21. června zemřel sinolog, překladatel a teoretik překladu Oldřich Král. V dnešním Bubínku si jej připomínáme ukázkou z jeho překladu Laozi: Kniha o Cestě a Síle (Daodejing), která vyšla v Revolver Revue č. 88/2012 s výtvarným doprovodem Jana Merty a doslovem Jaromíra Typlta.  

 

Laozi
Kniha o Cestě a Síle (Daodejing)

14
Hledíte na ně a nevidíte je, tomu se říká nevýraznost. Nasloucháte mu a neslyšíte je, tomu se říká nezřetelnost. Saháte po něm a nenahmatáte je, tomu se říká nepatrnost. Těmi třemi vlastnostmi se vzpírá vymezení, a proto nám splývá v jediné. Tak svrchu nejasné, tak zdola netemné, do nekonečna se opakující, ach, to nepojmenovatelné, to vždy znovu se vracející k nebytí věcí: tomu se říká bez tvaru tvar, bez věci podoba, tomu se říká nejasné zdání. Jdeš mu naproti a nevidíš hlavu, jdeš za ním a nevidíš záda. Držíme se Cesty starověku, abychom ovládli to, co je teď, neboť poznáním počátků starověku se dobíráme toho, čemu se říká Cesta Dao.

15
Nejlepší správci starověku byli ti, kdo pronikli veškerá tajemství do nejnepatrnějších jemností, do hloubek, jež nejde ani pořádně poznat. A protože se to nedá pořádně poznat, nezbývá než se to pokusit připodobnit: obezřetný jako ten, kdo v zimě přechází řeku, podezíravý jako ten, kdo vidí nebezpečí na všech stranách, zdrženlivý vůči cizinci, uvolněný jako led, který má brzy roztát, prostý jako samorost, prostorný jako údolí, kalný jako zvířený proud. Kdo se kalný dokáže ztišit do čistoty, kdo se nehybný dokáže znovu dát do pohybu a zase žít. Ti, kdo toto ovládli, jsou lidé Cesty Dao, ti si nežádají svrchovaného naplnění. A právě proto, že jim nejde o takové naplnění, dokáží zůstat v skrytu a bez jakéhokoliv obnovování vždy znovu uspět.

22
Dílčí se stává úplným, ohnuté se narovnává, prázdné se naplňuje, zašlé se obnovuje, čeho málo, to nabývá, čeho příliš, to ubývá. Tak světec objímá všechno v jediném, stávaje se světu vzorem, nestaví se na odiv a tak zůstává jasný, sám sobě si nepřitakává a tak zůstává zřetelný, nechvástá se a tak má úspěch, nechválí se a tak vyniká, nezápolí a tak s ním nikdo v podnebesí ani nemůže zápolit. Takže to zřejmě nebyla prázdná slova, když staří říkali, že dílčí se stává úplným? K opravdové úplnosti stojí za to se vracet.

23
Málomluvnost je přirozená, vichřice po ránu také nevydrží celé svítání, liják nikdy nevydrží celý den. A přitom kdo je způsobuje? Nebe a země! A tak když ani samo nebe a země nedokáží nic na dlouho, což teprve, jde-li o člověka? Tak ti, kdo slouží Cestě Dao, ztotožní se s Cestou Dao, ti, kdo mají Sílu De, ztotožní se se Silou De. Tam, kde je ztratí, ztotožní se s touto ztrátou. Kdo se ztotožnil s Cestou Dao, toho Cesta Dao radostně přivítá, kdo se ztotožnil se Silou De, toho Síla De radostně přivítá. Toho, kdo se ztotožnil se ztrátou, ztráta radostně přivítá. Kde není důvěry, tam je nedůvěra!

41
Uslyší-li ti nejlepší z kulturních lidí o Cestě Dao, horlivě se po ní rozběhnou; uslyší-li prostřední z kulturních lidí o Cestě Dao, jsou na rozpacích, jestli je, či není; uslyší-li o Cestě Dao ti nejslabší z kulturních lidí, hlasitě se jí vysmějí. Nebyla by to ani Cesta Dao, kdyby se jí nevysmáli. Je takové ustálené rčení: jasná Cesta Dao vyhlíží temně, přibližující se Cesta Dao vypadá jako by ustupovala, přímá Cesta Dao vypadá křivolace. Nejvyšší Síla De je jako údolí, veliká čistota vypadá špinavá, nejširší Síla De vypadá nedostatečná, nejpevnější Síla De vypadá ochable, prostá opravdovost vypadá uhýbavě. Veliký čtverec jako by ani neměl rohy, největší nádoba je pozdě hotová, největší tón je sotva slyšet, největší zjevení nemá tvar. Cesta Dao se ukrývá v bezejmení. Jen Dao se umí propůjčit, a přitom zůstat úplné.

Přeložil Oldřich Král.