U příležitosti prvního májového dne přinášíme ukázky ze dvou básnických knih, které letos v květnu vyjdou v Edici Revolver Revue. Svazek Tak ještě jedno jaro tedy je výborem z publikovaných i dosud nepublikovaných básní J. H. Krchovského z let 1979–2015, jež spojují mimo jiné motivy čtvera ročních období a témata plynutí času i lidského života. Čtrnácti linoryty, inspirovanými Krchovského dílem, knihu doprovodil Viktor Karlík, graficky ji upravil Luboš Drtina. Druhý výbor, s názvem Humoresky, zásadně dokresluje obraz básnické osobnosti Petra Placáka: zahrnuje řadu pozoruhodných textů zveřejněných svého času v samizdatu a dnes prakticky nedostupných. Vychází v grafické úpravě Františka Štorma. Obě knihy budou uvedeny na Velkém večeru Revolver Revue ve čtvrtek 4. června od 19 hodin na Klamovce. Srdečně zveme!

+ + +

Konečně roztály květy zla na okně
ptačí zpěv jinak zní… tak nějak barokně
– zima je v prdeli! Teď spěje jaro k ní
po hrůzách gotických horory barokní

(JHK)

Máj

Ve vilce vyvěsili vlaječku
protože dcera se hlásí
na gymnasium.
Naproti v činžáku
se strhla hádka
protože máma chtěla
vyvěsit čs. vlajku i rudou
otec chtěl jenom československou
a syn nechtěl žádnou
protože by se styděl
před kamarádama.
Dceři to bylo jedno
ale bránila mámu.
O dům dál visela
jen velká čs. vlajka
a lidé co chodili po ulici
si říkali
to už je lepší nevyvěsit žádnou
než takhle
než takhle provokovat
bylo jim z toho nepříjemně
rychle dělali jako by nic neviděli
jako by bylo všechno v pořádku
protože je určitě někdo pozoroval
a rychle se snažili zmizet
když tu si najednou s hrůzou uvědomili
že to vlastně v pořádku není
a tak pohoršeně začali kroutit
hlavou.

(PP)

+ + +

Už aby tak byl svátek práce
už aby zas byl první máj!
tím dnem zahradní restaurace
jak studánky se otvíraj…
už teďka leckde natíraj
ty stolečky mnou ošoupané
jež říkaly mi vloni pane…
a letos opět v mraku much
zas usednu na čerstvý vzduch
a až se stromy ztratí ve tmě
pak ňáké dívce řeknu: Veď mě!
no ano, ovšem – dá-li bůh…

(JHK)

Sněhové vločky
(sen dělníka)

Čím víc se blíží zima
člověk se zachumlává do kabátu
ohrnuje límec
strká ruce do kapes
a tím víc je přístupnější lásce
která hřeje

Není pravda
že Máj je na jaře
skutečný
pravý Máj je nyní

Nemám rád jaro
jankovité jaro
pokrytecké jaro
slavnost je status quo.

Blíží se vánoce
sedí v šatně
už nepracuje
choulí se ve
špinavých montérkách
u topení
venku padá sníh
ač je teprve listopad
a ačkoli je den
svítí hvězdy…
choulí se u topení
už nepracuje
dávno nepracuje
chvějou se mu ramena
jako by plakal úlevou
musí se opatrně
pomalu, tiše našlapovat
abychom nepřerušili
celoroční niť

Už nepracuje
tiše, tiše
skutečně je večer
skutečně padají hvězdy

(PP)