Pro člověka soustavně sledujícího současnou anglicky psanou literaturu, zejména pak prózu, je četba zavedených autorů něco jako svátek. Nejen masmédia, ale i literární časopisy, jež člověku žijícímu v Čechách slouží jako nezbytný filtr, své čtenáře neustále bombardují zvěstmi, že se právě zjevil nový literární mesiáš – autor něco po dvacítce, jenž se ve své prvotině dotkl čehosi hlubokého, netušeného, naprosto originálního. Je nasnadě, že výsledným čtenářským zážitkem je zklamání.

Přesto čtenář po těchto knihách znovu a znovu sahá: chce být „v obraze”, bojí se, aby mu něco neuniklo. Naopak díla autorů, které už lze pokládat za žijící legendy, jako by na přitažlivosti a priori ztrácela. Jako by aura současného klasika sugerovala konečnost: autor je zařazen, jeho dílo už nemůže přinést nic nového. Číst knihy těchto žijících legend je – vnucuje se myšlenka do mysli lenochovy – přinejmenším tak trochu ztráta času, luxus, který si v uspěchaném světě může dovolit člověk jen málokdy.

I po nové knize osmdesátiletého Barryho Unsworthe nazvané The Quality of Mercy (Jaká je milost) jsem sahal se smíšenými pocity, ještě zesílenými informací na přebalu, že je to pokračování jeho románu Sacred Hunger (Posvátný hlad). Ten vyšel zkraje devadesátých let a dodnes je patrně nejsilnějším autorovým dílem: kritiku honby za mamonem zde Unsworth rozehrává na historickém plátně, jež mu umožňuje stylisticky excelovat v pastiších minulých stylů. V jeho novém románu, který je situován ve vrcholném období obchodu s otroky, zdaleka nejde jen o jednu konkrétní historickou událost, jeho vyznění je mnohem širší a nadčasové. Autorovi se daří přesně to, co se mu v posledních románech moc nevedlo, protože se chtěly až moc křečovitě vyjádřit k problémům pouze dobovým (konflikt s islámem, válka v Iráku). Jeho poslední kniha je bez nadsázky literární skvost. Výborně vystavěný příběh, skvěle propracované postavy, na nichž je patrné, že Unsworth je vnímavým žákem spisovatelů raného 19. století, a zejména silné sdělení, jež v náznaku zaznělo v oslavovaném Posvátném hladu. Jestli nová Unsworthova kniha zapadne, bude to nejen škoda, ale hlavně ostuda: jen se potvrdí, že v honbě za novým a neokoukaným míváme klapky na očích.