V nakladatelství Atlantis právě vyšel další svazek Poundova díla ve vašem překladu  Cantos V / Italská Cantos LXXII–LXXIII, Pisánská Cantos LXXIV–LXXXIV. Můžete ho čtenářům Bubínku Revolveru představit a vybrat pro ně ukázku?

A. K.: Pisánská Cantos vznikala převážně během Poundovy internace v kárném táboře americké armády poblíž Pisy v roce 1945. Byl sem umístěn kvůli svým postojům za Mussoliniho režimu – jak ostatně čtenář Revolver Revue ví z č. 83/2011. Jedenáct dlouhých pisánských zpěvů (samo Canto LXXIV má přes 800 veršů) bylo napsáno za nejtěžších podmínek: v kleci na prostranství tábora a v lékařském stanu poté, co se šedesátiletý Ezra Pound zhroutil. O četných? popravách internovaných vězňů se psalo i v novinách, k nimž se Pound později ve stanu dostal. Pramenem tohoto oddílu Cantos je paměť: je to sekvence mnoha fakt a obrazů, které si Pound vybavuje. Poprvé v Cantos se mění jeho vztah k přírodě: zatímco předtím byla jevištěm mýtů, teď je i jedinou blízkostí zdejšího Ezrova světa. Pisánská Cantos jsou ojedinělou skladbou v dějinách moderní světové literatury. Když jim byla v roce 1949 (kdy už byl Ezra Pound umístěn do psychiatrického ústavu pro choromyslné delikventy) udělena americká Bollingenská cena za nejlepší básnické dílo roku, bouře v tisku pronikly až do Kongresu. „Je to patrně největší básnická skladba, kterou přineslo toto století,“ napsal ale spisovatel Thornton Wilder.

Dvě Italská Cantos LXXIILXXIII byla napsána italsky koncem roku 1944, kdy byla Itálie rozdělena na území ovládaná Spojenci a italskou vládou na jihu a Němci a Mussoliniho Republikou Salò na severu; ukázky obou cant byly otištěny v novinách fašistického námořnictva Marina Repubblicana 15. ledna a 1. února 1945; jsou prologem a předznamenáním těch Pisánských: nejen coby výraz postojů, z nichž koneckonců plyne i Poundovo věznění u Pisy a třináct let internace v ústavu pro duševně choré delikventy ve Washingtonu, ale také proto, že mezi Poundovými náčrty prvních Pisánských Cantos se našly italské verze rovněž pro Canto LXXIV i Canto LXXV a z italských poznámek zůstala i delší pasáž v Cantu LXXX. Jako údajně fašistická (správné označení by bylo protispojenecká) byla Italská Cantos shledána nepublikovatelnými a soubor Cantos byl mnoho let vydáván bez nich (jen v limitované edici vyšla Cantos LXXIILXXIII ve Spojených státech separátně na náklady „The Ezra Pound Estate“ v roce 1973). Pound zemřel 1. listopadu 1972. Součástí Cantos jsou až od roku 1987 (poprvé ve vydání Faber and Faber, 1987). Poundův vlastní anglický překlad Canta LXXII vyšel poprvé v The Paris Review na podzim 1993 a poté jako součást 13. vydání Cantos v New Directions v roce 1996, kde za italskou versí následuje anglická.

Uvažovala jsem o tom, že bych ponechala i v českém vydání Canto LXXII a Canto LXXIII v italštině a překlad zařadila do poznámkového aparátu jako u jiných jinojazyčných pasáží. Od této varianty jsem upustila: editor originálního vydání Cantos nemohl postupovat jinak, ale i on, když to existující autorův překlad dovolil, zařadil anglickou versi jako plnohodnotnou součást komposice. Postupuji stejně: chci poskytnout ucelenou skladbu Cantos v české podobě tak, jak vznikala. Užití italštiny u zmíněných dvou cant není stejné povahy jako užití jiných jazyků v citacích uvnitř anglicky psaných Cantos: Ezra Pound psal tato dvě canta pro Italy a z loajality k Itálii, na základě bezprostředních zážitků na sklonku války, zamýšlel je otisknout v italském periodiku a italština zde má tutéž platnost jako angličtina, s níž se obrací prvotně k Američanům.

Jako ukázku do Bubínku jsem vybrala Canto LXXVI, je v něm mnohost pisánských rovin: mikrosvět přírodní, svět tábora, Poundův vnitřní svět vzpomínek a názorů, jeho glorifikace Itálie a výtky vůči Spojencům, že ji zničili, ale i vážnost, v jaké má tento údajný „antisemita“ židovskou kulturu. Samozřejmě jde o rozpomínání a různé odkazy, pro snazší porozumění jsem za canto připojila i vysvětlivky.

 


Šedesátiletý Ezra Pound na vstupní fotografii vojenského kárného tábora u Pisy.

C A N T O    L X X V I

 

A slunce vysoko nad obzorem schované za hradbou mraků

zažehlo okraj mraků šafránově

                        dove sta memora

„Zničí,“ řekla signora Agresti, „jeho systém politický,

nikoli ekonomický“

 

A na vysokém útesu Alkména,

            Dryás, Hamadryás ac Héliades

            kvetoucí větévka a pohybující se rukáv

            Dirké et Ixotta e che fu chiamata Primavera

                        v bezčasém povětří

 

ty náhle stojí v mé místnosti

mezi mnou a olivovníkem

            nebo nel clivo ed al triedro?

            a odpověděly: slunce na velkém periplu

            míří k nám se svým loďstvem

                        sotto gli nostri scogli

            pod naše strmé útesy

                        v úrovni jejich stěžňů

                        Sigismundo Aurelií do Janova

                               po la vecchia sotto S. Pantaleone

Cunizza qua al triedro,

e la scalza, a ta co řekla: ještě mám z čeho,

a v Usselu celou noc pršelo

v Tolose foukal cette mauvaiseh venggg

a na Mont Segur už jen větrno a deštivo

            a žádný Mithrův oltář

 

od il triedro do Castellara

            šedé olivy na šedých opěrných zdech

a listy se jim točí v sciroccu

 

   la scalza: „Io son’ la luna

   a rozbili mi dům“

 

lovkyně z rozbité sádry už nestráží

 

tempora, tempora a pokud jde o mores

 

u zdi babylónské (memorat Cheever)           

            z jeho basreliéfu, pro ten verš

jej připomínáme

            a kdo je mrtvý, a kdo ne

            a vrátí se ještě do své dráhy svět?

 

  ptám se mezi námi: vrátí?    

     když Dieudonné to má za sebou?

ani jediná zeď, a Mouquin, Voisin nebo cukrárny

     na Něvském

 

            Greif, ten snad ano, a Schöner a možná

Taverna a U Roberta

            ale Rupe už není La Rupe, finito

     Pré Catalan, Armenonville, Bullier

     vzaly za své jak Vilík a nejspíš už nejsou

žádné reprinty

 

Théofilova veteš Cocteauova veteš

     splavila je jak vlna

     každému jeho tretky

domy se měly stavět v osmdesátých

(nebo šedesátých letech) a přesto

     Eileenin kašírovaný sluneční svit mírní londýnský listopad

            pokrok, ten váš pokrok si strčte někam

la pigrizia  poznat půdu a rosu

 

     ale vydržet je tři týdny     Čung               

                                   to pochybujeme

 

a při správě nezpohodlnět

                                               slovo je činěno

dokonalým 

 

nikdo nemůže dát národu lepší dar

     než je cit Kchung-fu-c'e

            který se jmenoval Čung-ni

v dějepisectví i v sestavování antologií

 

     (ten váš pokrok si strčte někam)

     jeden každý ve jménu boha svého

 

A tak v synagoze v Gibraltaru

     převládal zřejmě smysl pro humor

     během úvodních částí co já vím čeho

ale měli aspoň v úctě svitky Zákona

            z nich, skrze ně, vykoupení

     za 8 a půl dolaru, za 8 dolarů 67 kup pole za dobrý peníz

nedopustíte se bezpráví při měření a odměřování (cen)

 

a křesťani se nemusejí tvářit

     že napsali Leviticus

     zvlášť XIX. kapitolu

            spravedlivě Sion

ne že ošulej o poslední gatě nějakýho Dona Fulana

            nebo Caia e Tizia;

Proč ji neobnovit?

 

Trestanci nemají intelektuální zájmy?

„Ty, Pahejle, o čem ty biblický knihy ‘sou

vymenuj je,“ atd.

„Latina? Latinsky jsem se učil.“

            říkal černý vrah svému spoluvězni v kleci

(nedalo se poznat, kdo z těch dvou mluvil)

„tak jdem, prcku,“ řekl menší černoch

většímu.

„Je to jen fór“ „ante mortem žádné scortum“

(to je pokrok, zhovadilost /prej pokrok/)

 

v bezčasém povětří nad mořskými útesy

„pistolník Burnes byl chloubou kárného tábora“

Ale svést sem cesty Francie,

            u Cahors, u Chalus

       hostinec u řeky,

topoly; svést sem cesty Francie

Aubeterre, ten vytěžený kámen za Poitiers –

- při pohledu na elegantní profil seržanta Beauchera

a věž na půdorysu téměř trojcípém

                        při pohledu od Svaté Marty v Tarasconu

 

„co bych dělal v nebi?“

 

     ale všechny popelice a krasavice

     a je taky severnější (nikoli severská)

tradice od Memlinga k Elskampovi, ta sahá

            až k maketám lodí v Gdaňsku...

pokud je nezničili

     s posledním odpočinkem Placidiiným, a...

 

měří se podle toho, komu se děje

     a čemu, a pokud uměleckému dílu

     pak všem, kdo viděli a kdo neuvidí

 

Washington, Adams, Tyler, Polk

     (a Crawford, aby se přidalo i něco

     koloniálního příbuzenstva) ti vzpurní

     Tout dit que pas ne dure la fortune

 

Vlastně jen přeprška...

            taková myška z hory mraků

připomíná mi to, když přijeli Joyce et fils

do Catullova útočiště

jak Jim uctíval hromy

     a Gardasee se skvělo v nádheře

Ale slečna Nortonová měla takovou paměť na hovory

(nebo „výlevy“) blbů

že ji ani znamenitý irský prosaik

     i když se jí sem tam (?synth’éticky) vyrovnal

rozhodně nepředčil

 

Tout dit que pas ne dure la fortune

 

aspoň Canal Grande přetrval do našich časů

     i když Floriana vypucovali

a obchody na Piazze drželo při životě

            umělé dýchání

a pro La Figlia di Jorio připravili

            zvláštní vydání

            (nazvané Oidipus z Lagun)

D’Annunziových karikatur

 

            l’ara sul rostro

20 let snu

     a mraky u Pisy

            jsou stejné jak všude v Itálii

říkal mladý Mozart: račte si dát une prise

     nebo jděte za Poncem („Ponse“)

            ke studánce Floridě

de León alla fuente florida

     nebo za Anchísem, který ji vzal za vzdušné boky

a přitáhl k sobě

                                               Cytherea potens, Κυθήρα δεινά

ne oblak, ale křišťálové tělo

            hmatný tvar v dlani

     jak živý vítr v bukovém háji

                                    jak silný závan mezi cypřiši

 

Kóρη, Δήλια δεινά / et libidinis expers

klenba pohybující křišťálem, tok

     a v něm žádná zášť

Smrt, šílenství nebo sebevražda úpadek

prostě jak stárnou, pitomějí,

πολλὰ παθεῖν

                        záleží jen na povaze

citu –

– nakonec – který v mysli zanechal stopu

dove sta memoria

 

a když bude krádež hlavním principem při správě

     (každá diskontní banka poznamenal J. Adams)

dojde i k rozkrádání v malém

nějaký ten náklaďák, zašmelený balík cukru

            a vliv filmu

    Führer s tím podle strážných nezačal

Seržant Lauterback měl za to, že přelidnění vyžaduje

                        sem tam nějaká ta jatka

            (a pokud jde o řezníka...) Známý coby „Rozparovač“.

 

     Ulehni do hebké trávy na kraji skály

30 metrů pod ní moře

            a na vzdálenost dlaně, na dosah lokte pohybující se

průzračnost jak protiobraz vody

            zřetelná nad skalnatým dnem

 

            ac ferae familiares

pole posázené drahokamy a destra srnci, pantheři,

     chrpy, bodláky a mečíky

     tráva půl metru vysoká,

ulehni na kraji skály

                        ...ještě to není ittisál

     ani tu nejsou duše, nec personae

     ani zde v hypostasi, je to zem Diónina

a pod její planetou

     k Délii dlouhá louka s topoly

Κύπρις

     hora a obora rozkvetlých hrušní

zde spočívala.

                        *      *      *     *

„na obě oči (oslepl), najít někoho,

kdo mluví jeho nářečím. A tak jsme mluvili

o každém chlapci a děvčeti v údolí

když se ale vrátil z dovolené

byl smutný, protože nahmatal

své krávě všechna žebra...“

ten vítr z Carrary

je mírný jak un terzo cielo

                        řekl Prefetto

když si kocour vyšlapoval po zábradlí verandy v Gardone

            a jezero v odlivu z té strany

bylo klidné jak nikdy v Sirmiu

            a nad ním Fudžijama: „La donna...“

                        řekl Prefekt, do ticha

 

            a jejich pískací panně se porouchalo pérko

a Bracken je pryč a BBC může lhát

            ale aspoň z toho vyleze jiný žvást

                        aspoň trošku, jak je jí vlastní

může pokračovat, tedy lhát.

 

                        Jak osamělý mravenec ze zbořeného mraveniště

z trosek Evropy, ego scriptor.

            Pršelo, vítr vane

            s hory

            Lucca, Forte dei Marmi, Berchthold po té první...

poskládané kousky.

            ...a uvnitř křišťálu stoupala hbitě jakoby Thetis

v růžovomodré před západem slunce

a karmínové a jantarové

 

spiriti questi? personae?

                        hmatatelnost nikoli ittisál

                        ten křišťál potěžkáš v ruce

ztvárněný a přecházející uvnitř klenby: Thetis,

Mája, ´Αφροδίτη,

 

                        nic to nepředčí

                        žádný delfín rychlejší v pohybu

                        ani azurový let okřídlené ryby pod Zoagli

            když vyráží do vzduchu jak živý šíp.

a mraky nad pisánskými loukami

            jsou nepochybně jemné jak všechny, které je vidět

z poloostrova

            ty οί βάρβαροι nezničili

            jako Sigismundův Chrám

Divae Ixottae (a co její effigii v Pise?)

Provazový žebřík jak pro sestoupení z kříže

Ó jiřičko běloprsá, zpropadeně,

            když nikdo jiný nepředá zprávu

   vyřiď a mia Cara: amo.

 

     Sloupy jejího lože safírové

            neboť ten kámen přináší spánek.

 

            a navzdory hoi barbaroi

            pervenche a snad zakrnělý svlačec

            proplétají se v trávě, a snad blatouch

et sequelae

 

Le Paradis n’est pas artificiel

     Stavy mysli si neumíme vysvětlit

     δακρύων    δακρύων    δακρύων

Laval, Pétain, gli onesti

                        J’ai eu pitié des autres

probablement pas assez, a někdy jak se mi hodilo

                        Le paradis n’est pas artificiel

                                   l’enfer non plus.

 

Přišel útěšný Euros

a při západu slunce la pastorella dei suini

     zaháněla domů prasata, benecomata dea

 

                        pod mrakem dvoukřídlým

                        jak míň a víc než den

u pilířů z kamene hladkého jak mýdlo, kde San Vio

vtéká do Canalu Grande

mezi Salviatim a domem kdysi Dona Carlose

mám je zahodit do příboje?

            le bozze „A Lume Spento“

                        mám se otočit u Tòdarova sloupu

        a jít zpátky

                        nebo počkat 24 hodin,

 

            tehdy svobodný, v tom je rozdíl

            ve velkém ghettu, které nechali stát

i s novým mostem z Éry, když starý dosluhoval

            Vendramin, Contrarini, Fonda, Fondecho

     a sirény vytesal Tullio Romano

            jak říká starý custode: takhle je od té doby

žádný vytesat neuměl

     pro klenotnici, Santa Maria Dei Miracoli,

Dei Greci, San Giorgio, místo lebek

                        na Carpacciovi

a v křtitelnici napravo, když vejdeš

            jsou všechny zlaté báně San Marca

 

Arachné, che mi porta fortuna, soukej si na provaze stanu

 

Strýc George v Brassitalicově abbazii

            voi che passate per questa via:

     Bydlí tu D´Annunzio?

říkala americká dáma, K. H.

     „Nevím,“ říkala stará Veneziana,

                        „ta lampa je pro pannu.“

            „Non combaattere,“ říkala Giovanna,

            a myslela: nepracuj tolik,

 

Arachné che mi porta fortuna;

                                   Athéno, kdo tě sužuje?

                                   τίς ἀδικεῖ

Motýl vylétl mým kouřovým otvorem

 

Strýc George pozoroval zátylek hr. Volpiho na Lidu

            a odhadoval jeho energii. Strýc G. stál jak socha

            „Rutherford Hayes na pomníku“

                        když k němu přicházela kněžna

            „Jste z Nové Anglie?“ vyštěkl 10. okrsek,

 

a jak mluvil, přišlo mi:

               to je Dafnin Sandro  –

            Jak to? po 30 letech,

 

Trovaso, Gregorio, Vio

 

„Pozorrr ať vás nedostanou“ ráčkoval zarostlý Dottore

když byla Scottch Kirrrk v Benátkách

            a on varoval před intrikami babylónskými

                     od té doby si tady anglikánci

pěkně navymýšleli

 

              a z mého okna

            bylo vidět Squero, kde Ogni Santi

vtéká do San Trovasa

            všechno má své konce a začátky

 

a zlacené cassoni ani tehdy ani dnes

skryté hnízdo, Tamiův sen, velký Ovidius

            svázaný v těžkých deskách, Ixottin basrelief

                     a vybraná péče

Olim se Malatestis

            dlouhá síň nad oblouky ve Fanu

olim de Malatestis

            „64 zemí a dole vroucí sopka“

                           říká seržant

bývalý pašerák rumu (rum bylo vino rosso)

            „dělám do whisky“ povídá; býčí koule?

 

            lisciate con lagrime

            politi lachrymis ΔΑΚΡΥΩΝ

 

cihly stvořené myslí ex nihilo

líbezná v dutině skály la concha

     ΠΟΙΚΙΛΟΘΡΟΝΟΣ ΑΘΑΝΑΤΑ

     Motýl vylétl mým kouřovým otvorem

ΑΘΑΝΑΤΑ, saeva. Růže v pozadí Lionellově

proti žlutohnědé, Petrus Pisani pinxit

            aby zůstala kamej.

 

v Arezzu střep oltáře (Cortona, Angelico)

                                         po’eri dia’oli

po’eri dia’oli poslaní na jatka

            Knecht gegen Knecht

            do bubnování bubnů, jíst zbytky

                           pro radost lichvářů změnit

cenu platidla

                                         ΜΕΤΑΘΕΜΕΝΩΝ. . . .

                                                       ΝΗΣΟΝ’ΑΜΥΜΟΝΑ

            běda těm, kdo dobývají vojsky

                           a jediným jejich právem je moc

       Přeložila Anna Kareninová.

 

Poznámky ke Cantu LXXVI

dove sta memora italsky „kde paměť přebývá“: z Cavalcantiho kancony „Donna mi prega“ (Ptá se mě paní), která je základem Canta XXXVI.

signora Agresti dcera Williama Michaela Rossettiho, žila v Římě a psala na ekonomická themata.

Ixotta Ixotta (též Isotta) degli Atti (1430–1470), milenka a později třetí manželka Sigismunda Malatesty (viz svazek Cantos I, v něm hlavně Cantos VIII-XI a Index).

e che fu chiamata Primavera italsky „a které se říkalo Primavera [Jaro]“; této paní věnoval mnoho svých básní Guido Cavalcanti: „A bylo jméno té paní Giovanna, ačkoli jí pro její krásu, jak míní někteří, dali jméno Primavera, a tak jí říkali.“ (Dante, Nový život XXIV, přeložil Emil Janovský, což byl za války jeden z pseudonymů Pavla Eisnera, 1945).

nel clivo ed al triedro italsky: „ve svahu a na trojcestí“; slovo „clivo" dnešní italština nepoužívá, u Danta ho najdeme v XXX. zpěvu Ráje: „E come clivo in acqua di suo imo / si specchia,” („Jak chlum se zhlíží v pat svých vodě chladné” O. F. Babler s Janem Zahradníčkem, 1965; téměř identicky – „A jako chlum se v pat svých vodě shlíží“ – Karel Vrátný, 1930); takovými svahy kolem trojcestí Ezra Pound chodil denně z Rapalla, kde bydlel s Dorothy Poundovou, do kopců nad Rapallem, kde v Sant՚Ambrogio bydlela jeho milenka Olga Rudgeová.

periplum Poundův latinisující tvar řeckého periplús, „obeplouvání“, plavba podél pobřeží.

sotto gli nostri scogli italsky „pod naše skály“: „scoglio“ se vyskytuje v sedmnácti případech v Dantově Pekle (v českých překladech jako „skaliny, skály, útesy“).

Sigismundo Sigismundo (též Ghismondo) Malatesta (1417-1468), vládce Rimini, Fana a Ceseny, proslulý kondotiér a mecenáš; jeho třetí manželkou a zřejmě životní láskou byla Isotta/Ixotta degli Atti; jako třináctiletý zahnal s malým vojskem armádu, která se chtěla zmocnit Rimini; incident stál na začátku jeho celoživotního úsilí uhájit své panství proti všem, kteří si ho chtěli přisvojit; tyto snahy vyvrcholily za papežů Pia II. a Pavla II.: především Pius II. cítil k Sigismundovi osobní zášť; ta čiší z mnoha zmínek o něm v papežových Commentarii (v roce 1460 byl Piem II. exkomunikován a v roce 1463 zbaven veškerého majetku vyjma Rimini); hrdina především Cantos VIII-XI.

Aurelií po via Aurelia: cesta a dodnes silnice (a dálnice) vedoucí z Říma do Pisy a do Janova.

la vecchia italsky „stará“: dnešní via Aurelia vede v těchto místech podél pobřeží.

sotto italsky „pod“.

S. Pantaleone míněna obec San Pantaleo mezi Zoagli a Sant՚Ambrogio ve svazích Ligurie nad Rapallem, je zde románský kostel svatého Pantalea z 12. století.

Cunizza qua al triedro, / e la scalza italsky „Cunizza tam na trojcestí, / a ta bosá“.

Cunizza Cunizza da Romano, okcitánsky Conissa (1198-1279), trpěla krutostí svého rodu; v roce 1265 jako sedmašedesátiletá paní propustila na svobodu všechny nevolníky, ale proklela ty, kteří zradili jejího bratra Alberica; nevolníkům dala svobodu v době, kdy pobývala jako host v domě otce básníka Guida Cavalcantiho.

a ta co řekla: ještě mám z čeho Caterina Sforza Riàrio (1463-1509), hraběnka z Forlì; bojovná žena, kterou obdivoval Machiavelli a zničili ji Sforzové; při obléhání Forlì v roce 1488 byl zabit její syn Girolamo a podle legendy (kterou historikové nepotvrdili) Caterina ostatní děti nechala jako rukojmí, aby mohla domluvit kapitulaci s velitelem pevnosti Rocca di Ravaldino, který se odmítal vzdát; vyšla ale na hradby pevnosti, vyhrnula si sukně, ukázala pohlaví a řekla: „Fatelo, se volete: impiccateli pure davanti a me: qui ho quanto basta per farne altri!“ („Klidně to udělejte, zabijte je třeba přede mnou: ještě mám z čeho si udělat další“!).

Ussel městečko v Provánsi poblíž Ventadornu: údajně místo, kde velice často prší.

cette mauvaiseh venggg Pound napodobuje provensálskou výslovnost, francouzsky „ten hrozný vítr“.

Tolosa okcitánsky „Toulouse“.

Mont Segur Montségur („Bezpečná hora“): hora a hrad, kde byli nakonec pozabíjeni po roce 1240 albigenští.

Mithrův oltář s perským bohem světla Mithrou je spojen mithraismus, náboženský směr 2.- 4. století, oblíbený v Římské říši; později splynul s manicheismem a se středověkými katary; katolická církev mithraismus potírala jako svého největšího rivala a kostely na příklad v Římě později stavěla nad mithraistickými svatyněmi, které byly znovu odkryty až mnohem později.

Castellaro obec v Ligurii.

scirocco italsky, teplý vlhký vítr ve Středomoří.

la scalza: „Io son՚ la luna“ italsky „ta bosá: ,Já jsem luna.‘“

tempora, tempora (...) mores latinsky „časy, časy (...) mravy“ (Cicero: „O tempora! O mores!“ („Jaké časy! Jaké mravy!“, Řeč proti Catillinovi I).

memorat Cheever latinsky „připomíná Cheever“: Ralph Cheever Dunning (1865-1930), americký básník, od roku 1905 žil v Paříži; titulní báseň jeho sbírky The Four Winds (Všechny strany světa) má sloku „My garden hath a wall as high / As any wall in Babylon“ („V mé zahradě je zeď tak vysoká / jak všecky bablónské zdi“).

ptám se mezi námi odkaz na píseň populární ve třicátých letech, kde se se zpívá: „Není snad milá? Pohleďte, jak jde ulicí, / já ptám se mezi námi, / není snad milá?“

Dieudonné Dieudonet, proslulý londýnský šéfkuchař, jeho restaurant se jmenoval Dieudonné a v desátých letech ho navštěvovali literáti, bylo zde oslavováno první číslo vorticistického časopisu Blast (Výbuch).

Mouquin restaurant v New Yorku.

Voisin restaurant v Paříži na rohu rue Saint-Honoré a rue Cambon.

Něvský samozřejmě míněn Něvský prospekt v Sankt Petěrburku.

Greif hotel Greif v Bolzanu, dosud existuje, za Poundových dob se jmenoval Grifone-Greif.

Schöner restaurace ve Vídni na Siebensterngasse, dnes je zde pivnice Zur Goldenen Krone (Siebensternbräu).

Taverna zřejmě Taverna Romolo Remo ve Vídni na Resselgasse 5: dnes na této adrese žádná italská taverna není.

U Roberta v newyorské restauraci Robert՚s v čísle 33 Západní 55. ulice v New Yorku podle disertace Achillese Fanga (Harvard 1958) byl Pound na obědě s e. e. cummingsem v roce 1939; dnes je na této adrese hotel.

La Rupe zřejmě la Rupe Tarpeia, Tarpejská skála; zřejmě se tak jmenovala i restaurace.

finito italsky „skončeno“.

Pré Catalan noblesní restaurant v Buloňském lesíku.

Armenonville noblesní restaurant v Paříži poblíž Porte Maillot.

Bullier tančírna v Paříži v Latinské čtvrti, byla zrušena v roce 1940.

„Vilík“ „Willy“: Henri Gauthier-Villars (1859–1931), francouzský spisovatel, první manžel Collette; „Vilík“ byl jeden z jeho pseudonymů a říkali mu tak přátelé.

Théophile francouzský spisovatel Théophile Gautier dal své dceři Judith nejrůznější své drobné předměty.

Eileen londýnská výtvarnice Eileen Agarová.

la pigrizia italsky „zahálka“.

poznat půdu a rosu souvisí s pobytem v kleci kárného tábora: přímo na zemi na otevřeném prostranství; s tím je spojena i „zahálka“.

Čung čínsky „střed“: čung-jung je pak „střední míra“, „učení středu“.

tři týdny v Učení středu/Střední míře III „Mistr řekl: ,Trvalá střední míra je hodnotou nejvyšší! Ale jen málokdo mezi lidmi ji dokáže dlouho uplatňovat!‘“ (Jaromír Vochala, Konfucius v zrcadle sebraných výroků).

čcheng: čínsky „upřímnost“, „přímost“.

Kung fu-c', který se jmenoval Čung-ni Čung-ni je druhé jméno (tzv. c') či veřejné osobní jméno Konfuciovo: „nejmladší Ni“ (znakem čung se označoval nejmladší syn); jeho rodinné jméno je Kchung a osobní jméno Čchiou; mít druhé jméno byla ve staré Číně výsada šlechty a vzdělanců: kromě běžného jména ming, které dostali od rodičů, měli ještě druhé jméno, které dostávali po dosažení dospělosti nejčastěji od svého učitele; osobní jméno se používalo jako zdvořilé vyjádření podřízeného postavení (Konfucius o sobě vždy říká „/já/ Čchiou“), druhé se používalo jako uctivější (Konfucius byl vždy oslovován buď jako Mistr Kchung nebo právě jako Čung-ni).

jeden každý ve jménu boha svého Micheáš 4:5; v Pisánských Cantos je tento biblický verš citován šestkrát a jednou parafrasován: Ezra Pound v citacích užívá různé anglické překlady Bible, na vypjatých místech cituje překlad židovský nebo nejstarší versi King James Bible.

v synagoze v Gibraltaru Poundova návštěva zde je popsána v Cantu XXII ve svazku Cantos I.

za 8 a půl dolaru, za 8 dolarů 67 je to polovina ze 17 šekelů (Jeremjáš 32:9): viz poznámka za 8 a půl dolaru v Anatótu ke Cantu LXXIV.

nedopustíte se bezpráví „Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení a odměřování. Budete mít poctivé váhy, poctivá závaží, poctivé míry velké i malé.“ (Leviticus 19:35-36)

Don Fulano ve španělštině se příjmení „Fulano“ používá ve smyslu „nějaký Pepík“.

Caia e Tizia italsky „Caio e Tizio“ („Caio a Tizio“): obrat „Tizio, Caio e Sempronio“ se v itaštině používá ve smyslu „každý Pepík“.

Proč ji neobnovit? odkaz na Hovory/Sebrané výroky Konfuciovy, XI/13 (resp. u Vochaly 14); když se ve státě Lu chystali přestavět klenotnici, Min C'-čchien řekl: „Což kdybychom ji obnovili tak, jak byla dříve? Nač ji zcela přestavovat?“; Konfucius říká, že tento člověk zasáhl pravý cíl, střední míru „čung“.

Pahejl „Snag“ patrně přezdívka Louise Tilla.

ante mortem žádné scortum latinsky „před smrtí žádná nevěstka“ („scortum“ je v latině rodu středního; nevěstka v ženském rodě je „metetrix“ či „lupa“).

Burnes trestanec jménem Jones: „O Jonesovi jsem složil nespravedlivou baladu a zničil jsem ji“ (řekl Ezra Pound); citace zřejmě pochází z této Poundovy balady.

Cahors, Châlus místa a hrady v Okcitánii a Akvitánii (na jihu Francie) spojená s trobadory; u Châlus byl v roce 1199 zabit král Richard Lví srdce, údajně z viny válečnického trobadora Bertrana de Born.

Aubeterre etymologicky „Alba Terra“, „Bílá země“; o ní, tak jako o Cahorsu a Châlus, píše Ezra Pound v básni Provincia deserta spjaté s jeho dvěma pěším cestami po místech trobadorů v roce 1912.

Poitiers prvním okcitánským trobadorem byl Guillaume z Poitiers.

od Svaté Marty v Tarasconu od kostela svaté Marty v Tarasconu: na jednom břehu téměř při ústí Rhôny je Tarascon se svým známým čtvercovým hradem, a naproti na opačném břehu je městečko a katarský hrad Beaucaire; věž hradu Beaucaire je trojhranná, s trojúhelným půdorysem.

„co bych dělal v nebi?“ Ezra Pound si vybavuje francouzský anonymní milostný příběh z 12. či 13. století Aucassin a Nicoletta, (Pound si považoval překladu Andrewa Langa z roku 1887); když Aucassinovi hrozí, že se nedostane do ráje, bude-li trvat na své lásce k Saracénce Nicolettě, říká „Co bych dělal v ráji?“ a líčí, jak nudní patroni by ho zřejmě v ráji čekali a jak se do pekla dostávají mudrcové a mladí předčasně zabití rytíři; Ezra Pound v kárném táboře neměl knihu, z níž cituje, ale to, že „ráj“ nahrazuje „nebem“, je jistě záměr: „ráj“ je u Pounda spojen s Dantovým paradisem, a píše-li Pound v Cantu LXXXI „Nejprve přišlo spatřené, až potom hmatatelné / Elysium, třebaže v sálech pekelných“ a v Poznámkách pro Canto CVII „Chtěl jsem napsat Ráj“, nemůže tento ráj zavrhnout ani v citaci, a odmítá tedy nikoli ráj, nýbrž „nebe“ bez mudrců.

popelice kožešina z šedé veverky (také popelka), kterou nosila šlechta ve 14. století.

Memling vlámský gotický malíř Hans Memling (1430–1495).

Elskamp Max Elskamp (1862–1931), francouzsky píšící belgický symbolistický básník, člen Mladé Belgie, psal na náboženská themata.

makety lodí v Gdaňsku v Gdaňském mořském muzeu; v gdaňském Mariánském kostele je i Memlingův obraz Poslední soud (nyní již kopie, originál je v gdaňském národním muzeu).     

Placidia viz poznámka Byla jsem Placidia ke Cantu LXXII; její hrobka byla prohlášena památkou UNESCO v roce 1996.

Crawford Carrol Crawford, trestanec ve vojenském kárném táboře; někteří trestanci, hlavně černí z jihu, měli jména po presidentech a slavných mužích; Charles Carroll z Carrolltonu (1737–1832) byl zámožný plantážník z Marylandu, bojovník za nezávislost, senátor.

Tout dit que pas ne dure la fortune francouzsky „Štěstí podle všeho netrvá“: z Rondelu CXI francouzského básníka a dějepisce Jeana Froissarta (1335–1405): „On doit le temps ainsi prendre qui՚il vient : / Tout dit que pas ne dure la fortune“ („Čas berme pokaždé, jak přichází: / vždyť žádnému z nás štěstí nepotrvá“).

jak přijeli Joyce et fils francouzsky „Joyce a syn“: James Joyce a jeho syn Giorgio se s Poundem poprvé potkali v Desenzanu del Garda u Gardského jezera; přijeli v silné bouři (Giorgio svítil na cestu), neboť Pound jim údajně psal ze Sirmione (rovněž u Lago di Garda) velmi naléhavě.

do Catullova útočiště římský básník Catullus vychvaloval krásy Sirmione (podobně jako Pound), připadal si tu doma a má zde také bystu.

Gardasee německy „Gardské jezero“, Lago di Garda.

slečna Nortonová Sara Nortonová, dcera spisovatele, sociálního reformátora a velké autority svého věku Charlese Eliota Nortona (1827–1908); byla editorkou jeho korespondence, Pound se s ní setkal v roce 1908 v Benátkách.

Canal Grande Velký kanál v Benátkách.

Florian vyhlášená kavárna v Benátkách na náměstí San Marco.

Figlia di Jorio Dcera Joriova, pastýřská tragédie Gabriela D՚Annunzia.

l՚ara sul rostro italsky „oltář na špici lodi“.

mladý Mozart Mozart psal 16./17. října 1777 otci o nadutém synovi místního úředníka, který se posmíval Mozartovi za jakousi právě udělenou cenu, a přitom mu nabídl šňupnout tabáku, Mozart mu to oplatil a nádavkem ho také urazil, což se dále stupňovalo.

une prise francouzsky v tomto případě „šňupec“.

Ponce Juan Ponce de León (1460–1521), španělský conquistador, guvernér v Portoricu, objevitel Floridy a Bahamských ostrovů, když hledal pramen mládí.

alla fuente florida italské „alla“ – „k“, španělsky „kvetoucí studánce“, jistě míněna živá voda.

Anchísés otec Aeneův, kterému ho porodila Afrodíté; ta se mu zjevila jako krásná dívka a vydávala se za dceru krále Otrea.

Cytherea potens latinsky „mocná Kythéřanka“, přídomek Afrodíty.

Κυθρα δεινά Kythérá deiná: řecky „strašná Kythérá“.

Kóρη, Δελιά δεινά Koré, Déliá deiná: řecky „Koré (dcera, Persefoné), strašná Délia“: míněna Artemis, která se narodila na ostrově Délos.

et libidinis expers latinsky „a žádostivosti prost“.

πολλ παθεν polla pathein: řecky „mnohé vytrpět“; Odysseia I: „množství vytrpěl běd též na moři, trudě se v duši“ (v překladu Otmara Vaňorného).

dove sta memoria italsky „kde paměť přebývá“: z kancony Guida Cavalcantiho Ptá se mě paní a z Canta XXXVI, které z ní vychází); na začátku canta Pound cituje správně „memora“, zde zachováváme jeho současný italský tvar„memoria“.

každá diskontní banka v dopise z 28. srpna 1811 píše John Adams Benjaminu Rushovi (jeden z otců zakladatelů Spojených států): „Každá diskontní banka je vyložená korupce“; v Pisánských Cantos se tento výrok bude opakovat.

seržant Lauterback v kárném táboře v Pise, měl přezdívku Rozparovač.

ac ferae familiares latinsky „a domestikovaná divoká zvířata“: viz Canto XX ve svazku Cantos I.

a destra italsky „napravo“.

ittisál arabsky „spojení“, „propojení“, Pound na má očividně na mysli „spojení s božstvem“, ittisál, uvádí ale „atasal“, v českém přepisu „attasil“, což znamená „volám“, „navazuji spojení“.

nec personae latinsky zde „ani lidi“.

Dióné v řecké mythologii bohyně, která Diovi porodila Afrodítu (tak je to u Homéra); v Íliadě je ekvivalentem Rhey: matky země, jako Dioné je zde označována i sama Afrodíté; indoevropské jméno Dioné ve skutečnosti neznamená víc než titul: Bohyně, etymologická ženská forma jména Zeus; v Dódóně (a snad také v Athénách) uctívaná jako žena Diova, tedy asi souznačná s Hérou; u Hésioda dcera Ókeanova a Téthyina, u Apollodóra dcera Urana a Gaie, u pozdějších, jimž se nehodila do ustáleného systému bohů, se vyskytuje jako dódónská nymfa, matka nebo kojná Dionýsova, nebo dcera Atlantova, která Tantalovi porodila Niobu a Pelopa; od dob Theokritových se takto označuje i sama Afrodíté.

Déliá viz výše poznámka Kóρη, Δελιά δεινά; u Pounda Helia, podle všech komentářů neopravený překlep.

Κύπρις Kypris: řecky „Kypřanka“, Afrodíté.

na obě oči (...) všechna žebra Poundova dcera Mary před koncem války pracovala jako zdravotnice ve vojenské nemocnici a psala otci o třiadvacetiletém mladíkovi, který pocházel z kraje, kde vyrůstala u pěstounů, a který ve válce oslepl; když ho poslali na pár dní domů, vrátil se a „Vyprávěl mi o kravách, které měli doma ve chlévě. Vadilo mu, že jeho otec koupil nového koně, kterého neviděl, a nechal staré krávy zhubnout tak, že jim mohl prsty spočítat žebra. (...) Určitě jsem Babbovi [tatínkovi] o tomto setkání napsala a on si na to v Pise vzpomněl“ (Mary de Rachewiltz, Diskrétnosti. Ezra Pound otec a učitel, upravený překlad Petra Mikeše).

un terzo cielo italsky „třetí nebe“, Dante, Ráj VIII: „Kdož myslí otáčíte třetím nebem“.

Prefetto italsky „prefekt“: Gioacchino Nicoletti, prefekt v Gardone poblíž Salò u Gardského jezera, kde „bezmocný Mussolini četl Platónovu Republiku a řídil Republiku Salò jako sen; Pound sem několikrát přijel, mluvil s ministrem zahraničí a doufal, že do snu vnese fiskální osvětu; kousek za Gardone s prefektem Nicolettim v místě s výhledem na horu připomínající Fudžijamu, kde kocour tiše vyšlapoval po zábradlí a voda tiše plynula k jihu“ (srov. Hugh Kenner, Pound Era, s. 469).

Bracken (...) může lhát (...) lhát Brendan Bracken byl britský ministr informací, „pryč“ byl jen dva dny: Churchill podal demisi 23. května 1945, ale týž den odpoledne přijal pověření od krále Jiřího, aby sestavil novou vládu; pět veršů je Poundovou reakcí na články v Time 4. a 11. června 1945, kde se píše, že než nastoupil na ministerstvo Bracken, bylo to ministerstvo desinformací, ale on dbal o to, aby censura vypouštěla pouze vojenské informace; Pound byl jiného názoru.

ego scriptor já pisatel/písař.

Berchthold zřejmě míněn Leopold hrabě von Berchtold (1863–1942), rakousko-uherský diplomat, ministr zahraničí v letech 1912–1915, byl mu přičítán podíl na vypuknutí první světové; po válce se z politiky stáhl na své panství.

Thetis nejznámější z Néreoven, Péleovi porodila Achillea, v Homérově Íliadě líčena jako milující matka; svatbu Pélea a Thetidy popsal v básni Catullus (báseň 64).

spiriti questi? personae? italsky „jsou to duchové?“, latinsky „lidi?“

         Mája zde zřejmě jedna z Plejad, nejkrásnější z nich, matka Hermova.

         ՚Αφροδίτη řecky „Afrodíté“.

Zoagli ligurské městečko nedaleko; do katastru Zoagli patří i Sant’Ambrogio, kam denně Ezra Pound chodil pěšky z Rapalla za houslistkou Olgou Rudgeovou; nahoře v kopcích u Sant’Ambrogio je dnes v katastru Zoagli ulice/cesta Ezry Pounda: tato via Ezra Pound je pro auta slepá, ale pro pěší je průchozí s krásným výhledem na moře.

οί βάρβαροι hoi barbaroi: řecky „barbaři“.

Sigismundův Chrám Tempio, které dal postavit Sigismundo Malatesta v Rimini; rozbombardovali ho Spojenci.

Divae Ixottae latinsky „božské Isotty“: Tempio postavil Sigimundo Malatesta k poctě své milenky a později třetí manželky Isotty degli Atti; její „effigie“: mramorová bysta na monumentálním historickém hřbitově Campo Santo v Pise; Sigismundo Malatesta byl „in effigie“ upálen papežem.

Provazový žebřík jak pro sestoupení z kříže podle Poundovy dcery Mary de Rachewiltz odkaz na fresku v Campo Santo, které bylo zničeno za druhé světové války.

a mia Cara: amo italsky „mé Drahé“, latinsky „miluji“.

neboť ten kámen přináší spánek jde o odkaz na Dantovo pojetí safíru: u Danta je safír spojen s nebem; pro Pounda je safírová barvou cyklicky se vracejících událostí a podob, vyhrazená sféře polobohů.

hoi barbaroi foneticky řecky „barbaři“.

pervenche francouzsky „barvínek“.

et sequelae latinsky „a další“.

Le Paradis nʼest pas artificiel francouzsky „Ráj není umělý“: Umělé ráje Charlese Baudelaira mají tři oddíly: Báseň o hašiši, Poživač opia a O vínu a hašiši.

δακρύων  δακρύων  δακρύων dakrýon: řecky „v slzách“, „plačící“.

gli onesti italsky „poctiví“.

J'ai eu pitié des autres / probablement pas assez francouzsky „měl jsem soucit s druhými / zřejmě ne dost“.

l՚enfer non plus francouzsky „ani peklo“.

Euros východní či jihovýchodní vítr.

la pastorella dei suini italsky „pasačka vepřů“.

benecomata dea Poundův poitalštěný latinský novotvar „bohyně s krásnými vlasy.

San Vio zde míněn Canal San Vio v Benátkách; u něj je Campo San Vio a kostel San Vio.

Salviati Palazzo Salviati na ostrově Dorsoduro v Benátkách, kde je Campo San Vio; obchod se sklem a sklárna Salviati jsou dodnes vyhlášené.

Don Carlos Karel Burbonský, vévoda madridský (1848–1909), bydlel v roce 1908 (kdy byl třiadvacetiletý Pound v Benátkách) v Palazzo Loredan na Campo San Vio.

le bozze italsky „korektury“.

„A lume spento“ italsky „Za zhaslé svíce“ (ale ponechává se italský název): titul Poundovy první knihy básní vydané v roce 1908; seděl na břehu Canalu Grande a rozhodoval se, jestli má zahodit korekturu a resignovat na psaní poesie, nebo se otočit na druhou stranu a jít „kolem Tòdarova sloupu“ korekturu odevzdat.

Tòdarův sloup sloup svatého Theodora na náměstí San Marco v Benátkách (druhý je sloup svatého Marca).

ve velkém ghettu „gheto“ (ponecháváme Poundovo „ghetto“) byla v Benátkách historická slévárna na ostrově Giudecca, kde byla židovská enkláva – odtud „ghetto“ ve významu, jaký jej znají moderní jazyky.

nový most z Éry za fašistické éry vznikly některé veřejné stavby, kterých si Ezra Pound cenil; v roce 1933 byl v Benátkách místo železného mostu z roku 1854 postaven „provisorní“ dřevěný most Ponte dell՚Accademia, který byl nakonec tak pevný, že nemusel být nahrazen; v roce 1986 byl vyztužen ocelovými částmi a od roku 2009 Benátky plánují postavit most zcela nový.

Vendramin v paláci Vendramin-Calergi na pravém břehu Velkého kanálu zemřel 13. února 1883 Richard Wagner; v paláci je dnes Casino, nicméně jeho část (několik místností) je uchována jako Wagnerovo museum či spíš památník.

Contrarini Contrarini je součást názvu několika domů u Canalu Grande; podle Mary de Rachewiltz Ezra Pound strávil Vánoce 1939 v paláci Contrarini v San Trovaso.

Fonda, Fondecho italsky (benátsky) „Kotviště, Skladiště“.

Tullio Romano Tullio Lombardo "Říman" (1455–1532, bratr Pietra Lombarda), sochař a architekt, vytvořil Vendraminovu hrobku; sirény jsou čtyři mramorové sochy v proslulém benátském kostele Santa Maria dei Miracoli.

custode italsky „hlídač“, „kustod“.

Santa Maria dei Miracoli viz poznámka Tullio Romano.

Dei Greci, San Giorgio italsky "Řeků, Svatý Jiří": řecký chrám svatého Jiří v Benátkách.

na Carpacciovi Vittore Carpaccio (1455-1525), italský malíř benátské školy; Pound má zřejmě na mysli jeho obraz Svatý Jiří a drak, na němž svatý Jiří na koni zabíjí draka a v popředí na suchém úhoru leží lebky drakových obětí.

Arachné pavouk: podle řecké mythologie proslulá tkadlena z Kolofónu.

che mi porta fortuna italsky „která/ý mi nosí štěstí“.

strýc George George Holden Tinkham, Pound se s tímto kongresmanem setkal v Benátkách v roce 1936 a pak ve Washingtonu v roce 1939; řadu let si dopisovali.

Brassitalico italský malíř Italico Brass (1870–1943) některá ze svých děl takto podepisoval; jde o Brassovu Abazia della misericordia (Opatství milosrdenství): sbírku pláten Tiziana, Tintoretta, Veroneseho aj., která uchránil před Němci.

voi che passate per questa via italsky doslova „vy, kteří jdete touto cestou“; zřejmě odkaz na druhý sonet Dantova Nového života „O, voi, che per la via d՚Amor passate“: „Ó vy, kdo cestou Lásky jste se dali“ (přeložil Emil Janovský neboli Pavel Eisner, Praha 1945); Ezra Pound tento verš cituje ve své knize The Spirit of Romance v kapitole o Dantovi.

D’Annunzio spisovatel Gabriele D’Annunzio (1863–1938), válečný hrdina první světové války, údajný inspirátor Mussoliniho (v roce 1920 vyhlásil válku Itálii, protože nechtěla uznat jeho republiku Fiume ve městě Rijeka, jejíž hlavou se prohlásil a kde poprvé užil označení Duce); ve dvacátých letech psal v Benátkách v domě Casetta Rossa u Canalu Grande své Notturno a Pound s Katherine Heymanovou (viz následující poznámka) se ho zřejmě pokusili navštívit.

K. H. klavíristka Katherine Ruth Heymanová; v roce 1908 jí třiadvacetiletý Ezra Pound dělal impresária.

Veneziana italsky „Benátčanka“.

Non combaattere italsky doslova „Néébojuj“.

Athéno, kdo tě sužuje?“ parafráse Saphiny písně Afrodítě, která se ptá: „Kdo ti, Sapfó, působí bolest?“; právě Athéna, bohyně moudrosti, byla nemilosrdná jen jednou: k Arachně.

τς δικε tis adikei: řecky „kdo působí zlo“.

kouřovým otvorem ve vojenském stanu: staré vojenské stany měly otvor, kudy se v zimě dal prostrčit kouřovod polních kamínek; a také ve Faustově laboratoři dále v cantu (viz níže poznámka uletěl kouřovým otvorem).

hr. Volpi hrabě Giuseppe Volpi (1877–1947), ministr financí za Mussoliniho, měl na starost elektrifikaci Jaderského pobřeží a rozvoj přístavu v Benátkách.

Rutherford Hayes americký president v letech1877–1881.

kněžna Winnaretta Singerová (1870–1943), kněžna de Polignac, vdova po Edmondu Melchiorovi de Polignac (1834–1901), dcera (a dědička) vynálezce šicích strojů Singera, hudební mecenáška a známá, i když diskrétní, lesbička (její manžel byl homosexuál); Poundovi pomohla získat Jannequinův Zpěv ptáků pro Canto LXXV.

Dafnin Sandro jde o Sandra Boticelliho, který si pro slavný obraz Jaro (Primavera) vypůjčil z Ovidia příběh o Apollónovi a Dafné, ale na malbě je představují Zefýr a Chloris.

Dottore italsky „Doktor“: Alexander Robertson, D. D., rytíř řádu svatého Mauricia a svatého Lazara; vousatý pastor skotské presbyteriánské církve v Benátkách varoval svou kongregaci před římskokatolickou církví, v níž viděl „děvku babylónskou“ (Poundův dopis Marianne Moorové z 1. února 1919).

Scottch Kirrrk Scots Kirk: skotsky „Skotská církev“.

před intrikami babylónskými jde o takzvané „babylónské zajetí papežů“ v Avignonu v letech 1309–1378, kdy papežové sídlili místo v Římě v Avignonu; papežský stát se dostal pod vliv Francie a došlo k oslabení katolické církve (sídlo v Avignonu si vybudoval Klement V., který byl závislý na francouzském panovníkovi).

Squero italsky „loděnice“.

Ogni Santi italsky „Všichni svatí“: rio dei Ognissanti (kanál Všech svatých) v Benátkách; v místě soutoku tohoto kanálu s rio San Trovaso Ezra Pound v roce 1908 bydlel.

všechno má své konce a začátky v knize Ta-süe (Velké učení) v Konfuciově textu (3. odstavec) stojí: „Věci mají svůj kořen a vrcholek, záležitosti mají svůj začátek a konec. Vědět, co předchází a co následuje, znamená přiblížit se k oné základní idei“ (Jaromír Vochala, Veliké učení)

cassoni italsky „truhly“, zde desky s basreliefy v Rimini.

skryté hnízdo velký abstraktní obraz, který pro Pounda namaloval v Paříži Japonec Tamijuro Koumé: Pound obrazu říkal „Tamiův sen“; Tamijuro Koumé (nar. 1893) zahynul za zemětřesení v roce 1923; když se Pound roku 1924 stěhoval z Paříže, nechal si obraz u přátel; v roce 1931 mu ho poslali do Benátek, ale za druhé světové války byl zabaven jako majetek nepřítele a ztratil se stejně jako „velký Ovidius“.

Ixottin basrelief autorem je pravděpodobně Agostino di Duccio (1418–1481), který vytvořil basreliefy v Tempiu Malatestů v Rimini; basrelief měla pak Olga Rudgeová a nyní je zřejmě v majetku její a Poundovy dcery Mary de Rachelwiltz.

Olim de Malatestis latinsky „Kdysi [v majetku] Malatestů“: část nápisu „ve Fanu, / Ohledně dlouhé komnaty nad sloupořadím“ (Canto IX), kde je latinsky napsáno: „Pod pečetí papežovou, palác a dvorec, kdysi v majetku Malatestů“ (město Fano patřilo nejprve Malatestům a poté přešlo do majetku Svatého stolce).

vino rosso italsky „červené víno“.

lisciate con lacrime italsky „vyhlazené slzami“, zde množné číslo ženského rodu.

politi lachrymis latinsky „vyhlazení/é slzami“, zde množné číslo mužského rodu.

ΔΑΚΡΥΩΝ δακρύων dakryón: řecky „v slzách“, „plačící“.

ex nihilo latinsky „z ničeho“.

la concha španělsky „lastura“.

ΠΟΙΚΙΛΟΘΡΟΝΟΣ ΑΘΑΝΑΤΑ Ποικιλόθρονος Ἀθάνατα Pokilothronos Athanatá: řecky „[Afrodito] na zdobném trůně, věčná“: první verš Sapfiny písně oslavující Afrodítu.

saeva latinsky „lítá“, „zuřivá“.

Lionello Lionello d՚Este, druhorozený syn vévody Niccola d՚Este, po otcově smrti se stal vládcem ve Ferraře.

Petrus Pisani pinxit latinsky „namaloval Pietro Pisano“: míněn Antonio di Puccio Pisano známý také jako Vittorio Pisano a jako Pisanello (1394–1455); ceněný malíř ve službách mnoha italských rodů, také ve službách Malatestových; ochrannou ruku nad ním držel Lionello d՚Este; Lionelův portrét je skutečně neobvyklý, s růžemi v pozadí: http://allart.biz/photos/image/Pisanello_3_Portrait_of_Lionello_dEste.html.

Cortona v Cortoně jsou v kostelích malby Fra Angelica.

po՚eri dia՚oli poveri diavoli, italský doslovný překlad anglického „poor devils“ („ubozí ďáblové“), „chudáci“: v cantech o Malatestovi se několikrát opakuje „chudáci málem pošli zimou [tenkrát u Sorana]“.

Knecht gegen Knecht německy „slouha proti slouhovi“; jde o scénu z Goethova Fausta z druhé části, v níž Wagner v alchymistické laboratoři „vyrábí člověka“; Mefistofeles pak o lidech říká dále v téže scéně: „[Prý o svobodu zápas je to samý. / Já do nich vidím!] Chámů boj to s chámy“ (Knechte gegen Knechte); a homunkulus mu odpovídá: „Nech lidi, ať se potírají v boji“ (přeložil Otokar Fischer, Praha 1957);

ΜΕΤΑΘΕΜΕΝΩΝ metathemenón: řecky „změna“; jde o „změnu peněz“.

ΝΗΣΟΝΑΜΥΜΟΝΑ νῆσον ἀμύμονα néson amýmona: řecky „skvoucí, nádherný ostrov“: těmito slovy je u Homéra označen ostrov Thrínakie, který patřil bohu Héliovi; kusy z Héliových posvátných stád nakonec z hladu porazili a snědli všichni Odysseovi druzi – ne však on sám –, a oni proto zahynuli.

 

        Připravila A. K.