. V témže roce, 27. června, se vdává vdova Kateřina Nedomová a chalupu, jak prozrazuje purkrechtní kniha, kupuje její nový manžel Jakub Honc.


9. VI. 1727 oddáni Jakub Honcz a vdova Kateřina Nedomová, Podzvířetice

„Nowy aneb jýny trch, Jakúbowy Honzowý. Letta 1727 dne 15. aúgúst. S powolenim mil. Wrchnosti, a dle prossaczowani prawa konsselskeho, rychty podhradský, Jakúb Honzúw kaúpil a ujal jest po neb. Karlowy Nedomowý chalúpu we wsy Chúdoplesých sobie, manžielcze a diediczúm swym, swe z manžielstwa sobie pozústalaú wdowú se wssym k ni od starodawna aneb pržedessleho ucžinieneho zapyskú pržislússenstvym a powynnostmi za súmú trhowaú dwaczeti pět kop miss.“

Chalupu kupuje i s přídavky, tedy s příslušenstvím, a tak můžeme vidět, jak takové vybavení chalupy vypadalo: stůl 1, police 1, medenec měděný 1, trauba plechová 1, díž pro pečení chleba 1, mísa kamenná 1, svícen na krbu 1, vidlice k prskú 1, lopata 1, vidle pro krávu 1, motyka 1, slepice s kohoutem 5 ks, travní police řezací s kosířem 1.

V hospodaření se mu daří, pravidelně splácí podíly pěti dětem Kateřininým z prvého manželství a v roce 1741 přikupuje pole. Prvé dítě z nového manželství dostalo jméno Jan, ale již po půl roce života v roce 1729 zemřelo. Matriční zápis uvádí, že pocházelo
z „Chalupy u vody“, u dalšího dítěte, dcery Doroty, je v roce 1731 uváděno místo narození „v Podzámčí“. První zápis, v němž je toto místo označeno jako „Chalupa u přívozu“, je z roku 1734. Toto označení převládá až do roku 1773, kdy je po zavedení číslování domů určeno tomuto obydlí úřední pojmenování „Podhradí č. 9“.

Přívoz v tomto místě na řece Jizeře vznikl proto, že velká voda neustále strhávala vybudované dřevěné mosty. Panský úředník a kronikář tohoto kraje Tomáš Hindl uvádí, že „Most Podzvířetický přišel k zrušení l. 1713“. Možná že čas mezi zápisem o narození dítěte v Podzámčí v roce 1731 a prvým datem matričního zápisu o narození
v „Chalupě u přívozu“ v roce 1734 je časovým úsekem, kdy byl ustaven tento přívoz.


Z předlohy pro čistopis kroniky Tomáše Hindla 1844–1848

Matriční zápisy nám o těchto prvých hospodářích říkají, že Kateřina, manželka Jakuba Honzy, zemřela 25. 10. 1748 ve věku 60 let. Její muž Jakub se podruhé oženil 12. 1. 1749 s o generaci mladší Kateřinou Mlynaříkovou z Chudoples. Měl s ní dalších šest dětí, z nich čtyři se nedožily ani dospívání. Jejich matka zemřela 18. 12. 1769 ve věku 43 let. Jakub Honzů zemřel 23. 2. 1771 ve věku 76 let.

Ještě za života otce si založil na chalupě rodinu syn z prvého manželství Jakuba Honzy s vdovou Kateřinou Nedomovou, čtyřiadvacetiletý Jan Florián. 10. října 1758 si vzal za ženu o čtyři roky mladší Kateřinu, nevěstu pocházející ze starobylých malobělských rodů. Její prapředek po otci Michal Ašler se stal v roce 1606 majitelem zdejší krčmy. Dávný předek po matce Pavel, řečený Koušek, vlastnil v letech 1530–1550 největší chalupu ve vsi.

Z manželství přišlo na svět deset dětí, z nichž polovička se nedožila druhého roku života. Jan Florián je uváděn v matrikách také jako rybář podhradský, v latinsky psaných záznamech pak jako piscator, tedy rybář.


2. V. 1734 nar. Jan Florián, otec Jakub Honzů, matka Kateřina, z „Chalupy u přívozu“


Přívoz (Überfúhr) 1764–1783, I. vojenské mapování

16. prosince 1779 se rybáři Janovi a jeho ženě Kateřině narodil budoucí zdejší chalupník Jan Honc. 19. dubna 1802 si tento Jan Honc bere za ženu Veroniku Šulcovou, dceru chalupníka Jiřího Šulce z Hořeních Stakor. Veronika je první
z obyvatelů chalupy, kteří se mohli, na počátku třicátých let, potkat s Karlem Hynkem Máchou. Taková možnost je vyloučena u jejího muže. Zemřel tragicky 6. 7. 1824, jak uvádí matrika, pádem z vozu na svém poli. Jednu stranu Honcova pole tvořila strmá stráň svažující se k řece, a tak je zřejmé, jak k takovému neštěstí mohlo dojít.
Z matričních zápisů se dále dovídáme, že radostné i smutné události se na této chalupě nevyhýbaly žádnému datu. Na Štědrý večer 24. 12. 1803 se zde chalupníkově sestře Kateřině narodila dcerka Barbora a jindy, na první jarní den 21. 3. 1827 tady ve věku 57 let zemřel na prsní nemoc Jan Kohaůt, žebrák.


6. 7. 1824 zemřel Jan Honců, Podhradí 9

Jan Honc a Veronika měli osm dětí, z nichž dvě zemřely v útlém věku. Syn Josef, narozený 17. 1. 1808, se v roce 1830 oženil s Kateřinou Macháčkovou ze sousední vsi Zvířetice a stal se zdejším chalupníkem. Jeho bratr Antonín, můj prapředek narozený 17. 12. 1816, zde žil a pracoval jako čeledín.

Romantismus přinesl zálibu v zobrazování krajiny. Rozšířilo se malování vedut s propracovanými detaily. Vzhledem k velkému zájmu o tyto obrázky byly zhotovovány reprodukčními technikami umožňujícími, i z důvodu zisku, vytisknout co největší množství exemplářů. Nejlépe tomu vyhovovala práce s kovovou deskou. Využíval se ale také dřevořez, dřevoryt, lept či litografie. Netrvalo dlouho a romantické zříceniny hradu Zvířetice si všimli i tehdejší přední vedutisté. Jistě není náhodou, že tři pohledy byly zhotoveny právě ze strany od přívozu.

První obrázek, možná nejstarší, je od Josefa Fridricha Zwettlera (1788–1841). Byl zhotoven kolem roku 1830. Budova pod hradem je starodávná jízdárna, jak potvrzuje i matriční zápis z roku 1719, kde se píše, že kmotrem narozeného dítěte byl štítmistr slavných koní z rajčůly pod Zvířeticemi.

Druhou vedutu, pérovou litografii, zhotovil Petr Röhrich podle předlohy Vincence Kühnela (1805–1873). Bývá datována do roku 1838, ale také 1831 a vyšla v díle F. A. Hebera v roce 1846.

Autorem třetí veduty je opět Josef Fridrich Zwettler. Jako předlohu použil i on Kühnelovu litografii nejspíše z třicátých let 19. století.

Datování vedut nám i částečně poodkrývá způsob života na chalupě ve třicátých letech. Zobrazená krajina dvou Kühnelových předloh je téměř totožná, různé jsou jen děje zachycené figurální stafáží. To, že zobrazené činnosti nemusí být smyšlené, potvrzují i matriční zápisy o častém zdejším kmotrovství členů rodiny, hospodáře ovčína ze Zveretic, France Reinharta. Protože je známo, kdo v době vzniku vedut na chalupě hospodařil, můžeme s jistou mírou nadsázky i určit, koho by mohly zobrazovat. Pokud předlohou byli skuteční obyvatelé chalupy, budou to ti, co se mohli potkat s Karlem Hynkem Máchou, šestadvacetiletý chalupník Josef Honc a jeho o dva roky mladší žena Kateřina, jeho osmapadesátiletá matka Veronika, devatenáctiletý bratr Antonín a spolu s ním čtyři další sourozenci.



Známy jsou tři Máchovy kresby hradu Zvířetice. Tužková kresba v zápisníku, zachycující pohled z hrany stráně poblíž samotného hradu, je prokazatelně z cesty do Krkonoš v létě roku 1833. Druhé dvě, umístěné na volných lístcích, jsou kolorované, zhotovené ze stráně za řekou proti hradu. Mohly vzniknout v roce 1833, ale
i o Velikonocích v dubnu 1834 nebo 1835 při jeho cestách po boleslavském kraji.
Na obou kolorovaných kresbách jsou zaznamenána jednotlivá patra i spojovací schody uvnitř věže, které zvenčí nikdy nebyly vidět a jež také na žádné vedutě tohoto hradu nenajdeme. Znamená to, že Mácha hrad musel navštívit a přes řeku se nějakým způsobem dostat. Protože obě kresby jsou zhotoveny ze stráně nedaleko přívozu, jedna dokonce 150 metrů od něho, nabízí se vysvětlení, že Mácha k překonání řeky využil převoznické služby. Mapy z prvé poloviny 19. století nám ukazují, že i při své prázdninové cestě do Itálie v roce 1834, když spolu s Antonínem Strobachem procházejí Kamenným Přívozem, je cesta loďkou na druhý břeh zřejmě neminula.


Kamenný Přívoz, Stabilní katastr 1842


II. vojenské mapování 1842–1853

Ze dne 24. srpna pak nacházíme v zápisníku ještě věty: „Přišli do Mestre, Jeli na barce. Ponejprv viděli Benátka“, dokazující, že ani tento způsob přepravy mu nebyl cizí.

Prvá Máchova kolorovaná kresba byla zhotovena ze dvou míst vzdálených 450 metrů od přívozu. Z místa „1a“ byla nakreslena krajina, z „1b“ samotný hrad.

1a – kresebné místo krajiny na Máchově prvé kolorované kresbě
1b – kresebné místo hradu na Máchově prvé kolorované kresbě
2 – kresebné místo Máchovy druhé kolorované kresby
3 – přívoz
4 – zřícenina hradu Zvířetice

Druhá Máchova kolorovaná kresba vznikla z místa vzdáleného 150 metrů od přívozu, kresebné místo č. 2.

Pohled z místa vzniku druhé Máchovy kolorované kresby:

13. června 1843 se oženil můj prapředek Antonín Honc a odešel z chalupy u přívozu. Jeho matka, vdova Veronika, rozená Šulcová, zemřela v převoznické chalupě
25. května 1849 ve věku 73 let. Tím se pro mne přetrhla přímá genetická propojenost
s lidmi žijícími na tomto místě.


Přívoz (überfahrhaus) 1842–1853, II. vojenské mapování

Bratr mého prapředka Antonína, zdejší chalupník Josef Honc, měl se svojí ženou Kateřinou sedm dětí. V roce 1875 se oženil jeho osmadvacetiletý syn Antonín s Annou Berglovou z Bosně a stal se z něho nový zdejší chalupník a převozník.


Přívoz v devadesátých letech 19. století


Přívoz ve čtyřicátých letech 20. století

V květnu 1969 zemřel poslední provozovatel zdejšího přívozu Josef Bergl. Žil zde a převozničil od roku 1932. Přívoz fungoval ještě do září toho roku, než v říjnu zemřel poslední zdejší převozník, Berglova manželka Božena.


Přívoz v šedesátých letech 20. století

Příjmení Bergl se poprvé objevuje na této chalupě ke konci 19. století, a to hned několikrát.

Je jisté, že převozník Josef a koneckonců i jeho dnešní zde žijící potomci jsou
v nějakém příbuzenském vztahu s původní rozvětvenou chalupnickou rodinou.


Bývalý přívoz v roce 2016