V úvodním slově Respektu psal šéfredaktor Erik Tabery 9. 1. 2012 o „odcházející generaci“. Zemřel Škvorecký, před ním Havel, Gruša atd. Je to prý ztráta i z toho důvodu, že stále „potřebujeme pozorovatele, kteří nás umějí vytrhnout i ze zaběhnutých pravd“. Zdejší „debatu často opanovávají spíše lidé, jimž na významu dodává … síla hlasivek. A právě výše zmiňovaní měli unikátní schopnost debatovat klidně a přitom zajímavě a velmi kriticky.“ Dnes se autority (jim podobné) nerodí snadno: mj. proto, že „společnost se uzamyká do ideologických škatulek, takže jiný názor, byť v jediném tématu, se rovná zradě“. Cituji několik vět, které jsou pro následující text důležité, celý úvodník je na webu: http://respekt.ihned.cz/c1-54366470-editorial-odchazejici-generace.

Čtenář si z Taberyho textu odnáší mimo jiné pocit, že Respektu mimořádně záleží na nepředpojaté, věcné, slušné diskusi a polemice. Potíž je v tom, že to zřejmě platí výběrově. Doložit to lze například rubrikou Jana Macháčka „audit“ na internetové stránce týdeníku, v níž byl 2. 1. 2012 zveřejněn text „Kádrovák odvolává velvyslankyni“ (http://respekt.ihned.cz/audit-jana-machacka/c1-54334310-kadrovak-odvolava-velvyslankyni). Kádrovákem je míněn Daniel Kaiser z Lidových novin, jelikož si dovolil napsat, že česká velvyslankyně při EU Vicenová má vyjadřovat nikoli politické postoje unijní většiny či své vlastní, nýbrž vlády, kterou zastupuje. Jelikož tak nečiní, vláda by ji – dle Kaisera – měla odvolat.

Samotný fakt, že jiný novinář napíše takto vyhraněný názor, přivádí Macháčka k zuřivosti: Kaiser se prý „vkládá do pozice státního kádrováka, který nařizuje vyčistit vše ideologicky nesprávné“. Jak to? Copak sloupek v malonákladových LN zakládá na nějakou persekuci paní Vicenové? To má Kaiser takový vliv, že mu stačí ukázat prstem a příslušný úředník bude vykopnut? V „klidné a zajímavé“ debatě, pro niž horuje Tabery, by stačilo argumentovat, proč (a jestli) je to, co Kaiser píše, nesmysl; s tím se ovšem „auditor“ z Respektu příliš nenamáhá a raději vrší další urážky: „Existuje u nás státem hrazená školní výchova o zločinech komunismu… Co je to však platné, když nechápeme, co je to komunistické či bolševické myšlení a chování? Já osobně bolševické myšlení a chování chápu jako snahu o potlačení a likvidaci jiného názoru, než je ten můj jediný správný.“

Což je logika jak řemen. Pokud novinář, který soudí, že by státní úředník měl být kvůli nevhodné presentaci svých postojů odvolán, projevuje „bolševické myšlení a chování“, pak má ovšem bolševické manýry každý, kdo třeba veřejně prohlásí, že by z Hradu měl urychleně zmizet Petr Hájek a že na ministerstvu školství už dávno neměl co dělat pan Bátora (myslím si obojí).

Macháček završuje svou absurdní polemiku radou Kaiserovu kolegovi z LN Peňásovi – reaguje tak na Peňásův článek, obsahující otázku, jak dnes nejlépe následovat příklad chartistů: „Já to vidím ne ve velkých věcech, ale ve věcech relativně drobných a každodenních. Například je možné stavět se ideologickému kádrování, které je vydávané za názor listu, v médiu, kde pracuji, i když mi to může přinést jedině ty drobné nepříjemnosti, ústrky a opovržení ze strany vrchních kádrováků.“ Což v daném kontextu ve stručnosti znamená: Peňási, seber se a zasaď se o to, ať se Lidové noviny ideologicky vylepší. Sice to asi není „bolševické chování“, ale přece jenom: to se dělá, takhle navádět kamaráda?

Nejde mi o obhajobu textů Daniela Kaisera (neshodnu se s ním takřka v ničem), ale o způsob, jímž redaktor Respektu zametá s názorovým oponentem a ještě se při tom tváří, jako by to dělal v zájmu prosazování názorové tolerance. Vzhledem k tomu, jak tištěný Respekt píše v poslední době třeba o Občanském institutu (na internetu jsou ty články v placené sekci, ale viz například vydání z 12. 9. 2011), není zřejmě tahle praxe u redaktorů listu úplně neobvyklá. Přitom označit někoho za kádrováka a myšlenkového bolševika je nejhrubší sprosťárna: pro mnoho lidí stejná, jako kdyby o nich Macháček psal, že jsou prasata nebo svině.