U příležitosti uvedení zimní Revolver Revue v pražském knihkupectví Ostrov přinášíme jeden z příspěvků nového čísla. Uzavírá obsáhlý blok věnovaný Robertu Musilovi, který vedle jeho „sebeironicky vyznavačské“ eseje O knihách Roberta Musila přináší především výbor ze svědectví spisovatelových současníků včetně vyprávění kuchařky a pomocnice v domácnosti Musilových či vzpomínky Eliase Canettiho: „Neúčastnil se nepřesných hovorů; ocitl-li se mezi obvyklými tlachaly, kterým se ve Vídni nedalo vyhnout, stáhl se do své ulity a zmlkl. Doma se cítil mezi vědci a působil pak přirozeně. Předpokládal, že se vychází z něčeho přesného a k něčemu přesnému se směřuje. Pro spletité cesty měl jen pohrdání a nesnášel je. Ale v žádném případě nehledal jednoduchost, měl neomylný instinkt pro nedostatečnost jednoduchých řešení a byl schopen je detailní charakteristikou úplně znemožnit. Jeho duch byl příliš bohatě vystrojen, byl příliš aktivní a naléhavý, než aby ho jednoduchost uspokojovala.“

Viktor Karlík: Moosbrugger, Přítomnost a Lékař krásy (Ke třem pracím inspirovaným Musilem)

Muž bez vlastností je jednou z knih, v nichž lze stále nalézat inspiraci a hledat odpovědi na to, v čem se čtenář v danou dobu právě ocitá. Při třetí četbě Musilova románu jsem si „podtrhával“ jiné detaily než při předchozích setkáních. Podotýkám, že knihy nečtu tak říkajíc „s tužkou v ruce“. Přesnost a vtip spisovatelových formulací mě však nejednou přiměly četbu přerušit a pro tužku si zajít.

Kdyby se mě někdo zeptal, co by mohlo být v literatuře paralelou sochařství, tedy něčeho hmotného a pevného, uvedl bych tento román. Jeho věty a souvětí vyvolávají dojem živého organismu, jakési hmotné struktury vzájemných souvislostí. Musilova „plasticita“ řeči je přesně budovaná, ale zároveň je v ní cítit tělesnost života, lidí. Četba takového textu pak může procházet celým tělem a představovat svého druhu fyzický výkon, který setkání s románem navozuje. Kdybych chtěl být expresivní, mohl bych říct, že četba tohoto autora je polykáním menších či větších soch a sošek.

Pod vlivem Muže bez vlastností vznikla plastika Moosbrugger, grafický list Přítomnost a reliéf Lékař krásy, jehož text se stal i šablonou použitou pro zlaté plátno. U všech prací jsou citáty – nejprve v němčině a následně v českém překladu Anny Siebenscheinové – pojednány v písmech Františka Štorma.

Vždy mě sklíčí vědomí, že román zůstal nedokončený. Autor, který s jasnozřivostí rozpoznal a ukázal předzvěsti a počátky odporností dnešního světa médií, pro nějž je příznačné třeba to, že sportovní výkon člověka či koně se v tomto prostoru nesmyslně označuje jako „geniální“, umírá na následky cvičen – sportu.