Bylo ještě před půlnocí a pršelo. Dálnice lesklá a tmavá a les výhrůžný, když jsem odbočoval k Devíti křížům. Opuštěné stojany u pumpy, u sjezdu z dálnice ztracená ženská v minisukni a tříčtvrtečním bílém kožíšku. V pustém obchodě zevlovala u pokladen obsluha v umolousané uniformě, zrak přecházel po barevném zboží v regálech.

Před umyvadlem na záchodě postávali dva chlápci, o kachličky byl opřený invalidní vozík. Od pisoárů jsem slyšel, jak se o něčem vzrušeně dohadují. Když jsem si pak myl ruce, jeden už tlačil druhého na vozíku ven, oba se na mě zpytavě zadívali a zmizeli.

Ten, který markýroval invalidu, byl dokonalý. Na kolena si navlékl bílé ponožky, zbytek nohou zkroutil pod sebe tak, že nebyl postřehnutelný. Jeho přesvědčivost ale byla především v něčem jiném, hluboko ve tváři měl drsnou zkušenost muže bez nohou.

Uzavřený prostor, bezpečné vykachlíkované doupě, lesklé stěny, které zajišťují naprostou omyvatelnost. Vnitřní krypta se zvětšuje a smrskává, napíná jako sliznice žaludku, drtí, mísí, mele, pohlcuje a pak se sama omývá, zbavuje trapných zbytků na nepropustných stěnách, aby se zdála netknutá. Skutečná krypta skýtá přístřeší ostatkům, uprostřed vykachlíkovaného doupěte se dějí věci, které mají zůstat jen uvnitř.

A vnějšek krypty se od jejího vnitřku moc neliší. Nepropustná silová pole krypty se střídají s prostorem toho, co má zůstat skryto, ven od středu, od ostatků.

Dozvedela som sa, že zhotovujete aj krypty… ptala se reportérka Galantského a Šalianského žurnálu (březen 2011) Döményi Árpáda, kameníka z Kajalu. Áno, robíme aj krypty, robili sme napríklad krypty o rozmere 25 × 20 m a 5 × 10 m. Sme na našu prácu pyšní, pretože zákazníci sú veľmi spokojní. Tá menšia – 5 × 10 m – je v Kajali a je to doslova skvost.