Plakát zpravidla vzniká na základě zadání a „předlohy“ – tou může být třeba divadelní hra, inscenace, film či kniha. U serigrafie „Naši kolaboranti 1948–1989“, kterou přináší tento Bubínek, je tomu naopak. Grafická podoba hledá svůj obsah. Kdo byli kolaboranti v tomto období našich dějin a byli tu vůbec? A kolik kolaborantů bylo v této zemi po roce 1968? Bylo-li kolaborací hajlování v Národním divadle za protektorátu, byl jí i podpis Anticharty na témže místě? Existoval-li tu v dotyčných letech, řečeno s úspěšným lifestylovým projektem, „kmen“ kolaborantů, měl nějaký definovatelný „image“? A jestli tu v té době nějací kolaboranti byli, jak se k nim po listopadu 1989 měla Havlova „láska“? Byl nebo je ve vládě této země po roce 1989 nějaký kolaborant z předcházejících let? Vyznamenal některý ze tří polistopadových prezidentů kolaboranta? Jedno se zdá zřejmé: když mluvíme například o období druhé světové války, je termín „kolaborant“ zcela běžný. Pro období 1948–1989 se v Čechách toto slovo používá minimálně. A jak je to s problémem kolaborantství v dnešní zemanovsko-babišovské republice? V otázkách by se dalo pokračovat.