V textu zveřejněném zde 3. 5. 2011 pojednal Marek Vajchr o postupech českých novinářů, referujících popleteně o literární ceně Magnesia Litera. Pokusím se na jeho článek navázat v bodě, jejž bych nazval „poroty odtržené od opravdových potřeb našich čtenářů“ nebo „chybná vítězství příliš výlučných knih“. Když byla před dvěma lety za Knihu roku vyhlášena básnická sbírka Bohumily Grögerové Rukopis (předtím to byly fotografická publikace, překlad rumunského románu nebo jazykově-výtvarná polymorfní práce zdánlivě určená dětskému čtenáři), pohár trpělivosti nakladatelských lobby a novinářů nad příliš „intelektuálními“ výsledky ML přetekl.

Do obecného povědomí se jim podařilo prosadit chiméru „nejširšího publika“, které potřebuje jen „srozumitelná díla“, a ustavit dogma „českých čtenářů“, jejichž potřeby „čtivosti, sdělnosti a širokého záběru“ jsou v rozporu s požadavky různých „obcí intelektuálů“ a jimi „přeceňovaného [sic] uměleckého hlediska“. Od charakteristické totalitní rétoriky se tyto projevy, publikované v MF Dnes, LN nebo v Hostu, lišily jen tím, že je neprovázely seznamy závadných umělců, již se svou nesrozumitelnou tvorbou „odtrhli od života a práce našeho lidu“, a neměli by proto být v žádném případě oceňováni, nýbrž daleko spíše potrestáni. Známá ideologie byla ještě variována převratným požadavkem, že při hodnocení uměleckého díla by se nemělo brát v potaz hledisko uměleckosti, a obohacena termínem „kvalitní mainstream“, který jedině by měl být v soutěži ML vyznamenáván. Co to ten „kvalitní mainstream“ je, sice nikdo neví, ale jako drze ustavené sousloví pomáhá vhodně při vytěsňování úsudkového komplexu, jímž trpí novináři v kulturních rubrikách našeho denního tisku a jeho webových serverů.

Ataky těchto lidí na dosavadní výsledky ML byly tak nevybíravé, že jim zřizovatel ceny, Občanské sdružení Litera, ustoupil a pozměnil pravidla soutěže ve prospěch obecně přijatelnějších, a tedy méně výbojných hodnot. Během tohoto procesu se součástí kulturněveřejného povědomí staly nepozorovaně tyto kuriózní předpoklady: (1) próza je a priori hodnotnější než jakýkoli jiný spisovatelský výkon, (2) je-li jedním z důsledků vítězství v ML zvýšení prodeje oceněného titulu, tím spíš je třeba, aby byly vyznamenávány jen „čtenářsky úspěšné knihy“, (3) člověk, jehož profesí je schopnost pojmenovávat vlastnosti uměleckých děl a kultivovat tak obecný vkus, je nevhodný pro pojmenovávání vlastností uměleckých děl a kultivaci obecného vkusu, (4) měřit umění je stejně jednoduché nebo evidentní jako měřit oblibu politiků a změřené výsledky mají prováděcí platnost, (5) literární ocenění není kromě individuálního hodnocení projevem konsensuální hry, diplomacie, časových souvislostí nebo ohledů, nýbrž nezvratného nároku.