S Petrem Říhou jsem se potkal na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v dobách, které bych dnes označil za dávné. Byl jsem sice o ročník výš a studoval jiný obor, ale jistý společný koníček, nejblíže praktikovatelný v dnes již zaniklé hospodě U Svitáků, nám umožnil setkávat se velice často. S podobným nasazením, s jakým se Petr uměl bavit a odpočívat, také pracoval. Samotné textilní výtvarnictví, jeho hlavní obor, mu bylo zakrátko těsné a svoje tvůrčí představy rád realizoval i v jiných oblastech. Láska ke knihám ho přivedla k ilustrování, věnoval se malbě, opulentním řezbářským obložením vyzdobil stěny hospody v rodném Nymburce. S manželkou Pavlou, loutkoherečkou, a přítelem Jiřím Teperem, básníkem a publicistou, založili divadelní společnost Abrakadabra, která se věnovala i vydávání knih. Byl dobrým organizátorem, což by do něj při jeho rozevlátém způsobu komunikace leckdo neřekl – v suterénu nymburského papírnictví Papyrus uspořádal množství výstav vynikajících umělců (za všechny budiž jmenován třeba Karel Nepraš), a to bez obvyklých stresů a dohadování, které podobné akce doprovázejí. Jen tak, zlehka, jako by šlo o pouhou hru. Petr si hrál rád. Podvakrát také přijal nabídku vést na Alma mater Ateliér textilní tvorby, učení ho bavilo a obstál při něm se ctí.

Nepoužíval nikdy velká slova, o umění mluvil zásadně s malým „u“, patosu unikal žertováním. Povrchní lidé ho proto občas považovali za méně chytrého a vzdělaného, než ve skutečnosti byl, z čehož měl potutelnou radost.

V devadesátých letech se začal pravidelně účastnit sympozií autorů ledových soch od Aljašky, přes Itálii, Skandinávii až po Japonsko. Svými odvážnými a konstrukčně složitými objekty budil zaslouženou pozornost a získal za ně mnohé ceny, například cenu švédského krále. V novém tisíciletí na ledových projektech často pracoval se svým synem Vojtěchem.

V roce 2006 jsme se společně rozhodli připravit o těchto ledových plastikách sborník, který se postupně rozrostl v obsáhlou knihu s úvodem Jiřího Tepera a texty několika přátel. Petr ji nazval Led a sníh / Ice and Snow. Do dnešních dnů zůstala ve virtuální podobě, nepodařilo se nám získat pro poměrně nákladný projekt žádného nakladatele.

Sedmého září letošního roku Petr Říha náhle zemřel ve věku nedožitých šedesáti let. V záhlaví jeho smutečního oznámení stojí kratičké moto: „Loučím se…“ Také se s Tebou loučím, Petře. Místo velkých slov, kterým by ses zřejmě pobaveně ušklíbnul, se raději pokusím najít nakladatele.